Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2195/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze 30. 11. 2006, č. j. -44, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 28. 4. 2006,  č. j. -27, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu proti státu na zaplacení 1.381.636,- Kč, daně z přidané hodnoty ve výši 303.960,- Kč a 14% úroku z prodlení z těchto částek od 6. 6. 1997 do zaplacení  a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud neshledal důvodným nárok na náhradu škody, spočívající v hodnotě odcizených alkoholických nápojů z provozovny, která měla vzniknout žalobkyni v důsledku toho, že trestní řízení, jehož se účastnila jako poškozená, neskončilo pravomocným odsouzením pachatele. Ačkoliv soud označil postup vyšetřovatele při získávání důkazů v trestním řízení za nesprávný úřední postup, nedovodil vztah příčinné souvislosti mezi ním a tvrzeným vznikem škody. Navíc vzhledem k tomu, že se žalobkyně nepokusila nárok na náhradu škody vymoci občanskoprávní cestou proti pachateli vloupání, nemůže úspěšně uplatňovat nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem vůči státu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Nesouhlasí s odvolacím soudem, že měla uplatnit nárok občanskoprávní cestou, neboť podle ní měl být viník zjištěn již v trestním řízení. Žalobkyně neznala osobu, proti které měla vést civilněprávní řízení o náhradě škody, proto je mezi nesprávným úředním postupem policejního orgánu a nevymahatelností pohledávky vztah příčiny a následku, neboť „zmařením trestní odpovědnosti důvodně podezřelého pachatele krádeže“ není možné v civilním řízení určit osobu odpovědnou za vznik škody. Nebýt nesprávného úředního postupu, mohla by škodu vymáhat na důvodně podezřelém pachateli a v adhezním řízení by jí mohl být tento nárok přiznán. Podle žalobkyně bližší definici nesprávného úředního postupu nepodává, z obsahu pojmu i ze zákona však vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, což bylo v tomto případě ověřeno. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za správný a spravedlivý; správné právní hodnocení vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu a je založeno na srozumitelně zdůvodněném výkladu příslušných právních norem. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 30. 11. 2006, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ), pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tak o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Rozhodnutí odvolacího soudu (shodně se soudem prvního stupně) je založeno především na závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi škodou, která žalobkyni vznikla odcizením alkoholických nápojů ze skladu, jehož je nájemkyní, a dovozovaným nesprávným úředním postupem vyšetřovatele v trestním řízení, které neskončilo pravomocným odsouzením z činu podezřelé osoby. Případné vady řízení (např. při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, při hodnocení zjištěných skutečností a při právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí, nezakládají nesprávný úřední postup (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura 1/2000, č. 5, a zejména usnesení téhož soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 5085, C. H. BECK), proto nelze ani v dané věci zkoumat správnost postupu orgánů činných v trestním řízení, které skončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem. Takové rozhodnutí pak nebylo překážkou (srov. ) tomu, aby žalobkyně v občanském soudním řízení mohla dosáhnout uložení povinnosti k náhradě škody osobě, která škodu způsobila, byť nebyla za tento skutek odsouzena. Dovolatelka, která formálně uvádí dovolací důvod podle (ten je zde jediným způsobilým dovolacím důvodem), zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi úředním postupem orgánů činných v trestním řízení a vznikem škody. Nejde tedy z její strany o požadavek přezkumu závěru právního, tím méně pak mohou její námitky postihovat právní otázku zásadního významu, jak vyžaduje k založení přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanovení , odst. 3

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první,  , a za situace, kdy žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2009

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu