Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4752/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 1. 2007, č. j. -34, vyhověl žalobě a určil, že výpověď z nájmu bytu č. 16 v domě čp. 386, v P. 7, M. 1 (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), ze dne 23. 5. 2006, doručená žalobci  dne 26. 5. 2006, je neplatná; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 6. 2007, č. j -57, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně  za prokázáno, že žalovaný (zapsaný v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu) dal  žalobci (nájemci předmětného bytu) výpověď z nájmu bytu (dále též „Výpověď“), která mu byla doručena dne 26. 5. 2006, že žaloba na neplatnost Výpovědi byla  podána dne 20. 7. 2006, že ve Výpovědi byl uplatněný výpovědní důvod vymezen jednak odkazem na ustanovení „§ 711 odst. 1 písm. c) obč. zák.“, jednak slovně tak, že  nájemce (žalobce) hrubě porušuje povinnosti vyplývající z nájmu bytu, neboť v bytě podniká, což je dovozováno ze skutečnosti, že má (v rozhodné době měl) dvě živnostenská oprávnění a jako místo podnikání uvedl v roce 1994 adresu předmětného bytu, že  podnikatelskou činnost v bytě fakticky nerealizoval,  že neměl vlastní provozovnu ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále „“), že ke dni 19. 6. 2006 živnostenskou činnost ukončil, a  že v roce 2003 si účastníci smluvně dohodli, že nájemce (tj. žalobce) si musí vyžádat předchozí souhlas pronajímatele (tj. žalovaného) s umístěním   sídla podnikání v bytě.

Odvolací soud shledal stejně jako soud prvního stupně Výpověď neplatnou pro neurčitost (, ve znění po novele provedené – dále jen „obč. zák.“); na rozdíl od něho však dovodil, že důvodem neurčitosti není použití nesprávného zákonného ustanovení ( obč. zák. namísto správného ustanovení obč. zák.), ale  vymezení výpovědního důvodu. Zaujal názor, že výpovědní důvod musí být vymezen určitě a srozumitelně, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, a že v případě výpovědního důvodu podle obč. zák. musí být ve výpovědi uvedeno, jaké konkrétní jednání je považováno za hrubé porušení povinností nájemce; použití obecné formulace, že jde o podnikání nájemce nepostačuje. Konstatoval, že pro posouzení, zda porušení povinností  nájemce je takové intenzity, že je lze kvalifikovat jako  „hrubé“, je mimo jiné významné, zda jednáním nájemce vznikla pronajímateli škoda, a jak se jeho jednání projevilo ve vztahu k pronajímateli, k domu či bytu. Z tohoto pohledu by podnikání nájemce v bytě mohlo, ale také nemuselo být hrubým porušením povinností nájemce. Samotné uvedení místa bydlení jako sídla nebo místa podnikání však nelze bez dalšího považovat za hrubé porušení povinností nájemce. Pokud žalovaný nespecifikoval ani ve Výpovědi ani v průběhu řízení, jak se měla podnikatelská činnost žalobce navenek projevit, nelze dovodit existenci výpovědního důvodu podle obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvod podle Obsáhle argumentuje ve prospěch názoru, že nájemce je oprávněn užívat byt toliko pro účely samotného bydlení, kam nelze zařadit využívání bytu k výdělečné činnosti. Dovolatel má za to, že i pouhým uvedením bytu jako místa podnikání bez faktického provozování živnosti dochází k nedovolenému zásahu do práv vlastníka objektu, do něhož je umístěno sídlo podnikání, a že rozhodnutím soudů obou stupňů byla porušena jeho vlastnická práva. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzuje z toho, že otázka hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu v souvislosti s užíváním bytu k účelu podnikání, nutnosti souhlasu pronajímatele k tomu, aby byt mohl být vůbec užívání k jinému účelu než k bydlení, neexistuje žádná relevantní judikatura Nejvyššího soudu. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se v dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem, namítl, že samotné uvedení adresy bytu jako místa podnikání, jež má účely toliko evidenční, nemůže zakládat výpovědní důvod a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 6. června 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odst. 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno (mimo jiné) na právním závěru, že   samotné uvedení místa bydlení jako sídla nebo místa podnikání nelze bez dalšího považovat za hrubé porušení povinností nájemce, zakládající výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. b) obč. zák.

Nejvyšší soud České republiky již dříve dovodil, že za hrubé porušování povinností nájemce ve smyslu ve znění účinném do 30. 3. 2006 (tj. před novelou provedenou , dále též „obč. zák. před novelou“) lze považovat také užívání bytu k jiným účelům než k bydlení, např. k podnikání, jímž je podle obch. zák. soustavná činnost prováděná podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku (obdobně též ). Užívá-li však nájemce byt řádně k uspokojování své bytové potřeby a provozuje-li podnikatelskou činnost (živnost) nikoli v bytě, ale ve svých provozovnách, není pouhé uvedení místa bydlení jako sídla či místa podnikání hrubým porušením povinností nájemce vyplývajících z nájmu bytu ve smyslu obč. zák. před novelou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. , ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti těmto rozhodnutím byly odmítnuty usneseními Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. , a ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. , a ze dne 14. 1. 2005, sp. zn. ). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil taktéž ve svém rozhodnutí ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. , a dále např. ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. ,  ve vztahu k výpovědnímu důvodu podle obč. zák.

Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud posoudil otázku, zda pouhé uvedení adresy pronajatého bytu jako místa podnikání naplňuje výpovědní důvod podle obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou; pro řešení uvedené otázky tak nelze dovolání v dané věci shledat podle přípustným.

Protože dovoláním nebyl zpochybněn právní závěr o neplatnosti Výpovědi, když dovolací důvod podle se obsahově (argumentačně) vztahuje toliko k závěru výše rozebranému, Nejvyšší soud  dovolání podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení  , , a a zavázal žalovaného, který po procesní stránce zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, 7 písm. d/, ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění vyhlášky pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 19%, tj.  342,-Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. srpna 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu