Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3642/2008

U S N E S E N Í

Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění

( ):

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. března 2007, č. j. -62, zamítl žalobu, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit žalobci částku 500.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle (dále jen „o. z.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. ledna 2008, č. j. -88, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé podle ustanovení (dále jen „“) potvrdil a rozhodl

o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že žalobce neoprávněné zásahy

do svých osobnostních práv spatřuje v tom, že v prostorách firmy prvního žalovaného byly na jeho adresu vzneseny poznámky, že je nesolventní a nemá snahu vyrovnat dluh za opravu svého poškozeného auta, že tento žalovaný nepřizval žalobce k prohlídce svého poškozeného automobilu likvidátorem pojišťovny a že druhá žalovaná sdělila prvnímu žalovanému, že žalobce je viníkem dopravní nehody a při vyšetřování této nehody nepravdivě vypovídala před orgány Policie ČR. Soud uvedl, že existence výroků o insolventnosti žalobce a jeho neochotě vyrovnat dluh nebyla prokázána a i v případě, že by prokázána byla, nejednalo by se o výroky difamující, neboť by byly pravdivé, protože žalobce prvnímu žalovanému za opravu automobilu skutečně nezaplatil, i když mu pojišťovnou bylo v souvislosti s nehodou vyplaceno plnění přesahující částku 100.000,- Kč, přičemž pro vymožení úhrady za opravu byla proti žalobci nařízena exekuce. Ani nepřizváním žalobce k prohlídce vozidla nedošlo k žádnému zásahu

do osobnostní složky žalobce. Sdělení druhé žalované o tom, že žalobce je viníkem nehody se opíralo o výsledky šetření Policie ČR, takže její výrok byl pravdivý. Nebylo také prokázáno, že by před orgány Policie ČR vypovídala nepravdivě. V řízení proto nebyly prokázány neoprávněné zásahy žalovaných do osobnostních práv žalobce. Nebyla proto dovozena odpovědnost žalovaných podle ustanovení § 13 o.z.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení , přičemž se domnívá, že dovolací soud může dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zejména poukazuje na to, že odvolací soud neprovedl jím navržené důkazy a nesouhlasí se způsobem, kterým byla Policií ČR nehoda vyšetřena. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní v písemném vyjádření navrhli odmítnutí podaného dovolání jako nepřípustného.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým

se mění , , ve znění pozdějších předpisů,

a další související zákony, konstatuje, že dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení , přičemž nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. o. z. odvolací soud posoudil v souladu

s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Pokud je v dovolání uplatněn dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá ( ) též dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn.

, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalovaným vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 12.500,- Kč [srov. , , , , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 12.800,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaných, představována částkou 15.232,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. srpna 2009

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu