Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 353/2020
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovaným: 1. právnická osoba, IČO
se sídlem adresa žalovaného
2. celé jméno žalované
soudkyně Krajského soudu v Praze
o určení vlastnického práva
takto:
I. Žaloba o určení, že žalobkyně je vlastnicí know-how podniku jméno příjmení příjmení se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba o určení, že žalobkyně je vlastnicí know-how podniku [jméno] [příjmení] [příjmení] se zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se původně v rámci insolvenčního řízení domáhala určení svého vlastnického práva, kdy brojila do postupu žalované číslo v pozici insolvenčního správce, jakož i do postupu žalované číslo která insolvenční řízení jako soudkyně řeší. Zdejšímu soudu byla věc postoupena usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. spisová značka, číslo jednací, anonymizováno VSPH anonymizováno a číslo, který dovodil, že jde o žalobu mimo insolvenční řízení, kdy se žalobkyně domáhá mj. i určení právě anonymizována dvě slova. Uzavřel, že k takovému řízení je věcně a místně příslušný právě zdejší soud, neboť jde o běžný pořad práva, nikoliv incidenční spor, proto je dána věcná příslušnost okresních soudů, a místní příslušnost je dána sídlem žalované číslo. Současně v odůvodnění uvedl, že je tomu tak proto, že anonymizováno v majetkové podstatě nikdy sepsáno nebylo, a i s insolvenčním řízením tak toto určení nesouvisí, žalobu v tomto rozsahu nelze považovat za incidenční spor.
2. K výzvě zdejšího soudu žalobkyně dále doplnila, že se touto žalobou domáhá určení z důvodu, že žalovaná číslo nesepsala nikdy řádně soupis majetku a toto anonymizováno sama v konkurzním řízení proti ní neocenila, přestože jí předala soupis svého majetku. Nekonala tedy, v její zprávě chybí údaje o vlastnictví žalobkyně, a na toto si i stěžovala žalované číslo insolvenční soudkyni. příjmení anonymizováno podniku po svém zemřelém otci je, protože celý podnik, jak duševní vlastnictví, tak nemovitosti s pozemky a vybavením, na ni přešly v dědickém řízení. Vysvětluje proto, že tedy musí žalovat žalovanou číslo aby se domohla nápravy, že žalovaná číslo má mít řádně sepsán soupis majetku, a žalovaná číslo která na žalovanou číslo nedohlédla a nezjednala nápravu, musí být dovedena žalobou k tomu, aby pracovala řádně. K dotazu, jak a čím jí upírají žalované její vlastnické právo, proč se tedy proti nim musí domáhat určení, že je vlastnicí anonymizováno, uvedla, že jí žalovaní upírají vlastnictví tím, že neevidují správně údaje a nereagují na její podání v insolvenčním řízení, což trvá roky.
3. Žalobkyně tak sice žaluje, aby bylo určeno její vlastnické právo, ve skutečnosti však tím chce docílit toho, aby žalovaná číslo jako insolvenční správce sepsala i toto její vlastnictví do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení, a dále pak toho, aby ji k tomu měla i insolvenční soudkyně, která nad ní má dohlížet. Má za to, že tím, že takto konkrétně nekonají, a její anonymizováno odmítá správce sepsat v insolvenčním řízení, jí ho upírá, stejně jako soudkyně, která nad ním řádně nedohlíží.
4. Vyjádření žalovaných k věci soud nežádal z důvodu hospodárnosti. Jelikož žalovaným určením, kdy by soud vydal rozsudek deklarující to, kdo je vlastníkem anonymizována dvě slova, nelze docílit toho, aby insolvenční správce v samostatně vedeném insolvenčním řízení postupoval jinak, než dosud, ani aby mu toto nařídila žalovaná soudkyně, která toliko vykonává soudní pravomoc státu, který soudní moc vykonává, snažil se soud vyhnout navyšování nákladů řízení, které by pak úspěšní účastníci mohli nárokovat. Vyjádření žalovaných, ať by bylo jakékoliv, by na výsledku řízení nic nezměnilo, neboť žalobní konstrukce neumožňuje vyhovění žalobě, a toto bylo zřejmé již na počátku řízení.
5. Závěr o zjevné bezúspěšnosti žaloby soud předestřel již v rozhodnutí, kterým právě z tohoto důvodu neosvobodil žalobkyni od placení soudního poplatku, a neustanovil jí zástupce, a i při opakované žádosti takový závěr uvedl soud odvolací, na což žalobkyně bohužel nereflektuje. Jakkoliv soud chápe, že nemá právní vzdělání, a byl připraven jí i při nařízeném jednání ještě podrobněji situaci vysvětlit, k jednání se (přestože na jeho nařízení trvala) bez omluvy nedostavila. Pochopit, že žaloba nemá naději na úspěch, pak musí být schopen kdokoliv i bez zastoupení, a jen proto, aby to vysvětloval ještě i advokát, jej ustanovovat nelze, proto také žalobkyni ustanoven nebyl. Zákonná ustanovení, která tomu brání, a podle kterých bylo rozhodováno, sledují právě hospodárnost, kdy podporovat ze státních prostředků žalobu zjevně bez naděje na úspěch, nemá smysl. Již z těchto prvotních informací při rozhodování o osvobození a ustanovení, tak žalobkyně získala podstatné informace, které každý občan průměrného rozumu je schopen pochopit, sám, bez odborné pomoci, jakož i to, že za takového stanoviska jak okresního, tak odvolacího krajského soudu, ani ustanovený advokát na věci nemůže být schopen nic změnit, i proto ustanovován není. I o žalobě bez naděje na úspěch, pokud žalobce na ní setrvává, musí být rozhodnuto, ovšem náklady takového řízení si žalobce musí nést sám, nemůže čekat, že budou hrazeny státem. Proto také v tomto konkrétním řízení muselo být pokračováno, a i nařízeno jednání, když na žalobě žalobkyně i přes vše uvedené setrvala.
6. Soudy obou stupňů se snažily žalobkyni v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, že základ je v tom, že i kdyby soud vydal rozsudek, kterým určí, že žalobkyně je vlastnicí, bude jí k ničemu. Průběh insolvenčního řízení toto nijak nezmění, určovací rozsudek deklarující vlastnické právo nijak nepřiměje insolvenčního správce, aby doplnil soupis podstaty, natož pak soudkyni, aby v jí vedeném řízení postupovala jinak. Tento nástroj, jednoduše řečeno, není způsobilý, aby přivodil výsledek, o který žalobkyni jde. Na tom pak nic nezmění to, že to odmítá slyšet, a sepisuje opakovaně výhrady k průběhu insolvenčního řízení. Je to stejné, jako kdyby se snažila např. odemykat FAB zámek vidličkou, což také nemůže vést k požadovanému výsledku. Rozsudek o určení vlastnictví„ neuloží“ nejen žádnou povinnost žalované číslo jako insolvenčnímu správci, natož pak soudci v insolvenčním řízení, které vede jménem státu, a jemuž nelze ani nic v jiném soudním řízení jako nestrannému a nezávislému podle předpisů ústavní síly, nic nařizovat, takovou pravomoc ani obecné soudy nemají.
7. Určení se lze u soudu domáhat v podstatě jen výjimečně, a to jestliže na takovém určení je naléhavý právní zájem dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. musí to mít skutečně nějaký smysl, a jestliže problém nelze vyřešit žalobou na plnění, kde by si soud vyřešil určovací otázky uvnitř takového řízení, a které rovnou i uspořádá povinnosti stran sporu. Určení je přípustné zejména tam, kde na takovém základě je možné učinit změnu v registrech, např. v katastru je zapsána jako vlastník osoba, která vlastníkem není, pak lze v soudním řízení, určením, kdo je vlastník, vytvořit podklad, na základě kterého lze provést záznam a vlastníka změnit, či vlastnictví vozidla, kdy bez tohoto určení neexistuje doklad o správném vlastníkovi, podle kterého by mohla být provedena v příslušné evidenci změna, a není tak jiné cesty (např. pro nesoučinnost dosud zapsané osoby), jak takový podklad společným jednáním získat. Určením se tak v případě sporu o vlastnictví nebo při pasivitě dosud zapsané osoby určuje, kdo je ten, kdo má vlastnické právo, čímž získá listinu, na jejímž základě se je i schopen do této evidence dostat, anebo naopak z ní dostat, pokud již vlastníkem není a usiluje o určení, že namísto něho je to osoba jiná.
8. V daném případě však žalobkyně nikde takto zapsána není, nepotřebuje rozhodnutí, na jehož základě by docílila svého zápisu jako vlastnice k anonymizováno, a především, její vlastnické právo jí nikdo neupírá, nikdo se namísto ní za vlastníka neprohlašuje, a toto vlastnictví jí„ nebere“, což by odůvodňovalo výše uvedený naléhavý zájem na určovací žalobě. Nezapsání anonymizováno do majetkové podstaty tvrzené žalobkyní vůbec neznamená, že by někdo žalobkyni odpíral, že vlastníkem je. Současně se pak ale především ani takovou soudní deklarací svého vlastnického práva nedomůže žalobkyně toho, co skutečně sleduje, tedy, aby správce v insolvenčním řízení do soupisu toto anonymizováno sepsal. Ani kdyby mu předložila určovací rozsudek, neplyne z něho povinnost správce, doplňovat soupis podstaty, a měnit průběh insolvenčního řízení, které vede s povinnostmi uloženými insolvenčními předpisy. Soupis podstaty není veřejným ani obdobným seznamem, se kterým je spojována domněnka vlastnictví, a kam se toto eviduje, a správce není orgánem, který takovou evidenci vlastníků vede. Na rozdíl od katastru či registru vozidel není soupis podstaty registrem vlastníků, ale je výstupem práce správce v insolvenčním řízení, se kterým se pak v tomto řízení dále pracuje, a jeho postup a výsledky práce lze korigovat jedině a pouze v samotném insolvenčním řízení. Podstata vlastnických evidencí typu katastru nemovitostí či registru vozidel je zcela jiná, než vyhotovované soupisy správců v řízeních insolvenčních.
9. V tomto směru tak nemůže mít na takovém určení žalobkyně naléhavý právní zájem, což je první podmínka, aby mohlo být vedeno dále řízení o určení vlastnictví. Takto postavená žalobní konstrukce vylučuje možnost vyhovění žalobě, kdy s tímto odůvodněním se určení vlastnictví domoci nelze, neboť popsaným jednáním není ani její vlastnictví zpochybňováno, a rozhodně nejde o mechanizmus, jak změnit postup insolvenčního správce a tedy žalované číslo v řízení insolvenčním. U žalované číslo je tvrzeno, že jde o neplnění jejích povinností soudce, kterým má být žalobkyni vlastnické právo odpíráno, tj. není dána navíc, kromě toho co platí pro žalovanou číslo ani její pasivní legitimace, když z výkonu funkce soudce je jakékoliv jednání přičitatelné státu, a přímo soudce žalovat nelze, soudní pravomoc vykonává stát,„ jeho“ soudce je jen osobou, která jménem státu koná. Pokud by tedy měl komukoliv cokoliv uzmout v soudním řízení, pak nikoliv konkrétní soudce, ale Česká republika, jejímž soudcem je konkrétní osoba jmenována. A jak již bylo řečeno výše, nejen určovací žalobou, ale ani žalobou jakoukoliv jinou nelze zasahovat do výkonu nezávislé soudní moci, o. s. ř. nezakládá pravomoc jiného soudu a soudce k tomu, aby jinému soudci uložil, ať již přímo nebo nepřímo, jak bude postupovat v soudním řízení, které vede, včetně řízení insolvenčního. Od toho jsou procesní nástroje a instituty v tom kterém řízení, kde má nad sebou onen soud/soudce nadřízený odvolací soud posuzující správnost jeho postupu. Linií zcela samostatnou pak jsou nástroje postihu a kárné řízení, kdy stát případně řeší pracovní či osobní selhání soudce při výkonu jeho činnosti, a kdy jde o dvě na sobě nezávislé cesty. Účastníku řízení však přísluší toliko opravné prostředky v daném řízení, jehož vývoj, resp. postup v něm má za nesprávný, a které žalobkyně využívá, stejně jako možnost dát podnět pro případné kárné řízení, jehož se účastnit přímo ale nemůže.
10. Soud proto žalobu již na základě samotné žalobní konstrukce, která postrádá oporu v právu, zamítl, neboť pro nárokované určení zde není právní podklad, schází již samotná první podmínka naléhavého právního zájmu, bez které nelze toto řízení vést, u žalované číslo není ani dána pasivní legitimace v tomto řízení (není správným subjektem). Jelikož se tak stalo bez vyžadování vyjádření žalovaných, a bez jejich účasti u jednání, nevznikly jim ani žádné náklady řízení, na jejichž náhradu by měly jinak obě žalované právo podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť při zamítnutí žaloby pro nim byly v řízení úspěšné. Z tohoto důvodu nebyla náhrada nákladů nikomu přiznána, kdy nebyla ani uplatňována.
11. Pro úplnost soud uvádí, že další kroky, kterými se žalobkyně snažila toto řízení„ přesouvat“ či přerušovat, nebyly důvodné. Pokud jde o navrhované přerušení tohoto řízení do doby, než bude zjednána náprava v řízení insolvenčním, pak nemá žádného smyslu přerušovat toto řízení, když z něho má dle žalobkyně vyjít výsledek, kterým se právě ono insolvenční řízení má řídit a podle něhož se má oné nápravy domoci. Takový požadavek je v prvé řadě naprosto nelogický. Dále pak již Vrchní soud jednoznačně uvedl, že toto řízení se insolvenčního řízení nijak netýká, a nesouvisí s ním. Tedy není důvodu, aby jedno řízení čekalo na druhé. Po tom, co soud u nařízeného jednání neměl možnost toto žalobkyni vysvětlit, a ověřit, zda tedy na tomto návrhu i tak trvá, tento návrh při jednání zamítl a v řízení dále pokračoval, neboť právě proto, aby nedůvodné návrhy na přerušení řízení nemohly blokovat jeho pokračování, není proti tomuto rozhodnutí přípustné odvolání, a soud rovnou dále i pokračuje. Návrh na změnu místní příslušnosti, který žalobkyně podala s tím, že by mělo být vráceno do obec, není obsahově návrhem na změnu místní příslušnosti, ale věcné, kdy se žalobkyně i přes rozhodnutí Vrchního soudu domáhá zpět řešení této věci v insolvenčním řízení. Tedy nesouhlasí se závěrem o věcné příslušnosti vyslovené usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí č. j. spisová značka, číslo jednací, anonymizována tři slova a číslo. Tím je však vázána, stejně jako zdejší soud, podle § 104a odst. 7 o.s.ř. a měnit je nelze. Tímto návrhem se tak soud dále nezabýval, a ani o něm samostatně nerozhodoval, neboť otázka věcné příslušnosti soudu je pravomocně a závazně uzavřena.
12. Kromě žalobkyně se v řízení začal angažovat, a to samostatným jeho podáním, manžel žalobkyně jméno příjmení s tím, že ve věci KS PH 42 INS 21769/2013 má jako manžel majetkový i nemajetkový zájem, a proto žádá o přistoupení jako vedlejší účastník, chce odpustit soudní poplatky a přidělit advokáta. Z jeho podání, ani z žádného jiného nebylo zřejmé, že by o něm věděla i sama žalobkyně, a tedy ani zda proti jeho účasti nemá výhrady, kdy proti její vůli není možné, aby v řízení vystupoval. Její stanovisko, když se bez omluvy k soudu neodstavila, tak nemohlo být zjištěno. Nedostavil se ani sám jméno příjmení, který byl o jednání také vyrozuměn, a mohl případně doložit, že jeho účastenství není proti vůli jeho manželky, a především tak nebylo ani možné zjistit a vyjasnit, zda má jít skutečně o vedlejší účastenství v tomto řízení, anebo v řízení anonymizováno spisová značka, kde o zájmu v této věci jméno příjmení hovoří. S ohledem na nepřítomnost obou manželů příjmení se tak tímto podáním soud dále nezabýval. Tedy ani požadavky na osvobozování vedlejšího účastníka či ustanovování mu advokáta, o kterých tak nebylo rozhodováno. Kromě toho, pokud jde o zjevně neúspěšné uplatňování práva, a z tohoto důvodu sama žalobkyně nebyla od poplatku osvobozena, a nebyl jí ustanoven zástupce, nepadá to v úvahu ani u vedlejšího účastníka na její straně. O věci tak bylo rozhodnuto po provedeném jednání, na jehož nařízení žalobkyně setrvala, a podle stavu, který tu byl v době rozhodování, kdy jen s ohledem na rozhodnutí žalovaných se řízení neúčastnit, nevznikly náklady, které by jinak šly k tíži žalobkyně, a případně i vedlejšího účastníka, pokud by se řízení skutečně účastnil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, případně elektronicky ovšem v tom případě i řádně elektronicky podepsané způsobem nahrazujícím vlastnoruční podpis.