Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3358/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. prosince 2004, č. j. - 224,  (poté co Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. září 2003, č. j. -197, zrušil jeho potvrzující usnesení ze dne 10. září 2001, č. j. -123 a věc mu vrátil k dalšímu řízení), opět potvrdil usnesení ze dne 22. května 2001, č. j. -66, jímž Krajský soud v Hradci Králové prohlásil konkurs na majetek dlužnice.

Dovolání dlužnice proti  usnesení odvolacího soudu, opírající se o existenci dovolacích důvodů uvedených v , (dále též jen „ “), jež může být přípustné jen podle ve spojení s (ve znění účinném do 31. března  2005),  Nejvyšší soud odmítl podle a (ve znění účinném do 31. března  2005)  jako nepřípustné.

Podstata dovolání dlužnice v rovině právní tkví především v argumentu, že odvolací soud nezkoumal předpoklady pro konkurs z pohledu té skutečnosti, že ve lhůtě k podání přihlášek do konkursu nepřihlásil svou pohledávku do konkursu žádný věřitel.

Dále dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud hodnotil její majetkovou situaci ve vazbě na pohledávky, které uplatňuje vůči státu,  poukazujíc i na znalecky určenou hodnotu svého hmotného majetku (částkou 14,5 miliónů Kč) a zdůrazňujíc, že uvedla-li v některém ze svých vyjádření, že nechce zpeněžit svůj majetek, jde pouze o „jednu z posledních variant řešení“ a v žádném případě nelze souhlasit se závěrem,, jaký soud dovodil k dostatku likvidních prostředků a solventnosti dovolatelky.

Dovolatelka též usuzuje, že po zrušení jeho původního rozhodnutí, při  novém projednávání jejího odvolání, si měl odvolací soud s ohledem na časový odstup vyžádat její vyjádření.

A konečně dovolatelka vyslovuje přesvědčení, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor obsažený ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu a nejenže se nevypořádal s platební schopností dovolatelky, ale jinak (a nesprávně) než dovolací soud se věcí zabýval i z pohledu jejích „protipohledávek“.

Navrhující věřitel má ve vyjádření dovolání za neopodstatněné a napadené rozhodnutí za správné,  poukazuje na postavení bank jako subjektů odlišných od České republiky a uváděje, že existence pohledávek, jež má dovolatelka za svými dlužníky, nemá žádný vliv na posouzení, zda je či není po delší dobu v prodlení s placením svých závazků. Tvrzení, že přihlášky pohledávek nebyly včas podány, nemá navrhující věřitelka za opodstatněné.

V otázkách, jež jsou mu předkládány k řešení, Nejvyšší soud  napadenému rozhodnutí nepřisuzuje zásadní právní význam.

K argumentu, že odvolací soud se nezabýval tím, že ve lhůtě k podání přihlášek do konkursu nepřihlásil svou pohledávku do konkursu žádný věřitel, Nejvyšší soud uvádí, že ten z pohledu prověrky správnosti napadeného usnesení pro věc žádný význam nemá. Správnost rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka totiž nelze poměřovat skutečnostmi nastalými v konkursním řízení (v jeho další fázi)  v důsledku tohoto prohlášení. Tento závěr se podává již z usnesení Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 53/2005 a 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dříve pak i z bodu XXXIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 208 (384); z usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z označeného bodu stanoviska též plyne, že taková skutečnost je důvodem ke zrušení konkursu dle § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV a že instituty zrušení konkursu a prohlášení konkursu nelze (z hlediska obrany, kterou má dlužník k dispozici) směšovat.

K obraně dlužnice existencí její pohledávky vůči státu Nejvyšší soud poukazuje na závěry obsažené v jeho usnesení uveřejněném pod číslem 83/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž v podrobnostech odkazuje), podle nichž platí, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých (ostatních) závazků, nepřihlíží se ani k výši těchto pohledávek. Usnesení odvolacího soudu je s tímto závěrem Nejvyššího soudu v souladu.

Důvod připustit dovolání neměl Nejvyšší soud ani co do námitky týkající se nerespektování závazného právního názoru dovolacího soudu, když Nejvyšší soud napadené rozhodnutí za nesouladné s jeho závazným právním názorem nepokládá.

Pro úplnost zbývá dodat, že procesní námitka, podle které měl odvolací soud dovolatelku před novým rozhodnutím požádat o doplňující vyjádření, nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne  7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130); nadto je zjevné, že dovolatelce nic nebránilo v tom, aby své odvolání sama doplnila, měla-li za to, že je to pro rozhodnutí věci významné.

Rozhodné znění  se podává z bodů 2. a 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně  11. srpna 2009

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu