Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 51/2022-15
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivou Winklerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 11 050 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 6 000 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 624,4 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce titul jméno příjmení, titul do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 6 000 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 624,4 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [titul] [jméno] [příjmení], [titul] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se návrhem ze dne 31. 1. 2022 domáhal proti žalovanému zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 14. 10. 2021 smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. E1FCA/148815, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to na účet žalovaného sjednaný ve smlouvě v den uzavření smlouvy. Smlouva byla uzavřena se žalovaným v postavení podnikatele. Součástí smlouvy jsou parametry úvěru a sazebník, které jsou obsaženy v těle samotné smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 7 500 Kč, a to jednorázově do 25 dnů od odeslání úvěru, tj. do 8. 11. 2021. Celkovou částku tvoří jistina (6 000 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru (1 200 Kč) a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr (300 Kč), poplatky tvořící náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání (550 Kč) a smluvní pokuta ve výši 50 % poskytnuté jistiny (3 000 Kč). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Žalobce požaduje zaplatit částku 11 050 Kč jakožto dlužnou jistinu a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 6 000 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti. Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.
Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
V souladu s § 115a o.s.ř. soud věc projednal bez nařízení jednání.
Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 14. 10. 2021 smlouvu o úvěru č. E1FCA/148815, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu s poplatky v celkové výši 7 500 Kč splatit jednorázově do 8. 11. 2021 (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 14. 10. 2021, potvrzením od platbě společnosti právnická osoba ze dne 14. 10. 2021). Od 9. 11. 2021 je žalovaný v prodlení se zaplacením žalované částky. Žalobce žalovaného marně vyzýval k úhradě dlužné částky, přičemž v souladu se sazebníkem mu za tyto výzvy účtoval poplatky za vymáhání pohledávky (prokázáno listinami nazvanými kniha odchozí pošty a kniha odeslaných SMS, smlouvou o úvěru ze dne 14. 10. 2021). Žalobce dále žalovaného marně vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2022, podacím archem ze dne 20. 1. 2022).
Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalovaný a žalobce uzavřeli 14. 10. 2021 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 50 % z celkové dlužné částky nastupující od 16. dne prodlení (§ 2048 o.z.) a ujednání o výši úroků z prodlení (§§ 1968, 1970 o.z.).
Úroky z prodlení byly v řešeném případě sjednány ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (čl. VIII odst. 1 písm./ smlouvy o úvěru). Tato výše úroků přitom odpovídá úroku ve výši 182,5 % ročně. K takto sjednané výši úroků se vyjadřoval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1. 7. 2010, č. j. I. ÚS 728/10-1, kde prohlásil, že taková výše úroků„ je již očividně (rovněž) za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní.“ Je nutno zdůraznit, že Ústavní soud neprohlásil takovou výši úroků za nepřiměřenou absolutně, když zejména ve vztazích mezi podnikateli je zapotřebí hodnotit sjednání konkrétní výše úroků i s přihlédnutím k dalším okolnostem. Tato další kritéria naznačil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 22. 9. 2020, č. j. 32 Cdo 1490/2019-175, přičemž zmínil například rizikovost obchodu, předpokládaný rozsah škod a jejich význam pro věřitele či další sjednané způsoby zajištění. Tento soud při hodnocení platnosti ujednání o výši úroků z prodlení přihlédl zejména k tomu, že se daný vztah týká dvou podnikatelů, u kterých je obecně míra dobrých mravů posuzována odlišně než ve vztazích se spotřebiteli, dále ke skutečnosti, že poskytovatel úvěru (žalobce) je právnickou osobou zaměřenou na poskytování úvěrů, zatímco žalovaný je pouze živnostníkem, čili dopad nesplnění dluhu žalobci zřejmě neuškodí ve stejném rozsahu jako povinnost zaplatit částku vzniklou na základě smluvené výše úroků z prodlení, a konečně soud vzal v úvahu i skutečnost, že závazek mezi účastníky byl zajištěn i smluvní pokutou ve výši ½ zapůjčené částky. Za daných okolností soud dospěl k závěru, že dohodnutá výše úroku z prodlení má spíše šikanózní charakter než sankčně-motivační, a proto shledal ujednání o výši úroku z prodlení jako absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o.z.
Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Protože ujednání o výši úroku z prodlení je od zbytku smlouvy oddělitelné, soud ponechal zbytek smlouvy v platnosti a pouze změnil výši přiznaných úroků z prodlení tak, aby odpovídaly nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobci, který měl ve věci neúspěch jen v nepatrné části, na náhradě nákladů řízení přiznal celkem částku 7 624,4 Kč, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 4 740 Kč za 3 úkony právní služby po 1 580 Kč, za tři režijní paušály po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 1 184,4 Kč dle §§ 11, 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., dle § 137 odst. 3 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.