Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2648/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 8. 2006, č. j. -52, potvrdil ve vztahu k žalovanému rozsudek pro zmeškání ze dne 14. 11. 2005, č. j. -25, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 uložil žalovanému a J. Z. (původní druhý žalovaný) zaplatit žalobkyni 20.760,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že ve smyslu ustanovení a 3 byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a za otázku zásadního právního významu pokládá řešení problému, zda „byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání“. Dovozuje, že nikoliv a že „nebyly splněny podmínky uplatnění domněnky doručení“, neboť platební rozkaz byl zrušen, protože se mu jej nepodařilo doručit, stejně jako předvolání k jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) vzhledem k ustanovení bodu 12., článku II., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen ), a po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení - dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12., část věty za středníkem ), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Věcnému přezkumu rozhodnutí v dovolacím řízení brání ustanovení , podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na náhradu škody v celkové výši 20.760,- Kč, sestávající z věcné škody ve výši 18.260,- Kč a poplatku za vyřízení pojistné události ve výši 2.500,- Kč. Ačkoliv se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže škodné události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , publikované pod č. 55 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Jelikož žádný z nároků, jež byly předmětem řízení před odvolacím soudem, nepřevyšuje částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením , aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků uvedenou limitní částku přesahuje. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první,  , a neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, avšak žalobkyni žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna  2009

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu