Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1890/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

o zaplacení částky 536.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. prosince 2006, č. j. -153, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. prosince 2006, č. j. -153, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 536.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jí jako její bývalý společník postupně půjčil na základě čtyř uzavřených smluv o půjčce celkem částku 733.000,- Kč, z níž mu žalovaná dluží žalovanou částku.

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 2. srpna 2006, č. j. -133, žalobu o zaplacení částky 536.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 1. 2004

do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná, za niž jednal  M. G., sepsali čtyři smlouvy o půjčce, a to dne 30. 4. 2002 na částku 330.000,- Kč, dne 2. 5. 2002 na částku 33.000,- Kč, dne 17. 5. 2002 na částku 220.000,- Kč a dne 19. 7. 2002 na částku 150.000,- Kč. V každé ze smluv bylo uvedeno, že dne, kdy byla sepsána, poskytuje věřitel (žalobce) zde specifikovanou částku dlužníkovi (žalované), který svým podpisem potvrzuje její převzetí a zavazuje se ji uhradit vždy do 31. 12. 2003. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že provedenými důkazy nebylo zjištěno, že žalobce žalované finanční prostředky podle smluv o půjčce skutečně poskytl, popř. že je za žalovanou předal jednotlivým dodavatelům na úhradu dlužných pohledávek. Žalobce totiž netvrdil, natož aby prokázal, kdy, komu a kolik za žalovanou třetím osobám plnil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že smlouvy o půjčkách nebyly uzavřeny, neboť nebyla naplněna jejich reálná podstata ve smyslu § 657 a násl. obč. zák., a že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila tím, že za ni plnil, co po právu měla plnit sama (§ 454 obč. zák.).

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne ze dne 6. prosince 2006, č. j.

-153, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 536.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce žalované půjčky poskytl. Za rozhodnou přitom považoval vůli účastníků směřující k uzavření smlouvy o půjčce a projev této vůle navenek. Konstatoval, že půjčka může být poskytnuta nejen skutečným předáním peněz dlužníku, ale i bezhotovostním převodem finančních prostředků třeba i na jiný účet než dlužníkův, tedy jakkoli jinak než skutečným předáním peněz do rukou dlužníka.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a označila v něm dovolací důvody podle

, b/ a odst. 3. Po rekapitulaci jednotlivých provedených důkazů se zaměřením na okolnosti, za nichž byly smlouvy o půjčce sepsány, a na rozpory v jednotlivých provedených důkazech, namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce předal peníze jí, popř. jejím věřitelům. Připomíná, že listinné důkazy - smlouvy o půjčce - se objevily až po té, co oba jejich aktéři (G. a žalobce) coby společníci ze společnosti odešli; při ukončení svého působení tyto listinné důkazy nepředali a v dokumentaci společnosti se nenacházely. Není srozuměna

se závěrem odvolacího soudu, že uvedenéy jsou potvrzením o tom, že smlouvy

o půjčce vznikly; má zato, že jde o dokumenty zachycující samotné smlouvy o půjčce s uvedením jejich účastníků, předmětu a doby plnění a jejich účelu. Z důkazů přitom vyplynulo, že tytoy, pokud jde o předmět plnění (výše půjček), okamžik jeho poskytnutí a převzetí, neobsahují pravdivé údaje; nemají tudíž průkaznou hodnotu. Svědka G. nepovažuje za věrohodného pro  vzájemné přátelské vztahy se žalobcem. Závěr odvolacího soudu, že v účetnictví firmy jsou vedeny účetní doklady, které nepřímo existenci půjček potvrzují, považuje za rozporný s výpovědí svědka - pracovníka účetní firmy. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ztotožnil s právním posouzením věci odvolací soudem, neboť uzavření smluv o půjčce zachycených na listinách bylo prokázáno výpovědí svědka G., zápisem z valné hromady ze dne 4.10.2002, znalcem i závěry Finančního úřadu v P.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění platném do 30. 6. 2009 - dále jen „“)

po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) při splnění podmínky advokátního zastoupení ( a , 4 ) a že je přípustné podle , se zaměřil na posouzení otázky, zda je opodstatněné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v , / a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly

v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti se z obsahu spisu nepodávají, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.

Podle odvolací soud může zopakovat dokazování,

na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.

Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. Jinými slovy řečeno, z ustanovení odvolacímu soudu vyplývá povinnost zajistit si pro změnu skutkového náhledu podklad, který je rovnocenný způsobu dokazování před soudem prvního stupně. To znamená, že odvolací soud je povinen ohledně skutečnosti, o níž má pochybnosti, zopakovat dokazování jako celek (srovnej obdobně Bureš, Drápal, Krčmář a kol. . Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006,  1133 s.). V případě, že odvolací soud uvedeným způsobem nepostupuje, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod podle

Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkovém závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce částky v celkové výši 733.000,- Kč žalované podle sepsaných čtyř smluv o půjčce fakticky poskytl a ani že je za ni předal přímo třetím osobám. K tomuto závěru dospěl soud prvního stupně vyhodnocením provedených důkazů, a to smluv o půjčce, znaleckého posudku vypracovaného znalcem z oboru ekonomika - účetní evidence K. S., zápisu z valné hromady žalované ze dne 4. 10. 2002, zprávy Finančního úřadu v P., protokolů o výslechu svědků M. G., J. K., J. Š. a žalobce před finančním úřadem, jakož i výpovědí svědků M. G., J. K., J. Š., žalobce a znalce. K. S. při jednání soudu. Žalovaná půjčky popírala, svědek J. Š. (prokurista žalované společnosti) popřel vědomost o poskytnutí půjček, výpověď svědka M. G. posoudil soud prvního stupně jako nevěrohodnou a zaujatou; stejně jako žalobce nebyl tento svědek schopen upřesnit a doložit, které platby (v jaké výši, komu a kdy) byly žalobcem za žalovanou poskytnuty třetím osobám. V tomto ohledu byly neprůkaznéy, na nichž byly zachyceny smlouvy o půjčkách, neboť výpovědi samotného žalobce i svědka G. nekorespondovaly s údaji v nich uvedenými. Ze znaleckého posudku i výpovědi znalce  K. S. vyplynulo, že účetní doklady žalované nemají žádnou vypovídací hodnotu. Odvolací soud, jak vyplývá z obsahu protokolu o jednání dne 6. 12. 2006, nezopakoval jediný z důkazů, z nichž soud prvního stupně učinil pro posouzení věci rozhodná zjištění, a na základě jejich odlišného hodnocení dospěl k jinému skutkovému zjištění, že žalobce žalované půjčky poskytl. Postupoval tak v rozporu s a zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu

k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 3 věta první ). Dalšími dovolacími námitkami se pro jejich předčasnost již nezabýval. Nad rámec uvedeného lze poznamenat, že smlouva o půjčce má ve smyslu obč. zák. reálnou a nikoli konsensuální povahu; její vznik proto předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Dosavadní judikatura připustila možnost předání předmětu půjčky formou bezhotovostního převodu na účet dlužníka; musí však být prokázáno, že  k takovému převodu skutečně došlo.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna  2009

JUDr. Blanka  Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu