Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 249/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal k Vrchnímu soudu v Praze podání označené jako „žaloba pro zmatečnost“ proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. (č. l. 1). Vrchní soud v Praze jej následně vyzval k vyjádření k otázce věcné příslušnosti soudu (č. l. 6). Žalobce reagoval mimo jiné přípisem ze dne 19. 6. 2009 (č. l. 8), v němž vznesl námitku podjatosti „všech soudců, vyšších soudních úředníků a asistentů soudců“ Vrchního soudu v Praze s tím, že je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvod pochybnosti o nepodjatosti všech soudců, asistentů soudců i vyšších soudních úředníků je dle žalobce spatřován v jejich vztahu k zástupci žalovaného. Žalobce následně hrubými a nevhodnými výrazy popsal, v čem tento vztah spatřuje, označil jej jako „vydírací“, mimo jiné „s ohledem k jejich korupci při přijímacích zkouškách na práva“ či „při získávání lustračních osvědčení nutných pro výkon jejich funkce“. V závěru uvedl, že nebude-li moci Vrchní soud v Praze o věci jednat, Nejvyšší soud má určit „nezávislý, nezkorumpovaný a nezkorumpovatelný spravedlivý soud prvního stupně k projednání a rozhodnutí věci“.

Vrchní soud v Praze následně předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením soudců senátu 6 Cmo, který má podle rozvrhu práce ve věci rozhodovat a zastupujících senátů 5 Cmo a 12 Cmo, tj. JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Zdeňka Kovaříka, JUDr. Hany Zachystalové, JUDr. Evy Hodanové, Mgr. Mileny Filingerové, JUDr. Ladislava Derky, JUDr. Marty Chrastilové a Mg. Marcely Tuscanyové.

Jmenovaní soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k věci, účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, a není jim známa žádná okolnost, která by odůvodňovala pochybnosti o jejich nepodjatosti, resp. pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.

Podle jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Podle u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.

Podle důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

K důvodům vyloučení soudce podle je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K pochybnostem musí být dán objektivní důvod.

K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu ( a násl. d) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci Vrchního soudu v Praze (či další jeho pracovníci), o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Žalobce ve svém podání neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců, toliko hrubých a nevhodným způsobem popisuje okolnosti, které nemají s osobami jmenovaných soudců žádnou spojitost. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti, je tak nutno učinit závěr, že není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců.

Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalobcem neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení

Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Vzhledem k tomu, že takovéto důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , byly vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, nebyly v dané věci shledány, rozhodl Nejvyšší soud České republiky  podle tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna  2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Šabata