Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 696/2009

U S N E S E N Í

Podle § 265l trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. ze dne 13. 10. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz dle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), který měl spáchat skutkem spočívajícím v tom, že „v přesně nezjištěnou dobu v průběhu měsíců listopad - prosinec 1994 v R., okres D., převzal od I. N., nejméně 1099 ks bankovek á 50,- USD, podloudně dovezených z I., s vědomím, že se jedná o padělky a v úmyslu udat je do oběhu jako pravé, uložil je v kanceláři firmy L., spol. s r. o., B., v O. na ul. Č., přičemž hodnota 54.950,- USD ke dni 15. 12. 1994 činila dle kurzovního lístku ČNB 1.541.347,50,- Kč“. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce deseti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. -1771 ze dne 1. 9. 2008 bylo řízení proti obviněnému vedeno jako řízení proti uprchlému konané za podmínek uvedených v § 302 a násl. trestního řádu (dále jen tr. ř.).

O odvolání A. B. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. ze dne 9. 1. 2009 tak, že na základě odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. jej částečně zrušil ve výroku o trestu a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., za použití § 40 odst. 1 tr. zák. uložil dovolateli trest odnětí svobody v délce osmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal A. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v jeho věci byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a veřejném zasedání. Poukázal na skutečnost, že se hlavní líčení dne 13. 10. 2008 konalo před Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci, na základě usnesení soudu prvého stupně ze dne 1. 9. 2008, jako řízení proti uprchlému, přestože dle dovolatele nebyly splněny zákonné podmínky pro vedení tohoto, pro obžalovaného mimořádného druhu řízení a stejně tak nebyly splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání dne 9. 1.2009 v dovolatelově nepřítomnosti. V tomto směru poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), podle které řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř. významně omezuje princip spravedlivého procesu, a to právo účastnit se trestního řízení, neumožňuje obžalovanému realizovat osobně a bezprostředně jeho právo na obhajobu, je tedy vždy závažným zásahem do průběhu trestního řízení, a proto je nezbytné, v souladu s d, při aplikaci ustanovení o omezení základních práv a svobod, šetřit jeho podstatu a smysl, tudíž není možno jej využívat k jiným než stanoveným účelům. I při splnění zákonných podmínek má být toto řízení konáno až po vyčerpání jiných prostředků, např. předvedení či vydání příkazu k zatčení, k čemuž v jeho případě nikdy nedošlo. Dovolatel se dále zabýval otázkami svého zdravotního stavu, namítl, že se vždy řídil výzvami českého soudu, pokud nepřítomnost u hlavního líčení omlouval ze zdravotních důvodů, vždy omluvu doložil lékařskou zprávou a jeho nepřítomnost byla omluvena. Dále, že se stále zdržuje v místě svého trvalého bydliště v L. v I., tedy ve státě, jehož je občanem, dvanáct let je mu do tohoto místa trvalého bydliště doručována soudní korespondence českých soudů, kterou si řádně vyzvedává. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud „a) zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 1. 2009, č. j. -1884, b) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 10. 2008, č. j. -1817 a přikázal tomuto nové projednání a rozhodnutí ve věci.“

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že řízení proti uprchlému lze podle § 302 tr. ř. konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. V obecné rovině tedy platí, že pachatel se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině zejména tehdy, opustí-li území republiky nebo se zdržuje v cizině v tomto úmyslu. Samotný pobyt v cizině však není důvodem řízení proti uprchlému. Jestliže se obviněný zdržuje v místě bydliště v cizím státě, jehož je státním občanem, a navíc zde osobně přebírá v místě bydliště písemnosti zasílané mu orgány činnými v trestním řízení, nelze dovodit, že by se vyhýbal trestnímu řízení pobytem v cizině nebo že by se skrýval. V předmětné věci odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na skutečnost, že obviněný po propuštění z vazby dne 5. 12. 1996 nesplnil podmínky písemného slibu dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a nerespektoval omezení, na základě kterého mu bylo stanoveno zdržovat se v určitou dobu na území České republiky. Dále z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že hlavní líčení byla nařizována v dlouhodobém předstihu a že byla opakovaně odročována, protože se dovolatel nedostavoval k soudu a krátce před termínem hlavního líčení se omlouval s odkazem na svůj špatný zdravotní stav, který též dokládal lékařskými zprávami, ze kterých však dle soudu nevyplývá jednoznačný závěr o zdravotní nezpůsobilosti dovolatele zúčastnit se soudního řízení v České republice. Obdobné skutečnosti vyplývají též z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. , kterým bylo rozhodnuto o konání řízení proti uprchlému. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že přímo ze soudních rozhodnutí tedy vyplývá, že dovolatel se zdržuje v cizině na známé adrese, neboť jinak by zřejmě s českým soudem nekomunikoval. V návaznosti na tyto skutečnosti státní zástupce uvedl, že existenci podmínek pro konání řízení proti uprchlému je nutno posuzovat podle situace v době, kdy je toto řízení konáno. Je sice skutečností, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 11. 1996, sp. zn. , kterým bylo na podkladě přijetí peněžité záruky a slibu rozhodnuto o propuštění obviněného z vazby, bylo dovolateli uloženo omezení, aby se každý poslední kalendářní týden v každém měsíci zdržoval na dané adrese v České republice, dovolatel se na této adrese zdržoval pouze tři dny a poté vycestoval do I., avšak další chování dovolatele nelze dle státního zástupce hodnotit jako vyhýbání se trestnímu řízení. Za situace, kdy se obviněný dlouhodobě zdržuje v I., jejímž je občanem, je v místě svého trvalého bydliště, přijímá soudní poštu a s českým soudem komunikuje, nelze učinit závěr, že by se vyhýbal trestnímu řízení pobytem v cizině nebo že by se skrýval, a to bez ohledu na to, jaký je jeho aktuální zdravotní stav. S ohledem na výše uvedené státní zástupce uzavřel svoje vyjádření s tím, že v předmětné věci nebyly splněny podmínky § 302 a násl. tr. ř. pro konání řízení proti uprchlému a dovolání A. B. je tudíž nutno hodnotit jako důvodné. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265 k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 9. 1. 2009, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dovolatel spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu ve skutečnosti, že se nezúčastnil hlavního líčení konaného 13. 10. 2008 ani veřejného zasedání k projednání jeho odvolání dne 9. 1. 2009, kdy řízení proto němu bylo vedeno jako řízení proti uprchlému na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. ze dne 1. 9. 2008, ačkoli pro konání takovéhoto řízení nebyly splněny zákonné důvody. Jestliže bylo ve věci konáno řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., ač pro ně nebyly splněny zákonné podmínky a v důsledku tohoto procesního postupu byla obviněnému znemožněna účast na hlavním líčení nebo veřejném zasedání, je tato vada důvodem pro podání dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ). Podle § 302 tr. ř. lze řízení proti uprchlému konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Jde o specifický způsob řízení proti osobě, kterou není vůbec možno postavit před soud, protože se buď skrývá, nebo se trestnímu řízení vyhýbá pobytem v cizině. Pokud jde o tuto materiální podmínku, je zapotřebí, aby pobyt v cizině byl motivován snahou vyhnout se trestnímu stíhání. I při splnění zákonných podmínek by mělo být zpravidla konáno takové řízení až po vyčerpání všech do úvahy přicházejících prostředků, např. žádosti o předvedení či vydání příkazu k zatčení nebo volit spolupráci (formou dožádání) s justičními orgány státu, ve kterém příslušná osoba přebývá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 79/2000 vyplývá, že skutečnost, že se dovolatel zdržuje v místě bydliště, ve státě, jehož je státním občanem, nemůže být hodnocena jako vyhýbání se trestnímu řízení pobytem v cizině a není důvod k řízení proti uprchlému podle tr. ř. Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že za situace, kdy se dovolatel prokazatelně zdržuje v I., jejímž je státním občanem, a to v místě svého trvalého bydliště, řádně přebírá korespondenci od českých soudů a i jinak se soudy komunikuje, nebyly splněny podmínky pro vedení trestního řízení jako proti uprchlému. Je nepochybné, že chování dovolatele lze v jistém směru hodnotit jako obstrukční, avšak vzhledem k výše uvedeným okolnostem toto chování nelze kvalifikovat (označit) za takové, které by umožnilo soudům konat řízení proti dovolateli, jako proti uprchlému. Deklarovaný dovolací důvod podle tr. ř. byl tedy uplatněn nejen právně relevantně, ale i důvodně.

Nejvyšší soud proto z podnětu takto podaného dovolání napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 9. 1. 2009 i rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, přičemž zrušil i tu vadnou část řízení, která předcházela vydání citovaných rozsudků, která počíná dnem 1. 9. 2008, kdy bylo vydáno usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. -1771, kterým bylo rozhodnuto o tom, že řízení bude konáno jako řízení proti uprchlému. Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). a přihlédne zejména k užití dalších prostředků, jejichž čerpáním se pokusí zajistit přítomnost dovolatele v řízení před soudem. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch A. B., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. srpna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka