Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3192/2008

-59

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného T-M. C. R. a.s., proti povinnému B. P., zastoupenému advokátem, pro 19.908,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. února 2005, č. j. - 23, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 10. 2003, č. j. - 11, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro s. o. Ú. n. L. ze dne 4. 3. 2002, č. j. k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 19.908,30 Kč s příslušenstvím a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 400,- Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul nabyl v souladu s právní moci dne 9. 4. 2002  a vykonatelným se stal dne 25. 4. 2002.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodů uvedených v , odst. 3 Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že mu již v odvolacím řízení měl být ustanoven zástupce podle , jelikož si to vyžadovala ochrana jeho zájmů. Naplnění dovolacího důvodu podle , spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pak shledává „v neúplném posouzení skutečnosti, zda podkladové rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné“. Dovolatel - ač si je vědom, že „je to záležitostí nalézacího řízení“ a v rozporu s - upozorňuje na to, že lze mít pochybnosti o postupu právního předchůdce oprávněného při doručování písemností. Je sice nepochybné, že „mezi právním předchůdcem oprávněného a povinným byla uzavřena smlouva na dobu určitou od 20. 11. 1998 do 20. 11. 2000“, která se změnila na smlouvu na dobu neurčitou, a že „základ pohledávky“ vychází z období od 20. 11. 1998 do 19. 4. 2001, je však „nemravné“ od právního předchůdce oprávněného, že „mobilní telefon zablokoval a nevyužil možnosti smlouvu ukončit“. To podle dovolatele „souvisí s jeho obranou v nalézacím řízení, v němž poukazoval na to, že mu byl odcizen občanský průkaz a že smlouvu tudíž musela podepsat neznámá osoba“. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. ) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolatel, aniž uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu , především zpochybnil závěr, že podkladové rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinný podkladové rozhodnutí převzal, resp. že mu bylo doručeno. Je li dovolání přípustné, lze nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění namítat   prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle však přípustnost dovolání podle ( ) nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. ).

K dalším námitkám v dovolání nemohl dovolací soud přihlédnout vzhledem k tomu, že byly vzneseny až v dovolání, a jde tedy - z hlediska ustanovení - o nepřípustné novoty.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle ( ) není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle věty první a odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající podle dovolatele v tom, že mu v odvolacím řízení nebyl ustanoven zástupce podle , neboť z hlediska dovolacího důvodu podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (srov. ). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první , neboť oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. srpna 2009

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu