Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4789/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. dubna 2007, č. j. -175, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 9. dubna 2003, č. j. -52, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 470.000,- Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 18 % počínaje dnem 29. května 1997 do zaplacení, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a podává je z důvodů uvedených v ustanovení , b) a odst. 3 Otázku zásadního právního významu žalovaný spatřuje v nesprávném řešení přípustnosti námitky promlčení a přiznání promlčeného práva přes vznesenou námitku promlčení. Domnívá se, že námitku promlčení lze uplatnit i v odvolacím řízení, přičemž tato námitka nikdy nemůže být spjata s novými tvrzeními či důkazy, neboť je vždy spjata se žalobou uplatněným nárokem, resp. se skutečnostmi zjištěnými soudem prvního stupně. Nesouhlasí přitom se závěrem odvolacího soudu, který námitku promlčení odmítl s odkazem na ustanovení a a navíc ani neuvedl, v čem spatřuje spojení vznesené námitky s nepřípustně novými skutkovými tvrzeními či důkazy. Dále má žalovaný za to, že soud prvního stupně pochybil, když jednání neodročil za účelem řádného předvolání žalovaného, a posléze pochybil také odvolací soud, když pochybení soudu prvního stupně nenapravil a sám ve věci jednal, aniž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil. V důsledku tohoto postupu pak podle názoru žalovaného oba soudy nesprávně posoudily otázku důkazního břemene, když požadovaly prokázání negativních skutečností po žalovaném, místo aby požadovaly prokázání pozitivních skutečností po žalobkyni. Žalovaný rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že kupní smlouva o prodeji vozidla byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným a že žalovanému bylo zaplaceno. Z předložené zprostředkovatelské smlouvy totiž nevyplývá oprávnění zprostředkovatele uzavírat a podepisovat za zájemce zprostředkovanou smlouvu ani za něho přijímat plnění, aniž by k tomu měl písemnou plnou moc. Žalobkyně přitom oprávnění autobazaru jednat za žalovaného neprokázala a neplatnou smlouvu uzavřela pouze s autobazarem, jemuž také plnila; případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení tedy svědčí žalované pouze vůči autobazaru. K tomu žalovaný podotýká, že odvolací soud se měl zabývat tím, zda se v daném případě nejedná o odpovědnost za právní vady předmětu prodeje, což však ani k námitce žalovaného neučinil. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a s ohledem na to, že vadami trpí i rozsudek soudu prvního stupně a řízení před ní, dále navrhl, aby dovolací soud zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně.

Žalobkyně se k podanému dovolání žalovaného písemně nevyjádřila.

Podle čl. II. bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 4. dubna 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou

Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ani podle

Otázka přípustnosti námitky promlčení vznesené žalovaným v odvolacím řízení není způsobilá přípustnost dovolání podle ustanovení založit, neboť napadené rozhodnutí je v tomto směru v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. května 2008, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008; nebo v dřívějších rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , a ze dne 24. března 2004, sp. zn. ). Odvolací soud také v souladu se zákonem ( ) a ustálenou judikaturou v důvodech svého rozhodnutí zřetelně vyložil, proč se námitkou promlčení, kterou žalovaný vznesl až v odvolacím řízení, nezabýval (viz poslední odstavec na str. 5 odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu).

Zpochybňuje-li žalovaný skutkový závěr, že žalobkyně jako kupující prostřednictvím autobazaru A. zakoupila předmětný osobní automobil od žalovaného jako prodávajícího, když k převzetí peněz byl prodávajícím zmocněn pan P. K., nejedná se o námitky nesprávného řešení otázky právní, ale o námitky nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle , neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; tento dovolací důvod však přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle nezakládá. Otázky, zda nárok na vydání bezdůvodného obohacení svědčí žalobkyni pouze vůči autobazaru A. a zda se v daném případě nejedná o odpovědnost za právní vady předmětu prodeje, jsou pak zcela bez právního významu, neboť vycházejí z opačných skutkových tvrzení žalovaného.

Výtkou, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který neodročil jednání za účelem řádného předvolání žalovaného, žalovaný uplatnil dovolací důvod podle ; z hlediska přípustnosti dovolání podle jsou však takové dovolací výhrady bezvýznamné, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (srov. a k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn.

, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , přičemž dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu dovolatelem nastíněné otázky promlčení, když jiné otázky vycházejí z opačných skutkových tvrzení, k nimž – jak již shora bylo vyloženo – nelze v dané věci přihlížet, není ani v rozporu s hmotným právem.

Dovolání podle ustanovení není tudíž přípustné

a Nejvyšší soud České republiky je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218

písm. c) odmítl, a to včetně dovolání směřujícího do nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu, který má povahu usnesení ( ), a proti němuž tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští (srov.

až a např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne

31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí

a stanovisek pod č. 4, ročník 2003, a v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. srpna 2009

JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.

předseda senátu