Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3057/2007; 25 Cdo 3501/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. V., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2004, č. j. -111, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2006, č. j. -173, takto:

II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2006, č. j. -173, se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2004, č. j. -111, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 18. 8. 2004, č. j. -105, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 podle zastavil řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, a to s odůvodněním, že taková žádost již byla pravomocně zamítnuta usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 1. 2003, č. j. -73, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2003, č. j. -84, a žalobce v další žádosti žádné nové skutečnosti neuvádí, takže se jedná o věc pravomocně rozhodnutou ve smyslu analogického použití ve spojení s

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2005, č. j. -135, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 10. 3. 2005, č. j. -131, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 podle zastavil řízení o návrhu na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (s odkazem na ve spojení s ), byl žalobce usnesením obvodního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. -157, vyzván, aby si pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, č. j. -111, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li ve lhůtě 14 dní ode dne doručení této výzvy předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Na tuto výzvu reagoval žalobce další žádostí o ustanovení zástupce. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 5. 2006, č. j. -173, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 24. 8. 2005, č. j. -159, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 podle zastavil řízení o návrhu na ustanovení zástupce s odůvodněním, že jde stále o totožný návrh, v němž žalobce neuvádí žádné nové skutečnosti, takže se jedná o věc pravomocně rozhodnutou ve smyslu analogického použití ve spojení s

Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že překážku věci pravomocně rozsouzené, tedy důvod pro postup podle , nelze v daném případě dovodit, neboť jeho čtvrtá žádost o ustanovení advokáta se týkala dovolacího řízení, zatímco předchozí tři žádosti řízení nalézacího. Navrhuje, aby byla usnesení soudů obou stupňů zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že v řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, č. j. -111, nejsou splněny podmínky dovolacího řízení. Postupoval přitom podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) vzhledem k datu vydání napadených rozhodnutí.

Podle věty první není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavec 1 neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v , 21a, anebo v , která má právnické vzdělání. Podle odst. 4 dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v , 21a, 21b, anebo v , která má právnické vzdělání.

Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze o dovolání rozhodnout.

V posuzované věci žalobce podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, č. j. -111, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, a nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by sám měl právnické vzdělání. Poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2005, č. j. -135, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 10. 3. 2005, č. j. -131, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 podle zastavil řízení ohledně návrhu na ustanovení zástupce pro dovolací řízení, byl žalobce znovu vyzván (stejnopis usnesení mu byl doručen dne 19. 8. 2005), aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li ve lhůtě 14 dní ode dne doručení této výzvy předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval opakovanou žádostí o ustanovení advokáta zástupcem pro dovolací řízení, sám si ovšem zástupce nezvolil, a tedy nedostatek povinného zastoupení do současné doby (soudem stanovená lhůta uplynula dne 2. 9. 2005) neodstranil, ačkoliv byl poučen o povinném zastoupení v dovolacím řízení i o procesních důsledcích nesplnění této podmínky. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, č. j. -111, podle a věty třetí zastavil.

Vzhledem k tomu, že dovolatel zpochybňuje rovněž správnost usnesení týkajícího se jeho žádosti o zastoupení v dovolacím řízení, je namístě uvést, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, č. j. -111, je věcně správné a že i za splnění podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení by žalobce s dovoláním proti němu neuspěl.

Podle kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). Zjistí-li soud takový nedostatek řízení, který je neodstranitelný, řízení zastaví ( věta první ).

V daném případě bylo o obsahově shodné žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o náhradu škody již pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 1. 2003, č. j. -73, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2003, č. j. -84. Další žádostí ze dne 6. 8. 2004 nebyly uplatněny žádné okolnosti, jež by bylo možno hodnotit jako nové ve srovnání s těmi, s nimiž se vypořádaly soudy obou stupňů v uvedených usneseních. Výroky těchto pravomocných usnesení jsou závazné jak pro soud, tak i pro účastníky řízení, a v tomto smyslu a rozsahu zakládají také překážku věci pravomocně rozhodnuté ( a ). Není tak splněna jedna ze základních podmínek řízení, totiž aby o stejném návrhu nebylo již pravomocně rozhodnuto, přičemž nedostatek této podmínky je neodstranitelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod č. 6, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 1994, sp. zn. , uveřejněné v Bulletinu Vrchního soudu č. 3, ročník 1994, pod č. 18).

Za této situace je pak zřejmé, že dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2006, č. j. -173, podané včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( ), byť je přípustné podle , je dovoláním zjevně bezdůvodným ve smyslu , neboť bylo-li již o předchozím dovolání rozhodnuto, je řešení otázky zastoupení v takovém dovolacím řízení bezpředmětné.

Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2009

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu