Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1479/2009

U S N E S E N Í

Dovolaní žalobkyně se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. března 2006, č.j. -92, výroky I., II. a V. zamítl žalobu, aby žalovaná zaslala žalobkyni písemnou omluvu ve znění uvedených v těchto výrocích, výroky III. a IV. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni vždy 50.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „o. z.“). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. září 2006, č. j. -113, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „“) potvrdil o rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah žalované do práv žalobkyně chráněných ustanovením § 11 násl. o.z. Posuzovaný zásah vůči žalobkyni ze strany žalované byl proveden při výkonu jejích povinností, přičemž v řízení o ochranu osobnosti nebyl soud oprávněn tento postup, případně věcnou správnost vydaného rozhodnutí v jiné věci přezkoumávat.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení Napadá zejména (údajný) závěr odvolacího soudu (který však z odůvodnění napadeného rozhodnutí ve skutečnosti nevyplývá), že právo na rodinný život není osobnostním právem, stejně jako závěr soudů obou stupňů o tom, že formálně správný výkon práva nemůže způsobit zásah do práva na ochranu osobnosti, že podání návrhu na předběžné opatření, vyhovění tomuto návrhu a jeho následná realizace, aniž by bylo známo jméno dítěte, není zásahem do osobnostních práv. Zpochybňuje též závěry soudů obou stupňů, že dokazování je úplné a že dovolatelka neunesla důkazní břemeno. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. o. z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 31. ledna 2006, č. j. -130). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení ( téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. srpna 2009

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu