Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 48/2022-18
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem: údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 46 474,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 33 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 900 Kč za období od 23. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky
12 574,37 Kč spolu s úrokem ve výši 35 200,44 Kč, úrokem z prodlení ve výši
2 147,69 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 972,45 Kč za období od 20. 7. 2021 do
22. 8. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 072,45 Kč za období od 23. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 33 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 900 Kč za období od 23. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 12 574,37 Kč spolu s úrokem ve výši 35 200,44 Kč, úrokem z prodlení ve výši 2 147,69 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 972,45 Kč za období od 20. 7. 2021 do 22. 8. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 072,45 Kč za období od 23. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 46 474,37 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba - a žalovaným dne 26. 7. 2019 pod číslo. V žalobě uvedl, že žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 40 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 34 368 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku ve výši 74 368 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 312 Kč, splatnost poslední splátky připadala na 26. 9. 2020. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil částku ve výši 6 100,01 Kč, závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, splatnost tak nestala nejpozději ke dni poslední předepsané splátky, tj. ke dni 26. 9. 2020. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli dále právo na smluvní pokutu
ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Žalobce se tak domáhal zaplacení jistiny ve výši 36 972,45 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 501,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 35 200,44 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč
a zákonných úroků z prodlení.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba – a žalovaným dne 26. 7. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 26. 7. 2019 žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 34 368 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 74 368 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 5 312 Kč.
Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl svůj jediný čistý měsíční příjem ve výši 11 283 Kč, tento příjem doložil výplatními páskami zaměstnavatele a pracovní smlouvou, přičemž toto zaměstnání žalovaného trvalo od 1. 4. 2019, dále žalovaný uvedl měsíční výdaje na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 910 Kč, dále v žádosti uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost.
Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil na úvěr číslo celkem částku 6 100 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobci
a žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 9. 8. 2021.
Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 18. 10. 2021 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu.
O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba - uzavřel dne 26. 7. 2019 se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru,
na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž
se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by řádně zkoumal výdaje žalovaného, právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů žalovaného ve výši 11 283 Kč měsíčně a výdajů žalovaného na bydlení a energie pouze ve výši 1 000 Kč, nezjišťoval, zda má žalovaný další závazky z úvěrů, úvěr žalovanému poskytl, ač měl žalovaný hlášeno bydliště na ohlašovně, neměl účet u žádné banky a jeho aktuální zaměstnání trvalo pouze tři měsíce a výdělek byl pod hranicí minimální mzdy. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl úvěruschopnost žalovaného zkoumat nejen vzhledem k výši jeho tvrzených měsíčních výdajů, ale tyto výdaje, zejména výdaje na bydlení, si měl nechat skutečně doložit, rovněž měl činit dotaz na další závazky žalovaného z půjček a úvěrů, měl tak zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl prověřit,
a to zejména za situace, kdy měl žalovaný hlášeno trvalé bydliště pouze na adrese ohlašovny a jeho příjem byl pod hranicí minimální mzdy. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 5. 8. 2021 žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, výzvu odeslal dne 9. 8. 2021.
Žaloba je částečně důvodná.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon
o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost
s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností
a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít
za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.
Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném
do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze
k námitce spotřebitele.
Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad)
a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).
V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné výdaje žalovaného, nezjišťoval podrobně, zda žalovaný nemá další závazky z úvěrů a půjček. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku informací k pravidelným výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru
a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobci dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobce převzal na základě smlouvy číslo částku 40 000 Kč a žalobci vrátil částku 6 100 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o.z. žalobci. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 33 900 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovaného vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 9. 8. 2021, žalovanému tak v souladu s § 573 o.z. zásilka došla dne 12. 8. 2021, dne 22. 8. 2021 měl žalovaný dluh zaplatit, od 23. 8. 2021 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení od 23. 8. 2021.
Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o.s.ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.
Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne 26. 7. 2019 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku, poplatků ani smluvní pokuta, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 23. 8. 2021, kdy žalovaný nebyl v prodlení. Soud proto v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 12 574,37 Kč spolu s úrokem ve výši 35 200,44 Kč, úrokem z prodlení ve výši 2 147,69 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 972,45 Kč za období od 20. 7. 2021 do 22. 8. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 072,45 Kč za období od 23. 8. 2021 do zaplacení, žalobu zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší úspěch, měl by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.