Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1490/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 11. října 2006, č. j. -223, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 30. března 2006, č.j. -214, jímž Městský soud v Praze, schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce konkursní podstaty ze dne 4. ledna 2006 (dále též jen „konečná zpráva“).

K výtce odvolatele (konkursního věřitele P. Z.- dále též jen „konkursní věřitel“), že součástí soupisu majetku konkursní podstaty měly být i nemovitosti v P., konkrétně dům č. p. 767 na stavební parcele a parcela č., odvolací soud uvedl (odkazuje na rozhodnutí uveřejněné pod číslem 47/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že se soudní praxe ustálila v závěru, že není možné uložit správci konkursní podstaty, jaký postoj má zaujmout k přihlášeným pohledávkám. Obdobně proto nemohou konkursní věřitelé zásadně bez dalšího vytýkat správci konkursní podstaty, že do soupisu majetku konkursní podstaty nezahrnul věci, jichž úpadce před prohlášením konkursu pozbyl na základě úkonů, jež pokládají za neúčinné ve smyslu , o konkursu  a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), nebo na základě úkonů, jimž lze odporovat ve smyslu ustanovení ZKV.

Odvolací soud zdůraznil, že zákon o konkursu a vyrovnání výslovně (v a )  umožňuje, domáhat se plnění z neúčinných úkonů do konkursní podstaty, případně odporovat právním úkonům dle ustanovení , (dále též jen „obč. zák.“), nejen správci konkursní podstaty, nýbrž i každému z věřitelů.

V předmětné věci byl správce povinen postupovat dle závazného pokynu konkursního soudu a musel tedy vyloučit předmětné nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty. Odvolatel proto mohl postupovat dle označených ustanovení a sám se domáhat určení, že právní úkony, na jejichž základě úpadkyně nemovitosti prodala, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné či jim mohl odporovat a svým aktivním přístupem (podáním  příslušné žaloby u soudu) mohl dosáhnout rozmnožení majetku konkursní podstaty. Tato možnost ostatně trvá do doby než bude konkurs zrušen.

Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení o ustanovení a , (dále též jen „“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , tedy, že řízení je postiženo  vadou, která mohla mít za následek  nesprávné  rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel uvádí, že možnost podat odpůrčí žalobu dle § 42a obč. zák., v konkursu neměl, neboť nestihl zákonnou tříletou lhůtu pro podání žaloby, která uplynula dne 11. června 2004. Nemovitosti byly zapsány v soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně až do 24. března 2004, kdy soud vydal závazný pokyn k jejich vyškrtnutí. Pokyn soudu byl zaslán toliko správkyni konkursní podstaty, nebyl vyvěšen na úřední desce soudu ani nebyl oznámen na internetových stránkách týkajících se probíhajících konkursů. Dovolatel se o pokynu dozvěděl až o několik měsíců později, a to po uplynutí zákonné lhůty.

Druhým důvodem pro nějž nemohl podat odpůrčí žalobu, je, že vůči úpadkyni má nespornou pohledávku, která však není vymahatelná v klasickém slova smyslu. Je proto otázkou, zda by byly splněny podmínky uvedené v § 16 odst. 1 ZKV (§ 15 odst. 2 ZKV na věc nedopadá), potažmo v § 42a obč. zák.

Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v spatřuje dovolatel v tom, že konkursním věřitelům nebyl oznámen závazný pokyn  k vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, udělený správci konkursní podstaty dne 24. března 2004.

Dovolatel má tudíž za to, že soud prvního stupně a správkyně konkursní podstaty pochybili při soupisu konkursní podstaty a při zpeněžování majetku konkursní podstaty.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (. a ), s přihlédnutím k se však  pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007).

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle , ve spojení s , přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam v řešení otázky otevřené dovoláním v rovině kritiky správnosti právního posouzení věci, v tomto ohledu v dovolacím řízení zatím nezodpovězené.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení ZKV  (v rozhodném znění) právo odporovat právním úkonům za podmínek stanovených v může uplatnit správce podstaty nebo konkursní věřitel.

Dle ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, § 117), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.

Dovolání není opodstatněné, argumentuje-li dovolatel tím, že odpůrčí žalobu nemohl sám podat, jelikož nemá vymahatelnou pohledávku v klasickém slova smyslu. V tomto ohledu Nejvyšší soud již důvodech stanoviska svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněného pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že za konkursu může odporovat právním úkonům dlužníka (úpadce) jen správce konkursní podstaty nebo některý z konkursních věřitelů, včetně těch (konkursních věřitelů), kteří  nemají vykonatelnou pohledávku.

Dovolací argumentace je nicméně opodstatněná, upozorňuje-li dovolatel na časové souvislosti věci rozhodné pro uplatnění odpůrčího nároku konkursním věřitelem. Z textu § 42a odst. 2 obč. zák., na který odkazuje § 16 odst. 1 ZKV, se podává, že je možno odporovat pouze právnímu úkonu, který dlužník učinil (před prohlášením konkursu) v posledních třech letech, přičemž tato lhůta se (při absenci jiné výslovné úpravy) nutně počítá ve vazbě na okamžik uplatnění odporu (správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů). Srov. k tomu v literatuře např. Zoulík, F.: Zákon o konkursu a vyrovnání. - Komentář, 3. vydání. Praha C. H. Beck 1998, str. 17-18.

Je zjevné, že po dobu trvání soupisu nemovitostí v konkursní podstatě úpadkyně by podání odpůrčí žaloby konkursním věřitelem  bylo bezúčelným krokem (neuspěl by právě proto, že nemovitosti se již v konkursní podstatě nacházely v důsledku provedeného soupisu). Při úvaze o tom, zda dovolatel mohl takovou žalobu podat poté, co došlo k vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, pak nemělo být pominuto právě to, zda dovolateli vůbec ještě běžela lhůta k účinnému uplatnění odporu.

Závěr odvolacího soudu, že dovolatel může podat odpůrčí žalobu do doby, než bude konkurs zrušen, je přitom zjevně nesprávný (časové omezení odpůrčí žaloby v § 42a odst. 2 obč. zák. nerespektuje). Promlčuje se též právo uplatnit (zákonnou) neúčinnost právního úkonu (srov. mutatis mutandis např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 110/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve vztahu k výše řečenému pak bez dalšího neobstojí argumentace odvolacího soudu založená toliko na závěru, že dovolatel měl (nebo dokonce do zrušení konkursu stále má) možnost prosadit neúčinnost či odporovatelnost právního úkonu sám (vlastními žalobami).

Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V případě, že odvolací soud dospěje při novém posouzení věci z pohledu výše formulovaných závěrů k úsudku, že dovolatel již po vyloučení nemovitostí nemohl podat včasnou odpůrčí žalobu (případně včasnou žalobu uplatňující nároky ze zákonné neúčinnosti právních úkonů úpadkyně), bude jeho povinností se v rozhodnutí vyslovit ke správnosti   postupu správce konkursní podstaty a konkursního soudu, v jehož důsledku došlo k vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2009

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu