Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 251/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 25. května 2007, č. j. -121, zamítl žalobu o určení, že do vlastnictví žalobkyně náleží „nemovitosti: budova na pozemku parcelní č. st. 75/2 objekt bydlení, pozemek parcelní č. st. 75/2 o výměře 36 m2 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parcelní č. 462/10 o výměře 400 m2 zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 7 pro obec a katastrální území S. n. B., okres P., Katastrálním úřadem pro J. k., katastrální pracoviště P.“ (dále jen „předmětné nemovitosti“), a na vyklizení předmětných nemovitostí; současně rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. září 2007, č. j. -150, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání, které žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Výhrada žalobkyně, že soud prvního stupně neprovedl jí navržený důkaz výslechem svědků I. R. a V. R., je uplatněním dovolacího důvodu podle 241a odst. 2 písm. a/ Tato tvrzená vada řízení nemůže být otázkou zásadního právního významu ve smyslu , neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a postrádá potřebný judikatorní přesah (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Způsobilé založit přípustnost dovolání podle nejsou ani námitky, jimiž žalobkyně zpochybňuje skutková zjištění, z nichž odvolací soud

(a před ním soud prvního stupně) vyšel při úvaze, zda v jednání žalované ve vztahu

k ní lze spatřovat hrubé porušení dobrých mravů, a postup, jakým k nim odvolací soud dospěl. Tím, že žalobkyně z odlišných skutkových závěrů dovozuje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Uvedenými námitkami žalobkyně uplatnila dovolací důvod podle , jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle vyloučeno.

Žalobkyni nelze přisvědčit ani v tom, že napadenému rozhodnutí je třeba přiznat zásadní právní význam k výkladu § 630 obč. zák. z hlediska možnosti dárce domáhat se vrácení daru pro hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným, jelikož tato otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, jakož i kvalifikaci hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným ve vztahu k dárci a členům jeho rodiny, včetně jeho intenzity, jako podmínky vrácení daru podle uvedeného ustanovení, podal dovolací soud ve svých rozhodnutích opakovaně (srovnej např. rozhodnutí ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod C 276/ 3, ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru pod C 1883/ 25, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. , publikované v Souboru pod C 2503/28, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. , a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. ). Odvolací soud, který stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jednání žalované nelze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu § 630 obč. zák., se přitom od ustálené judikatury neodchýlil.

Protože dovolání žalobkyně není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. srpna 2009

JUDr. Blanka   M o u d r á , v. r.

předsedkyně senátu