Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2904/2009

U S N E S E N Í

I.         Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2001, č. j. -81, k odvolání žalobce potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 29. září 2000, č. j. -68, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit JUDr. J. K., správci konkursní podstaty úpadce S. – O. P., státní podnik v likvidaci, jako žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 14.675,- Kč  (výrok  pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nezaplacením soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení z procesního hlediska zavinil, že řízení ve věci bylo zastaveno, proto je žalobce podle ustanovení , věty první, (dále též jen „ ) povinen nahradit náklady, které v řízení vznikly žalovanému.

Toto usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož důvodnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Namítl, že zastavení řízení nezavinil; s poukazem na svou tíživou majetkovou situaci požádal o osvobození od soudních poplatků, nebylo mu však vyhověno. Odvolací soud měl aplikovat ustanovení , popřípadě ustanovení   , nebo jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, aby mu povinnost k náhradě nákladů nebyla uložena.

Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.

Ze spisu vyplývá, že usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne   31. května 2000, č. j. -3, byl na majetek žalovaného státního podniku S. – O. P., státní podnik v likvidaci, prohlášen konkurs. Protože žalobcem uplatněná pohledávka je pohledávkou, kterou je nutno přihlásit v konkursu, bylo prohlášením konkursu řízení v této věci podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ze zákona přerušeno a po dobu trvání konkurzu v něm nebylo možno pokračovat. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2007, č. j. -425, které nabylo právní moci dne 16. 10. 2007, byl konkurs na majetek žalovaného zrušen po splnění rozvrhového usnesení podle ustanovení Zrušením konkursu zanikly podle ustanovení tohoto zákona mimo jiné též účinky prohlášení konkursu uvedené v ustanovení tohoto zákona (srov. v té souvislosti přechodné ustanovení v , o úpadku a způsobech jeho řešení), tj. v řízení bylo možno pokračovat.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo sice vydáno po 1. lednu 2001, kdy nabyla účinnosti novela provedená , bylo však vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, České republiky (dále jen „ “) proto vzhledem k hlavy I, části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) projednal dovolání a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. prosince 2000.

jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno ( , 4 ), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních § až 239

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže

a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,

b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení, c) účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen,

d) v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,

e) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoli podle zákona ho bylo třeba,

f) účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem,

g) rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

V posuzované věci se o žádný z těchto případů nejedná.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž se nerozhoduje ve věci samé, je upravena v ustanovení , a to tak, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě,  o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků,  o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí                       o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč                                  a v obchodních věcech 50 000 Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou v tomto ustanovení vypočtena taxativně a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi nimi není; naopak, z textu pod písmenem a) je patrno, že proti usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není dovolání přípustné ani tam, kde jde o rozhodnutí měnící, tím méně pak tam, kde o rozhodnutí potvrzující, o něž jde v posuzované věci.

Lze tedy uzavřít, že dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není (podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000) přípustné.

Dovolací soud proto dovolání podle ustanovení , věty první, a   jako nepřípustné odmítl, aniž se mohl zabývat jeho důvodností.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , a  Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, by byl podle těchto ustanovení povinen zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v dovolacím řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2009

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu