Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1670/2009

U S N E S E N Í

I.  Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12.7.2006,

č. j. -243, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že M. W., zemřelá, ke dni své smrti byla a doposud je vlastnicí nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13.11. 2008, č. j. -277, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího podala žalobkyně dne 2.1.2009 podání označené jako „odvolání proti rozsudku Krajského soudu ze dne 13.11.2008, č.j. -277“, které doplnila svým podáním ze dne 28.1.2009.

Po výzvě soudu prvního stupně ze dne 13.3.2009, č.j. -291,  doručené dne 19.3.2009, své podání opět označila jako odvolání proti shora citovanému rozsudku.

Následně podáním ze dne 10.4.2009, doručeným soudu prvního stupně dne 10.4.2009, vzala své odvolání ze dne 13.11.2008, doplněné podáním ze dne 28.1.2009 zpět s tím, že využívá svého dispozičního práva a bere v souladu s ustanovením své podání označené jako odvolání zpět. Navrhla proto, aby Krajský soud

v Brně soudní řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně nato předložil poté věc Nejvyššímu soudu České republiky s tím, že s ohledem na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.5.2001, sp. zn. předkládá spis k rozhodnutí o zastavení řízení.

V této věci účastnice řízení podala podání označené jako „odvolání“, na tomto hodnocení setrvala vzdor poučení, kterého se jí ze strany soudu prvního stupně dostalo.

Odvolání je podle opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).

Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním ( ), a soudem příslušným

k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud ( ).

Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, – k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobkyně „odvolání“ přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení zastavit.

Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný vrchní ani Nejvyšší soud a ani žádný jiný soud, je třeba dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání, podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, je povolán Nejvyšší soud, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, roč. 2001).

Za situace, kdy mylně či nepřiléhavě označeného podání jej vzala dovolatelka zpět, platí důsledky plynoucí ze shora citovaných zákonných ustanovení, v důsledku čehož dovolací soud musel přistoupit k zastavení řízení (§ 104 odst. 1, § 243c odst. 1

).

O náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem bylo rozhodnuto podle , a , neboť žalobkyně, která

z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. srpna 2009

JUDr. Josef Rakovský,v. r.

předseda senátu