Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3198/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.800,- Kč do tří dnů od právní moci k rukám Mgr. J. T.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal návrh na vyloučení v žalobě označených nemovitostí z exekuce vedené pod sp. zn. proti společnosti M.– s.,  s.r.o., jako první povinné a žalobcově manželce jako druhé povinné na podkladě notářského zápisu sepsaného 13.9.2001  JUDr. S. P., notářem, pod sp. zn. NZ 420/2001, N 427/200, jehož součástí je shodné prohlášení žalované (jako věřitele) a žalobcovy manželky, že ta uzavřela 13.9.2001 písemnou dohodu o přistoupení k závazku původního dlužníka, společnosti M. – s., s.r.o., na základě níž se stala dlužnicí vedle této společnosti s tím, že oba dlužníci byli zavázáni společně a nerozdílně.

Návrh žalobce odůvodnil s poukazem na ustanovení názorem, že „exekuce je vedena k vymožení jednak závazku právnické osoby, s níž nemá nic společného, a jednak závazku jeho manželky, který vznikl pouze jí, sice za trvání manželství, avšak při nakládání s majetkem právnické osoby (tedy při výkonu podnikatelské činnosti, resp. práv spojených s jejím obchodním podílem ve společnosti s ručením omezeným, tj. z účasti na právnické osobě). Závazek manželky tak vznikl při nakládání s jejím výlučným majetkem (obchodním podílem), který nabyla za své výlučné prostředky.“ Podle žalobcova názoru mu tedy „svědčí vlastnické právo vylučující zpeněžení předmětných nemovitostí, když navíc je exekuce vedena k vymožení pohledávky za jeho manželkou, jíž odpovídající dluh nikdy nebyl součástí SJM se žalobcem a byl vždy pouze jejím výlučným závazkem.“

Rozsudkem z 22.2.2006, č.j. -38, obvodní soud žalobu (s poukazem na ustanovení exekučního řádu, „jehož dikce plně odpovídá znění “) zamítl s odůvodněním, že pohledávka žalované (v exekučním řízení oprávněné), vymáhaná exekucí vedenou proti společnosti M.– s.  s.r.o. (v níž má žalobcova manželka obchodní podíl) a proti jeho manželce vznikla za trvání manželství, a že tudíž „k uspokojení peněžité pohledávky za povinnou (manželkou žalobce) cestou exekuce může být použit nejen majetek v jejím individuálním vlastnictví nebo spoluvlastnictví, ale i majetek patřící do společného jmění manželů.“

K odvolání žalobce městský soud napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil (výrok I.), ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil jen ve výši těchto nákladů a jinak jej potvrdil (výrok II.) a konečně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Výrok ve věci samé přitom odvolací soud (s poukazem na to, že právě speciální ustanovení představuje ve vztahu k ustanovení exekučního řádu výjimku) potvrdil, avšak s výhradou, že žalobcovo odvolání sice důvodné vskutku není, ale z důvodů jiných než obvodním soudem uvedených.

Odvolací soud uzavřel (viz poslední odstavec čtvrté a první odstavec páté strany rozsudku /čl. 59 a 60/), že „bez ohledu na to, zda obchodní podíl ve společnosti M.– s., s.r.o., žalobcova manželka nabyla za svůj výlučný majetek či nikoli, nebyl v daném případě naplněn požadavek, aby vymáhaný závazek vznikl při používání majetku nabytého za výlučný majetek povinné. Existence závazku žalobcovy manželky, jehož uspokojení se žalovaná exekucí domáhá, je dovozována z její dohody se žalovanou uzavřené 13.9.2001, na jejímž základě žalobcova manželka podle přistoupila k již existujícímu závazku společnosti M.– s., s.r.o. Byť pohnutka žalobcovy manželky, jež ji k uzavření takovéto dohody se žalovanou mohla vést, velmi pravděpodobně souvisela se skutečností, že je sama nejen jednatelkou původního dlužníka, nýbrž i jeho společnicí, nelze přisvědčit žalobcovu názoru, že pouhá existence uvedeného vztahu jeho manželky a původního dlužníka odůvodňuje závěr, že se jeho manželka k poskytnutí plnění vůči žalované zavázala při používání svého obchodního podílu ve společnosti M.– s.  s.r.o., jak to vyžaduje ustanovení K naplnění posledně zmíněné podmínky může dojít pouze v případech, kdy vznik závazku jednoho z manželů je natolik svázán s existencí jeho výlučného majetku, že bez jeho existence by ke vzniku uvedeného závazku vůbec dojít nemohlo (např. závazek vzniklý v souvislosti s realizací vlastnického práva k určité věci, závazek vzniklý v souvislosti s převodem obchodního podílu apod.). Pouze za takovéto situace lze uvažovat o naplnění pojmu „při používání“ majetku, který zmiňované zákonné ustanovení uvádí. Platný vznik závazku žalobcovy manželky přistoupením k závazku obchodní společnosti, jehož společnicí v kritické době byla, však není existencí jejího obchodního podílu v této společnosti podmíněn a realizace tohoto přistoupení tudíž není výsledkem jakéhokoli používání tohoto majetku. Údajná – tedy podle dovolatelova závěru – snaha žalobcovy manželky docílit svým přistoupením k závazku společnosti v konečném důsledku zachování hodnoty jejího obchodního podílu při používání tohoto majetku v popsaném smyslu nepředstavuje.“ Pokud jde o žalobcovu námitku, že řízení o excindační žalobě mělo být podle přerušeno do skončení jiného soudního řízení, jehož předmětem je posouzení platnosti a vykonatelnosti podkladového notářského zápisu, tu odvolací soud považoval – s poukazem na ustanovení , podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení – za nedůvodnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost s poukazem na ustanovení dovozuje z „nesprávného právního posouzení právních otázek, jež mají ve věci zásadní význam a svou povahou převyšují subjektivní zájmy žalobce, když vyřešení obsahu pojmu používání majetku a vyřešení otázky přerušení řízení bude mít přínos pro obecnou rozhodovací praxi soudů obecné soustavy soudů.“

Naplnění dovolacího důvodu podle žalobce spatřuje v nesprávném výkladu a použití ustanovení   , „když závěry odvolacího soudu lze shrnout do závěru, že používání majetku odvolací soud postavil de facto naroveň s termínem nakládání s majetkem. To však zákonodárce na mysli neměl, jinak by nepoužil speciální termín používání majetku. V rozporu s názory odvolacího soudu si lze představit i takové používání majetku, které není samo o sobě vázáno na dispozici s majetkem (např. škodu způsobenou řízením motorového vozidla). Pojem používání majetku je pojmem podstatně širším než dispozice s majetkem nebo nakládání s ním. Pod tento pojem lze zahrnout jakékoli faktické konání či chování (včetně nekonání), které odpovídá hospodářskému určení majetku nebo jeho údržbě či zkvalitňování. Jde tedy i o jednání, které sice samo o sobě s majetkem nedisponuje, avšak jeho důsledky se ve sféře takového vlastního majetku odrazí např. jeho zkvalitněním, udržením hodnoty či naopak jejím poklesem. V daném případě je nepochybné, že exekuční titul je jednáním společníka a statutára obchodní společnosti v souvislosti s její podnikatelskou činností  (jedná se o zajištění úvěru na výstavbu rodinných domů, což byl předmět činnosti společnosti M.– s.  s.r.o.). Je také nepochybná pohnutka žalobcovy manželky, tj. dokončit výstavbu a vytvořit zisk, tedy zhodnotit výši obchodního podílu. Z povahy věci a jednání účastníků je patrné, že zajištění třetí osobou nepřicházelo v úvahu, a že tak musela učinit žalobcova manželka“.

Žalovaná s odkazem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , , Cdo 1577/2003) navrhla odmítnutí dovolání, a to (kromě jiného) již z toho důvodu, že podkladový notářský zápis (jehož dalšími účastníky byla žalovaná jako věřitelka a osoba oprávněná, a společnost M.– s., s.r.o., jako dlužnice a osoba povinná) byl s manželkou žalobce sepsán jako s osobou fyzickou, a že jako takováto osoba také uzavřela smlouvu o přistoupení k dluhu, takže její závazek se stal součástí společného jmění manželů ( ), a to bez ohledu na její postavení jako společnice a jednatelky společnosti M.– s., s.r.o.; žalovaná souhlasí se závěrem odvolacího soudu o nemožnosti aplikace ustanovení

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (, odst. 3 ve znění do 30.6. 2009), daný tím, že k přezkumu nabídnutá otázka, totiž zda pod ustanovení , obsahující pojem „…při používání majetku…“ lze podřadit i případ, kdy závazek povinného (manžela či manželky navrhovatele v řízení o excindační žalobě) vznikl tak, že povinný přistoupil k závazku třetího subjektu podle ,  dosud dovolacím soudem řešena nebyla.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 (tzv. zmatečnosti) v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že právní úkon žalobcovy manželky učiněný podle , tedy její přistoupení k dluhu společnosti M. – s., s.r.o., nelze kvalifikovat jako úkon zakládající závazek vzniklý při používání majetku, který náležel výhradně povinné (protože jej nabyla za majetek náležející do jejího výlučného majetku), a že tedy ustanovení aplikovat nelze.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolání není důvodné.

Žalobce především užívá zmatečných – a tedy nerelevantních – pojmů (viz pasáže označené kurzívou v odstavci, v němž se popisuje, v čem spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle , zejména, že „…exekuční titul je jednáním…“ atd.). Nesprávný je dovolatelův závěr o jednání jeho manželky jako „jednání společníka a statutára obchodní společnosti“, jelikož z podkladového notářského zápisu jasně plyne, že oním subjektem, který přistoupil k závazku původního dlužníka – M. – s., s.r.o., tedy právnické osoby, byla žalobcova manželka L. M. jako osoba fyzická; ostatně účastníky notářského zápisu jsou tři osoby, a to věřitel, původní dlužník a žalobcova manželka, jež se přistoupením k závazku dlužníka stala další společnou a nerozdílnou.

Pokud jde o samotný závěr odvolacího soudu, že právní úkon žalobcovy manželky učiněný podle , tedy její přistoupení k dluhu společnosti M. – s., s.r.o., nelze kvalifikovat jako úkon zakládající závazek vzniklý při používání majetku, který náležel výhradně povinné (protože jej nabyla za majetek náležející do jejího výlučného majetku), a že tedy ustanovení aplikovat nelze, ten je správný a dovolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Totéž pak platí o závěru, že za tohoto stavu se jeví nadbytečné zkoumání (a tedy i navržené dokazování v tomto směru), zda žalobcova manželka nabyla svůj obchodní podíl ve společnosti M.- s., s.r.o. za svůj výlučný majetek či nikoli.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se žalobci správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání ( věta první ), dovolání jako nedůvodné podle věty před středníkem zamítl.

Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo procesně úspěšné žalované podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 4 500,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem (, , a , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), sníženou o 50% podle vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. srpna 2009

JUDr. Vladimír  Mikušek, v. r.

předseda senátu