Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3580/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 2. 2008, č. j. , jímž Okresní soud v Ostravě zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3.012,40 Kč a pověření exekutora JUDr. L. Z., Exekutorský úřad B.-v., a jímž rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se s poukazem na , a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (dále jen „“), a na ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podkladovým rozhodnutím (usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2007, č. j. - 121, které nabylo právní moci dne 29. 11. 2007, v dědické věci po zůstavitelce L. B., jímž povinnému bylo uloženo uhradit do dědictví pohledávku zůstavitelky z titulu vypořádání SJM ve výši 35.098,- Kč a jímž bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů, a to každému dědici  1/5 dědictví, a dále byly určeny dluhy dědictví, jež tvoří pohledávka manžela zůstavitelky, tj. povinného, z titulu úhrady nákladů pohřbu ve výši 20.036,- Kč) nebyla povinnému uložena konkrétní povinnost vůči oprávněné, a exekuční titul tak neobsahuje přesnou individualizaci povinného a oprávněné a přesný rozsah a obsah plnění. Nemá-li rozhodnutí tyto náležitosti, není rozhodnutím vykonatelným a nemůže být podkladem pro exekuci částky 3.012,40 Kč, tj. jedné pětiny z částky 35.098,- Kč snížené o jednu pětinu z částky náhrady nákladů pohřbu, jak navrhla oprávněná.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodů uvedených v Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „pokud by měl být správný závěr přijatý oběma stupni dosud rozhodujících soudů, pak by prakticky každé soudní rozhodnutí ve věci dědické nebylo vykonatelné, jelikož tak, jak bylo rozhodnuto v této dědické věci, je rozhodováno soudy standartně“. To by podle dovolatelky mělo za následek, že by se po vydání dědického rozhodnutí musel oprávněný účastník v případě nedobrovolného splnění povinnosti ze strany povinného účastníka obrátit na soud se žalobou, aby podle dědického rozhodnutí vydal další rozhodnutí, které by bylo vykonatelné. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů o nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí, přičemž odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval její argumentací uvedenou v odvolání, což považuje za porušení práva na spravedlivý proces. Vyslovuje názor, že daným exekučním titulem jsou naplněny všechny zákonné podmínky pro jeho vykonatelnost, přičemž není-li v něm výslovně uvedeno, že „osoba X je povinna zaplatit osobě Y“, je třeba postupovat analogicky za použití „dedukce přímo ze zákona“, neboť z dědického rozhodnutí je zřejmé, že povinný měl oprávněné plnit v návrhu požadovanou finanční částku“. Další důvod pro „neudržitelnost“ právních závěrů soudů obou stupňů spatřuje oprávněná v tom, že „na soudech leží povinnost vydávat rozhodnutí vykonatelná; pokud tomu účastník překáží či brání, má v tomto směru soud vůči němu tzv. poučovací povinnost“, kterou však v daném případě nesplnil. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací vzhledem k ustanovení článku II bodu 12 části první o dovolání rozhodoval podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „“).

Dovolání není přípustné.

Podle § 37 odst. 2 exekučního řádu oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.

Podle ustálené soudní praxe při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce a výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud mimo jiné zejména věcně zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož exekuce je navrhována, je vykonatelné po stránce formální a materiální. Při exekuci (výkonu rozhodnutí) soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného titulu; obsahem titulu, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet. Z hlediska materiálního musí exekuční titul obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, určité a přesné vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti k plnění, jakož i přesný rozsah a obsah plnění, včetně stanovení lhůty k plnění tam, kde tuto lhůtu nestanoví přímo procesní předpis. Rozhodnutí, které tyto náležitosti nemá, není rozhodnutím vykonatelným a nemůže být podkladem pro exekuci (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21).

Z obsahu výrokové části dovolatelkou tvrzeného exekučního titulu (usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , v dědické věci po zůstavitelce L. B., jímž povinnému bylo uloženo uhradit do dědictví pohledávku zůstavitelky z titulu vypořádání SJM ve výši 35.098,- Kč a jímž bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů, a to každému dědici  1/5 dědictví, a dále byly určeny dluhy dědictví, jež tvoří pohledávka manžela zůstavitelky, tj. povinného, z titulu úhrady nákladů pohřbu ve výši 20.036,- Kč) nevyplývá individualizace oprávněného a povinného, určité a přesné vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti k plnění, přesný rozsah a obsah plnění ve vztahu mezi účastníky, ani stanovení lhůty k plnění. Odvolacímu soudu tudíž nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci ve smyslu , jestliže dospěl k závěru, že v posuzované věci nejsou naplněny formální a materiální předpoklady exekuce. Z tohoto důvodu není třeba se dále zabývat ostatními dovolacími námitkami oprávněné.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , není dovolání proti němu podle ve spojení s , odst. 2 přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle , věta první, odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť z hlediska dovolacího důvodu podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (viz - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první , neboť povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. srpna 2009

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu