Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 424/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré

ve věci žalobce E. M., zastoupeného advokátem, proti žalované 3. T. spol. s r. o.,  zastoupené advokátem, o nahrazení projevu (prohlášení) vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2006, č.j. -86, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2006, č.j. -86,

se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 10. 2006, č.j. -86, potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 14. 10. 2005, č.j. -56, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby soud nahradil prohlášení vůle žalované (přijetí návrhu na uzavření smlouvy o převodu přihlášky vynálezu a know-how k výrobě transparentních prototypových dílů s dvěma a více barvami), ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se soudem prvního stupně se ztotožnil v tom, že právo na nahrazení prohlášení vůle žalované, která se promlčení dovolala, je promlčeno ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Smlouvu o prodeji licenčních práv či vlastnických práv k předmětu vymezenému ve smlouvě o smlouvě budoucí měly strany uzavřít nejpozději do 31. srpna 2002. Protože řízení bylo zahájeno 1. září 2003 (podáním z 9. května 2005, které soud prvního stupně nesprávně posoudil jako změnu žaloby, žalobce žalobu nezměnil, ale jen upřesnil žalobní návrh), promlčecí doba jednoho roku uplynula 31. srpna 2003.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž zpochybnil právní závěr o promlčení práva ( , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“). Má zato, že lhůta jednoho roku, v níž se lze podle obč. zák. u soudu domáhat nahrazení prohlášení vůle, začala běžet 1. září 2002, neboť teprve tímto dnem žalovaná porušila svoji povinnost a žalobce mohl právo poprvé vykonat. Žalobu však podal dovolatel včas i za situace, kdyby byl správný názor odvolacího soudu, že promlčecí doba uplynula již 31. srpna 2003; tento den totiž připadl na neděli, takže posledním dnem lhůty bylo pondělí 1. září 2003.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. ).

Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (, , odst. 3 ). Ten je dán tím, že otázku promlčení práva domáhat se nahrazení prohlášení vůle soudním rozhodnutím podle obč. zák. vyřešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem.

Z hlediska skutkového vycházel odvolací soud z následujícího zjištění, jež nebylo – a s ohledem na založení přípustnosti dovolání ani být nemohlo (viz , ) – zpochybněno. „Smlouvou o smlouvě o převodu (prodeji) licence“ ze dne 12. července 2002 se účastníci dohodli, že žalobce (prodávající) za 550.000,- Kč převede žalované (kupující) smlouvou, kterou uzavřou nejpozději do 31. srpna 2002, licenční či vlastnická práva k patentu podanému přihláškou č. PV 2002-1412 a obsah know-how k výrobě transparentních prototypových dílů s dvěma a více barvami. Návrh „smlouvy o převodu autorských práv,“ datovaný 29. srpnem 2002 a podepsaný žalobcem, byl žalované doručen 22. srpna 2003. Žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby soud nahradil svým rozsudkem projev vůle (akceptaci návrhu smlouvy), došla soudu 1. září 2003.

Podle ustanovení § 50a obč. zák. se účastníci mohou písemně zavázat, že

do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejich podstatných náležitostech (odstavec 1/). Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno (odstavec 2/).

Podle ustanovení § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až § 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 obč. zák.).

Podle ustanovení § 122 odst. 2 obč. zák. konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 122 odst. 3 obč. zák.).

Názor odvolacího soudu, že lhůta stanovená v , větě první, obč. zák. je lhůtou promlčecí, je správný (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol.: I, Komentář, 2. vydání 2009, C.H.Beck, str. 442). Počátek běhu promlčecí doby se pojí s dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. kdy bylo možno právo odůvodněně uplatnit žalobou u soudu (tzv. akcio nata). Protože účastníci se dohodli na uzavření hlavní smlouvy nejpozději do 31. srpna 2002, je dnem, kdy se právo stalo nárokem, 1. září 2002; uvedený den je současně dnem, na který připadá událost, od níž lhůta (promlčecí doba) začíná běžet. Poslední den lhůty (promlčecí doby) pak ve smyslu ustanovení , věty první, obč. zák. připadá na 1. září 2003 (pondělí). Protože řízení bylo zahájeno tentýž den ( ), právo, aby soud nahradil projev vůle žalované svým rozhodnutím, promlčeno není.

Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání (, věta první, ) – napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (, věta první, ).

V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (, věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. srpna 2009

JUDr. Pavel  Krbek, v. r.

předseda senátu