Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
4E45F0DA0DFCAFC4C1257A4E0065AE61.html
HTML · 12.05 KB
No categories available
30 Cdo 3338/2007
U S N E S E N Í
Dovolání žalované se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.638,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ):
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 24. června 2004, č. j. 55 C 184/2002 -198, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci 115.514,50 Kč s příslušenstvím, výrokem II. ohledně částky 4.716,- Kč s příslušenstvím řízení zastavil a výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2005, č. j. 55 Co 438/2004 -232, rozsudek soud prvního stupně, pokud byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 71.929,50 Kč s příslušenstvím, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) potvrdil, v částce 12.979,- Kč s příslušenstvím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a v částce žalovanou již zaplacených 30.606,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. Rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem před soudy obou stupňů. Shodně se soudem prvního stupně věc posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 o. z., který vznikl žalované po rozvodu manželství účastníků užíváním služebního bytu v nájmu žalobce v letech 2001 a 2002. Po doplnění dokazování dovolací soud dospěl k odlišné výši bezdůvodného obohacení, když přihlédl k částečnému užívání bytu žalobcem a
k částkám na neměřených službách.
Proti potvrzujícímu výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Domnívá se, že jde o měnící rozhodnutí a že je tak dána jeho přípustnost ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. Je toho názoru, že výše bezdůvodného obohacení spočívající v nájemném měla být stanovena ve výši 50 %. Zpochybňuje i výši částky za služby, vzhledem k tomu, že v této části žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se písemně vyjádřil žalobce a navrhl jeho odmítnutí.
Při posuzování dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 2 a 3 zákona č. 59/2005 Sb. , jímž byl změněn občanský soudní řád , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právní předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.
Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Dovolatelka otázku výkladu ustanovení § 451 odst. 2 o.z. zpochybňuje konkrétními skutkovými tvrzeními, aniž by objasnila, v čem podle ní má spočívat naplnění jí výslovně uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. Jestliže žalovaná současně uplatňuje v dovolání dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 a 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.822,50 Kč /srov. § 2 odst. 1 , § 3 bod 5 ., § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 , § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb. ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 3.897,50 Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce, představována částkou 4.638,- Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu