Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5482/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně E. C. A. a. s., zastoupené JUDr. P. N., advokátem, proti žalované JUDr. J. V., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Č. a. s., s. r. o., zastoupené JUDr. Z. Š., advokátkou, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2007, č. j. -203, takto:

I.         Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 14. června 2007, č. j. -203, potvrdil rozsudek ze dne 28. března 2006, č. j. -165, jímž Městský soud v Praze vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“).

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že v daném případě byly splněny předpoklady, za nichž lze vyhovět žalobě o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „“). Přitom zdůraznil, že kupní smlouva uzavřená dne 6. listopadu 2000 mezi prodávající Č. a.s., s. r. o. (dále jen „úpadkyně“) a kupující H. s. r. o. (dále jen „společnost“), jejímž předmětem byly sporné nemovitosti, má všechny náležitosti vyžadované ustanoveními a násl. (dále jen „obč. zák.“) a není neplatným právním úkonem ( obč. zák.). Cena sjednaná v této kupní smlouvě totiž odpovídá „závěrům znaleckého posudku“, přičemž žalovaná neprokázala, že by úpadkyně sporné nemovitosti prodávala s cílem, aby místo nemovitého majetku zůstala úpadkyni jen nevymahatelná pohledávka, ani to, že prodávající (správně „kupující“ - společnost) o tomto cíli věděla, respektive jej mohla předpokládat. Způsob zaplacení kupní ceny (respektive to, zda byla kupní cena zaplacena) přitom - podle názoru odvolacího soudu - nemohl mít za následek neplatnost kupní smlouvy samotné, když úpadkyně (správkyně konkursní podstaty) mohla kupní cenu vymáhat. V situaci, kdy se žalobkyně stala vlastnicí sporných nemovitostí na základě kupní smlouvy uzavřené se společností dne 6. listopadu 2001 (a sjednanou kupní cenu společnosti zaplatila) odvolací soud uzavřel, že žalobkyni svědčí právo vylučující zápis sporných nemovitostí do soupisu majetku do konkursní podstaty úpadkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „“) a co do důvodu na ustanovení tj. namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o platnosti kupní smlouvy ze dne 6. listopadu 2000, majíc za to, že tato smlouva je neplatná podle ustanovení § 39 obč. zák. Zdůrazňuje, že kupní smlouvu je nutné posuzovat ve vzájemných souvislostech s právními úkony navazujícími, s tím, že všechny sledovaly jeden „hospodářský cíl“, totiž vyvedení majetku z vlastnictví úpadkyně, aniž by za tento majetek byla poskytnuta odpovídající protihodnota. Potud poukazuje na „změnu způsobu úhrady kupní ceny“ spočívající v tom, že namísto peněžitého plnění úpadkyně převzala směnky znějící na směnečné sumy ve svém souhrnu odpovídající sjednané kupní ceně, jakož i na následný převod těchto směnek a úkony navazující.

Jelikož v důsledku absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 6. listopadu 2000 se společnost nestala vlastnicí sporných nemovitostí, nemohla tak vlastnické právo převést na žalobkyni, neboť „nikdo nemůže převést na jiného více práv, než měl sám“.

Konečně odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval personálním propojením subjektů  zúčastněných na všech výše zmíněných transakcích a v tomto směru ani neprovedl žalovanou navrhované důkazy.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje za nadbytečné se k dovolání blíže vyjadřovat a navrhuje, aby Nejvyšší soud „o dovolání rozhodl“.

Dovolání žalované, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněný závěr ohledně (ne)platnosti kupní smlouvy ze dne 6. listopadu 2000 postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc polemikou se závěrem odvolacího soudu, podle něhož se žalované nepodařilo prokázat, že by obě smluvní strany kupní smlouvu ze dne 6. listopadu 2000 uzavřely v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávek věřitelů za úpadkyní, dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , který ale u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení , k dispozici nemá. Rozhodnutí odvolacího soudu přitom Nejvyšší soud neshledal ani rozporným s hmotným právem (ustanovením obč. zák.), když v obecné rovině odpovídá závěrům formulovaným v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 40/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů ani v návaznosti na obsah spisu nelze dovodit úmysl stran kupní smlouvy zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2009

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu