Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4443/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., , proti žalovanému Ing. I. K., zastoupenému Mgr. L. D., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené Městským soudem v Praze                                        pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. – 108, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudek ze dne 13. září 2006,    č. j. - 69, jímž Městský soud v Praze zrušil v plném rozsahu směnečný platební rozkaz ze dne 25. dubna 2005, č. j. – 12.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že námitka doplnění směnky, ze které se žalobkyně domáhá plnění  (dále jen „směnka“), v rozporu se směnečným ujednáním je důvodná a že právní předchůdce žalobkyně jednal při nabývání směnky s hrubou nedbalostí a odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení (dále též jen „ “) a co do důvodu na ustanovení

Zásadní právní význam dovolatelka spatřuje v nesprávné aplikaci , zákona směnečného a šekového spočívající v závěru soudů obou stupňů, že směnka nebyla vyplněna v souladu s dohodou o vyplnění směnky, obsaženou v „Potvrzení o převzetí směnky“ a právní předchůdkyně žalobkyně se při nabývání směnky (indosací od remitenta – Č. s., a. s.) „provinila hrubou nedbalostí“.

Dovolatelka namítá, že oba soudy pro závěr o její hrubé nedbalosti při nabývání směnky neprováděly dokazování směřující ke zjištění okamžiku nabývání směnky, resp. vyplnění směnky a dále „ke zjištění konkrétních okolností subjektivní stránky jednání žalobkyně (vnitřního psychického stavu, resp. subjektivního přesvědčení)“ v době nabývání směnky o tom, zda věděla nebo mohla vědět, že převzetí dluhu na základě Smlouvy o převzetí dluhu je neplatné, a tudíž i odstoupení od úvěrové smlouvy je neúčinné. Akcentuje, že byla v dobré víře, že v době nabývání směnky existovaly bezvadné podmínky pro její vyplnění.

Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která  je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Na to, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132 a usnesení Ústavního soudu ze dne  7. března 2006, sp. zn. ).

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popř. podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle ustanovení na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zřejmé, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem nejde.

Výhrada, podle které soudy obou stupňů neprováděly dokazování směřující ke zjištění okamžiku nabývání (vyplnění) směnky a ke zjištění konkrétních okolností subjektivní stránky jednání žalobkyně a o tom, zda věděla nebo mohla vědět, že převzetí dluhu je neplatné a odstoupení od úvěrové smlouvy neúčinné, není zpochybněním správnosti právního posouzení věci, nýbrž tvrzením o existenci vady řízení. Taková vada řízení (i kdyby existovala) však založit přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže.

Za zásadně právně významné Nejvyšší soud nepovažuje ani posouzení, zda byla dovolatelka v době nabytí směnky v  dobré víře a neprovinila se hrubou nedbalostí, neboť postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významné právě jen pro projednávanou věc.

Jelikož Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným po právní stránce neshledal, není dovolání podle ustanovení přípustné. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení     větu první, a , když dovolání žalobkyně dovolací soud odmítl a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu