Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 193/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Teplicích svým usnesením ze dne 1. 12. 2006, sp. zn. vyslovil svou místní nepříslušnost ve věci a věc postoupil Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.

Městský soud v Brně následně předložil podle ustanovení Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc – řízení o zajištění úhrady výživy a některých nákladů neprovdané matky, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. , byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Teplicích.

Žalobkyně návrh (č. l. 24) odůvodnila tím, že v obvodu Okresního soudu v Teplicích má trvalé bydliště a vzhledem k její finanční a osobní situaci je pro ni nepředstavitelné dojíždět na soudní jednání do Brna. Uvedla, že je samoživitelka, t. č. na rodičovské dovolené, a pobírá toliko rodičovský příspěvek a dávky sociálního zabezpečení, na cesty do Brna ji nezbývají finanční prostředky. Navíc pro svou dceru, které je teprve 1,5 roku, nemá pro případ její nepřítomnosti žádné hlídání.

Žalovaný s delegací věci k Okresnímu soudu v Teplicích vyslovil nesouhlas pro absenci důvodů pro delegaci. Uvedl, že řízení ve věci předchází řízení o určení otcovství, které probíhá u Městského soudu v Brně. Žádosti žalobkyně o delegaci tohoto řízení k Okresnímu soudu v Teplicích Nejvyšší soud nevyhověl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. ). Žalovaný má za to, že důvody uváděné žalobkyní jsou v současné době irelevantní, neboť pokud by nebylo skončeno řízení o určení otcovství, je předjímání budoucích okolností na straně žalobkyně s ohledem na dobu, kdy dojde k tomuto řízení, nemožné.

Podle ustanovení věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení věty druhé účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a Okresnímu soudu v Teplicích, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci Okresnímu soudu v Teplicích z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V případě projednávané věci žalobkyně svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Teplicích odůvodňuje tím, že z důvodů osobních (péče o nezletilou dceru) a finančních, nemůže dojíždět k soudnímu řízení do Brna, navíc má v obvodu Okresního soudu v Teplicích trvalé bydliště.

Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v d, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště (pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště (pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními (např. zajištění péče o nezletilé dítě), finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu v Teplicích nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalovaného nepříznivý.

Nejvyšší soud taktéž přihlédl k tomu, že u Městského soudu v Brně probíhá mezi totožnými účastníky  řízení o určení otcovství (sp. zn. ), které řízení ve zde uvedené věci předchází.

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Teplicích z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení Okresnímu soudu v Teplicích nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července  2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr  Š a b a t a