Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 2/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 582,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 7 760,48 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 400 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 379,21 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 3 400 Kč od 20. 7. 2021
do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 7 760,48 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 400 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 379,21 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 3 400 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou podanou dne 19. 11. 2021 domáhala zaplacení částky 9 582,38 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 11. 3. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru č. číslo, na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši
3 400 Kč s tím, že se ho zavázal vrátit do 10. 4. 2020 Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalobkyně vedle částky úvěru požadovala uhradit
i úrok z prodlení v zákonné výši od 11. 4. 2020 do 23. 5. 2021, kapitalizovaný částkou 379,12 Kč a nadále běžící v zákonné výši od 20. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 711,38 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 617,10 Kč, smluvní pokuty ve výši
1 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 456,20 Kč a nákladů
na vymožení pohledávky ve výši 732 Kč. Žalobkyně dále uvedla, uvedla, že pohledávku
za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021, a to s účinností k témuž dni s tím, že změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 27. 7. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 3 C 2/2022-20 neodvolala), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
5. Ze smlouvy o úvěru č. B001280081406242438 ze dne 11. 3. 2020 a z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 3 400 Kč za podmínek
ve smlouvě a ve formuláři uvedených, a to na bankovní účet žalovaného uvedený
ve smlouvě, přičemž smlouva neobsahuje podpis žalovaného.
6. Z historie transakcí právní předchůdkyně žalobkyně za období od 4. 3. 2020 do 25. 3. 2020 vyplývá, že tato poukázala celkem 3 400 Kč na bankovní účet, který je shodný s bankovním účtem, který žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě.
7. Z projektu vnitrostátní fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 a ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 19. 7. 2021 mezi společností právnická osoba jako postupitelem
a žalobkyní jako postupníkem, má soud za prokázané, že na základě projektu fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení zanikajících společnosti právnická osoba
a právnická osoba na nástupnickou společnost právnická osoba a současně že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 19. 7. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 27. 7. 2021 (viz. Oznámení ze dne 27. 7. 2021 a podací arch z 29. 7. 2021).
8. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 1. 11. 2021 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2021 a podací arch ze dne 2. 11. 2021).
9. Z vyjádření žalobkyně ze dne 30. 3. 2022 vyplývá, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a tak vzala svou žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku (zpětvzetí se týkalo částky ve výši 6 060,48 Kč představující kapitalizovaný úrok, a částky 1 700 Kč představující smluvní pokutu) a učinila předmětem žaloby pouze jistinu poskytnutého úvěru.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl
o vrácení požádán.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb.,
o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat
a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry
v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně
5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv
a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění
od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
21. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku
z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
22. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 3 C 2/2022-11 ze dne 16. 3. 2022, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovaným. Žalobkyně na tuto výzvu uvedla, že není schopna prokázat, v jakém rozsahu byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, a proto vzala žalobu v rozsahu úroku z úvěru a smluvních pokut zpět. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí zastavil, a to v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) (viz. výrok I.).
23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky nedotčené zpětvzetím, tj. do částky 3 400 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy nesplnila zákonnou povinnost s péčí řádného hospodáře prověřit příjmy a výdaje žalovaného tak, aby měla za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit. V důsledku porušení donucující ustanovení zákona v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná.
24. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na jeho straně vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalovaný obdržel na svůj bankovní účet částku v celkové výši 3 400 Kč, tedy na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 3 400 Kč, které je povinen vydat. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na jeho úhradu, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, a žalovaný to ani netvrdil, že by
na smlouvu o úvěru cokoliv uhradil. S ohledem na to, že žalovaný je v prodlení s úhradou svých závazků, je rovněž důvodný nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení, a to v kapitalizované výši 379,12 Kč a nadále běžící v zákonné výši ode dne 20. 7. 2021 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovení § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 7. 2021 podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována a její nárok je tak důvodný. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok II.).
25. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější než žalobkyně,
a kterému by tak náležela náhradu nákladů řízení – byť v poměrné části (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem), však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).