Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 925/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 7. června 2004, č. j. -303, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 73.000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 2. 4. 1999 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení 3 % úroku z prodlení z částky 73.000,- Kč od 2. 4. 1999 do zaplacení a částky 62.000,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 2. 4. 1999 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2007, č. j. -400, rozsudek soudu prvního stupně v žalobě vyhovujícím výroku a v nákladových výrocích potvrdil; současně rozhodl o nákladech dovolacího a odvolacího řízení (jeho rozsudek ze dne 9. listopadu 2004, č. j. -338, ve znění opravného usnesení ze dne 31. ledna 2005, č. j. -349, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. září 2007, č. j. -378, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení).

Dovolání, které žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu, není přípustné podle (odvolací soud potvrdil v pořadí první ve věci vydané rozhodnutí soudu prvního stupně) a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

I když žalovaný v dovolání vyjadřuje názor, že napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl (vytýká odvolacímu soudu, že pominul příkré rozpory v závěrech znaleckých posudků vypracovaných znalci J. K. a J. Š. a že vyšel bez bližšího odůvodnění ze znaleckého posudku, jehož závěry byly v jeho neprospěch; polemizuje se skutkovým závěrem, že předmětem prodeje byl automobil po havárii, a namítá, že žalobci prodal automobil za nižší cenu, než byla jeho hodnota). Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlížely a jak provedené důkazy hodnotily, a také výhrada, že soudy nepřihlédly ke všem okolnostem, které jsou podle jeho názoru pro posouzení věci významné. V dovolání předestírá odlišné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že žalobce nemá právo na slevu z kupní ceny). Tím nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalovaného tudíž nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle , ale dovolacího důvodu podle , jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle vyloučeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004 a SJ 130/2006).

Ani výtka, že odvolací soud neprovedl navržený důkaz revizním znaleckým posudkem a kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a třetí osobou, není z hlediska přípustností dovolání podle relevantní, neboť je uplatněním dovolacího důvodu podle , k němuž dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné. Nadto tato tvrzená vada řízení nemůže být otázkou zásadního právního významu ve smyslu , neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a postrádá potřebný judikatorní přesah (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobci nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. srpna 2009

JUDr. Blanka   M o u d r á , v. r.

předsedkyně senátu