Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2019/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové  v  právní   věci  žalobkyně M. r. spol. s r.o., zastoupené Mgr. J. A., advokátkou, proti  žalovanému doc. PhDr. E. V., CSc. (dříve podnikatel, IČ), zastoupenému JUDr. E. S.,  advokátem, o 671 000 Kč s příslušenstvím,   vedené   u   Městského  soudu   v   Praze   pod  sp.  zn. , o  dovolání  žalovaného  proti  rozsudku Vrchního  soudu  v  Praze  ze dne 8. října 2007, č. j. -149, takto:

I.         Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2006, č. j. -117, ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné  podle    (dále též jen „o. s. ř“),  jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání  nebylo  shledáno přípustným ani podle   , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Námitku dovolatele, že daň z přidané hodnoty, kterou soudy obou stupňů žalobkyni rovněž přiznaly, odvedl příslušnému finančnímu úřadu a zaplatil, a že odvolací soud při zjišťování této skutečnosti vycházel z nesprávného hodnocení důkazů, lze podřadit pod dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu  v provedeném dokazování), který  však  přípustnost  dovolání  podle založit nemůže (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.  ,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004,  pod číslem 132, nebo též usnesení Ústavního soudu  ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné  v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Zásadní  právní  význam  napadeného  rozhodnutí  a  tím i přípustnost dovolání podle nemohla založit ani výhrada dovolatele, že při posouzení promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu v rámci  obchodního  závazkového  vztahu měl odvolací soud aplikovat ustanovení . Vyšel-li  totiž  odvolací  soud při posuzování uvedené otázky z právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku, řešil ji v souladu s konstantní soudní judikaturou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jeho rozsudek ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2003, pod číslem 198) a Nejvyšší soud nemá důvodu odchýlit se od ní ani v této věci.

Za situace, kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech  dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a  Protože dovolání bylo odmítnuto, je dovolatel povinen nahradit žalobkyni její náklady. Vyjádření žalobkyně k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení až 3 , ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. srpna 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu