Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 134/2022-15

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 10 671 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 343,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 671 Kč s úrokem ve výši 2 070 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 675,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 343,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 671 Kč s úrokem ve výši 2 070 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 675,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně právnická osoba s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 9 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 9 000 Kč spolu s úrokem ve výši 2 070 Kč do datum. Žalovaný však částku neuhradil, čímž mu dle žalobkyně vznikla povinnost uhradit vedle jistiny a úroku také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ta činila ke dni postoupení pohledávky částku 1 521 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok dle smlouvy o úvěru na zaplacení částky 150 Kč za sjednaný poplatek za upomínky. Poplatek byl ve smlouvě dohodnut na 50 Kč za jednu upomínku, vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poslal žalovanému 3 upomínky, požaduje poplatek v celkové částce 150 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru. Žalobkyně po postoupení pohledávky vyvíjela snahu, aby jí žalovaný zaplatil pohledávku mimosoudně, za což si vyúčtovala částku 690 Kč.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. , (dále jen ), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky ( ). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum platné a účinné ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 9 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit právnímu předchůdci žalobkyně do datum, a to společně se úrokem výslovně uvedeným ve smlouvě ve výši 279,83 % ročně. Dohodnutý úrok byl ve smlouvě též vyjádřen pevnou částkou do data splatnosti úvěru ve výši 2 070 Kč. Právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 9 000 Kč převodem na účet žalovaného. Dne datum se účastníci smlouvy dohodli na změně smlouvy o úvěru tak, že žalovaný splatí úvěr s výše uvedeným kapitalizovaným úrokem 2 070 Kč do dne datum, a proto, vzhledem k delší době plnění úvěru, v tomto dodatku smlouvy vychází úroková sazba úvěru na 65,59 % ročně. Žalovaný však úvěr ani v tomto pozdějším datu zcela nevrátil, jak plyne ze tří doložených výzev k zaplacení. Za tyto byl žalovanému dle smlouvy o úvěru účtován poplatek za upomínku v částce 50 Kč za každou upomínku, tedy celkem poplatek ve výši 150 Kč. Přímo v úvěrové smlouvě bylo dále mimo jiné sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dle výpočtu žalobkyně činila ke dni datum neuhrazená smluvní pokuta vypočtená z neuhrazené jistiny úvěru částku 1 521 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to ke dni datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovanému byla zaslána též předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne datum.

4. Podle ust. , (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 279,83 % ročně, resp. ve výši 65,59 % ročně s uváděnou RPSN úvěru ve výši 1 141,20 %, resp. 960,40 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. spisová značka NS ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. spisová značka) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. spisová značka lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti , (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz příjmení, P. a kol., I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. ústavní nález dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle , (dále jen „“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. ústavní nález dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí:„ exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“

6. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum, ve znění smlouvy o úvěru ze dne datum, byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 279,83 % ročně, resp. 65,59 % ročně. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období prosinec 2020 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 7,72 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy enormně převyšuje (více než třicetkrát) tuto obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Na tomto závěru nic nemění ani to, že právní předchůdce žalobkyně nebyl bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že by si právní předchůdce žalobkyně mohl sjednávat takto nemravnou výši úroků. Uvedený závěr je v souladu s předchozími pravomocnými rozhodnutími odvolacího (i zdejšího) soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky ze spotřebitelských úvěrů i ve výši 86,21 % ročně - č. j. číslo jednací nebo ve výši 52,21 % (č. j. číslo jednací). Neobstojí ani případná argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.

7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši úroků z úvěru jsou ve smlouvě o úvěru (a i v její změně) tučně vytištěna jako základní ujednání daného spotřebitelském úvěru, přičemž vedle nemravné výše úroků z úvěru smlouva stanovila dále toliko v neprospěch spotřebitele smluvní pokutu (pro případ porušení povinností věřitele žádná smluvní pokuta sjednána nebyla) a dále i poplatky za upomínky pro případ prodlení spotřebitele. Jednotlivá ustanovení dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (pokuty a poplatků) by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčil, tedy neplatná je celá smlouva o spotřebitelském úvěru. Její ustanovení zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. , neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Taktomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 9 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaný nezaplatil právnímu předchůdci žalobkyně ničeho. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaný vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno ( o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 9 000 Kč, která jí byla přiznána výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, které žalobkyně částečně kapitalizovala, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s  Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 2 070 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 521 Kč a na poplatky za upomínky v celkové výši 150 Kč, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Celková zamítnutá částka proto činí 1 671 Kč (1 521 Kč na požadované pokutě + 150 Kč na požadovaném poplatku) a dále 2 070 Kč představující úrok z úvěru. Pokud jde o další příslušenství pohledávky, soud zamítl nárok na další částku ve výši 690 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť žalobkyni bylo známo již při postoupení pohledávky, že žalovaný byl již 3x marně upomínán právním předchůdcem žalobkyně, přesto se rozhodla koupit si v rámci svého podnikání rizikovou pohledávku za žalovaným. Další upomínání žalovaného žalobkyní v rámci tzv. mimosoudního vymáhání, za které žalobkyně účtuje žalovanému částku 690 Kč, proto soud nepovažuje za účelné. Účelnou je samozřejmě předžalobní výzva, která patří do nákladů řízení, nikoli již další upomínky, když takto by bylo možné žalovaného marně upomínat a účtovat mu náklady za upomínání do nekonečna, což je nelogické, absurdní a v rozporu s dobými mravy, a proto ani tento uplatněný nárok soud žalobkyni nepřiznal. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle , neboť úspěch žalobkyně v dané věci byl jen částečný. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 671 Kč s příslušenstvím ve výši 3 103,79 Kč, které představuje téměř 30 % žalované částky. Celkem se tedy domáhala zaplacení částky 13 774,79 Kč, ale úspěšná byla pouze co do částky 9 000 Kč, což představuje její úspěch ve výši 65 % a úspěch žalovaného ve výši 35 %, tedy čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu) činí 30 %. Vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. ve výši 300 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč; celkové náklady řízení tedy činily 2 252 Kč. Žalobkyni z této částky náleží dle míry čistého úspěchu 30 %, což činí 675,60 Kč. Platební místo vyplývá z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.