Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2572/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v právní věci žalobce Ing. M. Ř., zastoupeného JUDr. Ing. R. K., advokátem, proti žalovaným 1/ Z. K., a 2/ P. K., oběma zastoupenými JUDr. I. V., advokátkou, o vydání nemovitostí do konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006, č. j. -98, takto:

I.     Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 20. června 2005, č. j. -72, zamítl Krajský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce Ing. M. Ř. (jako konkursní věřitel úpadkyně M. – chov drůbeže M. s. r. o. „v likvidaci“) domáhal toho, aby žalovaným (1/ Z. K.a 2/ P. K.) bylo uloženo vydat do konkursní podstaty úpadkyně označené nemovitosti. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že kupní smlouva o prodeji nemovitostí ze dne 25. února 2003, uzavřená mezi pozdější úpadkyní jako prodávající a žalovanými jako kupujícími není neúčinná ve smyslu , o konkursu  a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007  (dále též jen „ZKV“).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o tom, že kupní smlouva není neúčinná podle § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV a konkursní podstata jí nebyla poškozena.

Dovolání žalobce proti  rozsudku odvolacího soudu, opírající se o existenci dovolacích důvodů uvedených v , (dále též jen „“), Nejvyšší soud odmítl podle a (ve znění účinném do 31. prosince 2007)  jako nepřípustné.

Podstata žalobcova dovolání v rovině právní tkví v kritice úsudku odvolacího soudu, jenž předpoklady neúčinnosti dlužníkova právního úkonu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV poměřil celkovým přínosem celé transakce pro konkursní podstatu, zohledňuje nejen  kupní cenu, nýbrž i výši částek, jež se dostaly do konkursní podstaty jako smluvní pokuta za včasné neuhrazení kupní ceny a na základě dodatečného jednání správce konkursní podstaty úpadkyně s kupujícími (ačkoli měla být zkoumána jen  cena obvyklá v čase a místě v čase a místě uzavření kupní smlouvy).

Nesprávného právního posouzení se měly soudy dopustit i tím, že uzavřely, že konkursní podstata by byla zatížena nárokem vzešlým (jako bezdůvodné obohacení) z investic kupujících do nemovitostí, ačkoli určující měla být nikoli výše investované částky, nýbrž částka daná rozdílem mezi hodnotou nemovitosti před jejím zhodnocením a po něm.

Žalovaní ve vyjádření neměli dovolání za přípustné.

V otázkách, jež jsou mu předkládány k řešení, Nejvyšší soud  napadenému rozhodnutí nepřisuzuje zásadní právní význam.

Jakkoli je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálena v závěru, podle kterého otázku nápadně nevýhodných podmínek při převodu věci z majetku dlužníka na jiné osoby, je nutno poměřovat z hlediska srovnání sjednané kupní ceny s cenou obvyklou, tj. s cenou dosažitelnou při prodeji stejného nebo obdobného majetku za stejných nebo obdobných podmínek v daném místě a čase (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2004, pod č. 162), koncepci zákonné neúčinnosti právních úkonů dlužníka ve smyslu  § 15 ZKV se neprotiví, jestliže odvolací soud vzal v úvahu celkový přínos uvedené transakce pro konkursní podstatu, což je pojetí, které naplňuje účel a cíl konkursu vyjádřený v § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 ZKV. Napadené rozhodnutí obstojí i bez úvah připínaných k možné výši bezdůvodného obohacení vzešlého z investic do nemovitostí a důvod připustit dovolání k prověření vyslovených závěrů proto dán není.

V rovině dovolacího důvodu dle by bylo lze přisuzovat  napadenému rozhodnutí zásadní význam po stránce právní jen kdyby tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) zahrnovaly  podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne  7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). To však pro danou věc neplatí; dovolatel v této souvislosti namítá, že se mu nedostalo poučení, že jím navržené důkazy k prokázání obvyklé ceny pozemků nepostačují k prokázání jeho tvrzení, přehlížeje, že jde o spor vyvolaný konkursem, podléhající zákonné koncentraci řízení ve smyslu , o čemž byli účastníci poučeni při předvolání k prvnímu jednání ve věci  (srov. doručenky č. l.  46).

Rozhodné znění a zákona o konkursu  a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ().

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , tedy tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že žalovaným vznikly náklady dovolacího řízení sestávající z odměny za zastupování advokátkou za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jež podle , ve spojení s a ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) činí 9.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj, na částku 4.500,- Kč, jelikož advokátka žalovaných učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč, jde o částku 4.800,- Kč. S náhradou za devatenáctiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši  912,- Kč proto dovolací soud přiznal žalovaným k tíži žalobce celkem 5.712,- Kč a to každému z jedné poloviny.

Proti touto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. srpna 2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu