Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 187/2022
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 4 020,12 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 020,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 020,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 3. 2022 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4020,12 Kč a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum žalovaná uzavřela se společností právnická osoba IČO smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti právnická osoba a současně zajistit přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby zaplatit sjednané ceny. právnická osoba zanikla v důsledku fúze sloučením se žalobcem. Žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že v rozporu s čl. 5 a čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek neplatila řádně cenu za pronajaté zařízení uvedené níže. Vzhledem k uvedenému v souladu s ust. § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích v rozhodném znění a ustanovení čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek předchůdce žalobkyně jednostranně ukončila smluvní vztah založený smlouvou, a to výpovědí ze dne datum a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu za poskytnuté služby a k vrácení zařízení. Dle čl. 7 6. všeobecných obchodních podmínek je uživatel povinen vrátit dočasně poskytnuté zařízení žalobce nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy. Jestliže žalovaná nevrátí zařízení ve lhůtě uvedené v odstavci 7. 6. nebo je vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, byl předchůdce žalobkyně oprávněn vyúčtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku za každé nevrácené zařízení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nevrátila předchůdci žalobkyně zařízení, které jí bylo zapůjčeno za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a jehož převzetí žalovaná potvrdila na zakázkovém listu, a to MODEM COMPAL CH7465LGED3 WIFI EMTA (AC22056B0D2C), vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 2 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty naposledy předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2022. Žalované byla dále vystavena faktura číslo splatná dne datum, kterou byla mimo jiné žalovaná vyzvána k zaplacení nájemného za zařízení anonymizována dvě slova ve výši - 9,68 Kč a smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy ve výši 2029,80 Kč, celkem tedy 2020,12 Kč. Uvedenou částku žalovaná neuhradila ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne 31. 1. 2022.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobce i žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřily, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
4. Soud se nejdříve zabýval tím, zda má pravomoc ve věci rozhodovat. Předmětem tohoto sporu je nedoplatek na nájemném a smluvní pokuta spojená s nevrácením zařízení. Nejedná se tak o cenu za poskytované služby elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., a soud má proto ve věci pravomoc k rozhodování.
5. Soud zjistil tento skutkový stav na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo ze dne datum, ceníku služeb právnická osoba, zakázkového listu ze dne datum a výpovědi žalovaného ze dne 27. 10. 2020, výzvy k vrácení zařízení a zaplacení dluhu a předžalobní upomínky daňového dokladu číslo číslo. Mezi společností právnická osoba IČO a žalovanou byla dne datum platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a to na dobu 12 měsíců s tím, že se po jejich uplynutí smlouva automaticky prodlužuje, pokud nebyla podána včasná výpověď nejpozději měsíc před uplynutím této doby, a to vždy na dobu dalších 12ti měsíců. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 700 Kč za každý měsíc předčasného ukončení smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Na základě citované smlouvy předchůdce žalobkyně pronajal ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku žalované zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy, a to zařízení MODEM COMPAL CH7465LGED3 WIFI EMTA (AC22056B0D2C). Převzetí zařízení žalovaná potvrdila podpisem zakázkového listu ze dne datum. Žalovaná podala dne 27. 10. 2020 výpověď smlouvy z důvodu stěhování. Ve lhůtě 7 dnů od data ukončení smlouvy byla žalovaná povinna v souladu s čl. 7 6. všeobecných obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy vrátit předchůdci žalobkyně dočasně poskytnuté zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, vznikl společnosti právnická osoba nárok na zaplacení jednorázové smluvní pokuty ve výši dle sazebníku žalobkyně, v daném případě v částce 2 000 Kč za nevrácení zařízení žalovanou, které vyúčtoval předchůdce žalobkyně žalované fakturou číslo nárok na zaplacení smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy ve výši 2 100 Kč, které vyúčtoval předchůdce žalobkyně žalované fakturou číslo v níž zúčtoval současně přeplatek na nájemném za zařízení. Smluvní pokuta byla přitom v rámci všeobecných obchodních podmínek mezi účastníky sjednána v souladu s ust. § 2048 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. Ke změně v osobě věřitele došlo ke dni datum tím, že společnost právnická osoba zanikla fúzí sloučením se žalobcem (viz výpis z obchodního rejstříku).
6. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací.
7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) platí že, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
8. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla platně uzavřena smlouva, jejíž část lze hodnotit mimo jiné též jako platné ujednání o nájmu zařízení ve smyslu ustanovení § 2201 občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit za úplatu žalované užívání koncového zařízení specifikovaného shora a žalovaná se zavázala hradit za toto užívání nájemné a setrvat ve vztahu po dobu 12 ti měsíců, tato doba se prodloužila s ohledem na nepodanou včasnou výpověď do 23. března 2021. Žalovaná podala 27. 10. 2020 výpověď, výpovědní doba dle smlouvy činila 1 měsíc, smlouva zanikla v 27. 11. 2021. Mezi stranami byla utvrzena povinnost žalované v případě porušení jejích smluvních povinností zaplatit předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve smyslu § 2048 občanského zákoníku ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení a smluvní pokutu ve výši 700 Kč za každý měsíc, za který smlouva byla předčasně ukončena. Dle žalobních tvrzení žalovaná dosud předchůdci žalobkyně nevrátila předmětná zařízení v rozporu s čl. 7 6. všeobecných obchodních podmínek, v důsledku čehož vznikl předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácené zařízení. S ohledem na předčasné ukončení smlouvy z podnětu žalované pak vznikl též nárok na zaplacení smluvní pokuty za minimálně 4 měsíce, o které byla smlouva ukončena dříve, tedy ve výši 2 800 Kč. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a na svou obranu ničeho neuvedla. V tomto kontextu dále soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě soud shledal přiměřeným, neboť tím, že žalovaná dosud nevrátila předmětné zařízení, které předchůdce žalobkyně poskytuje svým zákazníkům jako předmět nájmu, fakticky připravila předchůdce žalobkyně o možný další příjem z nájmu za nevrácená zařízení jiným osobám. Stejně tak smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy považuje soud za přiměřenou, neboť důvody ukončení smlouvy výpovědí spočívaly výlučně na straně žalované. Dále soud pro úplnost odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, dle kterého platí, že„ ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti na další právní skutečnosti, není dle § 1 odst. 2 o. z. zakázáno, a je tedy přípustné …….“; „……….. zákon nezakazuje, aby strany vznik práva na zaplacení smluvní pokuty kromě porušení povinnosti dlužníkem vázaly i na odstoupení od smlouvy věřitelem…..“ Soud tedy s ohledem na shora řečené žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal povinnostmi uvedenými ve výroku I. tohoto rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 020,12 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
11. O lhůtách ke splnění veškerých povinností žalované z tohoto rozsudku, soud rozhodoval podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil jí jako zákonnou třídenní, když neshledal důvod pro stanovení lhůty delší. obec plnění nákladů řízení pak bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.