Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
761E8293BD8D7B9FC1257A4E00671B8E.html
HTML · 10.13 KB
No categories available
30 Cdo 2741/2007
U S N E S E N Í
Dovolání žalované se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ):
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb. , jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb. ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolání žalované, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. ledna 2007, č. j. 7 Co 2232/2006 -122, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. července 2006, č. j. 6 C 9/2006 -85, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2088/2000 , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem C 596, ročník 2001, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 2345/2000 , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem C 682, ročník 2002) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a proto nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Za otázku zásadního právního významu nelze považovat ani otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000 , uveřejněné v časopise Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu/C.H.BECK pod číslem RNs C 308, svazek 3, ročník 2001).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že žalobci podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a žalovaná v něm byla bezúspěšná.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Karel Podolka,v. r.
předseda senátu