Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32Co 18/2026

Krajský soud v Praze 32Co 18/2026

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň Mgr. Kateřiny Franková a JUDr. Danuše Kudrnové ve věci

nezletilého: [nezletilý], n arozený dne [datum narození nezletilého]

bytem [adresa nezletilého], Slovenská republika

zastoupený opatrovníkem [opatrovníkem nezletilého]

sídlem [sídlo opatrovníka]

syna rodičů: [matka], nar ozená dne [datum narození matky]

bytem [adresa nezletilého], Slovenská republika

zastoupená advokátkou [advokátkou matky]

sídlem [sídlo advokátky matky]

[otec], nar ozený dne [datum narození otce]

bytem [adresa otce]

zastoupený advokátkou [advokátkou otce]

sídlem [sídlo advokátky otce]

o výkon rozhodnutí, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne

6. listopadu 2025, číslo jednací -189,

takto:

I.

Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že

1. soud nařizuje výkon rozhodnutí – usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 1. října 2025, číslo jednací -51, 2. matce se ukládá pokuta za nepředání nezletilého do péče otce 2.1. dne 9. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč,

2.2. dne 10. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč,

2.3. dne 16. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč,

2.4. dne 17. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč,

2.5. dne 18. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč,

2.6. dne 19. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč,

2.7. dne 23. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč,

2.8. dne 24. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč,

2.9. dne 30. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč,

2.10. dne 31. 10. 2025 ve výši 15 000 Kč,

tedy pokuta v celkové výši 150 000 Kč, kterou je matka povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Praha - západ do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Matka je povinna nahradit otci náklady řízení ve výši 5 808 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám [advokátce otce], advokátky v [obci].

III. Matka je povinna nahradit otci náklady odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám [advokátce otce], advokátky v [obci].

IV. Ve vztahu mezi rodiči a ostatními účastníky řízení nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím.

Odůvodnění:

1. Okresní soud Praha-západ jako soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením uložil matce pokutu za opakované nepředání nezletilého otci podle vykonatelného usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. 10. 2025, č. j. -51, v době od 9. 10. 2025 do 31. 10. 2025 ve výši 10 000 Kč, kterou je matka povinna zaplatit na účet Okresního soudu Praha-západ ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení (výrok I.). Nezletilému jmenoval opatrovníkem pro řízení o výkon rozhodnutí [opatrovník nezletilého], se sídlem [sídlo opatrovníka] (výrok II.). Současně uložil matce povinnost nahradit otci náklady tohoto řízení ve výši 9 438 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne

1. 10. 2025, č. j. -51, které bylo matce doručeno dne 8. 10. 2025 a tímto dnem se stalo vykonatelným, byla matce uložena povinnost strpět péči otce o nezletilého v rozsahu stanoveném tímto rozhodnutím a předávat nezletilého v místě bydliště otce. Přihlédl přitom i k tomu, že uvedené předběžné opatření bylo vydáno mimo jiné na základě komunikace rodičů, z níž bylo patrné, že matka otci kontakt s nezletilým odmítá umožňovat a sděluje mu, že nezletilý má již jiného otce.

3. Soud prvního stupně dále zjistil, že matka po doručení vykonatelného rozhodnutí nezletilého otci nepředala ani ve dnech 9. a 10. 10. 2025, ani ve dnech 16. až 19. 10. 2025, ani ve dnech 23., 24., 30. a 31. 10. 2025, a to navzdory opakovaným výzvám otce a existenci vykonatelného soudního rozhodnutí. Vycházel přitom zejména z návrhů otce na výkon rozhodnutí, komunikace rodičů, vyrozumění [orgánu veřejné moci] o jednotlivých nepředáních nezletilého a dalších listinných důkazů založených ve spise.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala odvolání matka. Namítala především nezákonnost postupu soudu prvního stupně, nedostatek pravomoci českých soudů k projednání věci, absenci řádného hodnocení provedených důkazů a nesprávné právní posouzení věci. Současně vyjádřila přesvědčení, že soud prvního stupně procesně zvýhodňoval otce a nerespektoval její procesní práva. Zpochybňovala zejména opakovaný závěr soudu prvního stupně, že rodiče měli dohodu o bydlišti nezletilého na území České republiky.

5. Matka dále poukázala na rozhodnutí [zahraničního soudu] ze dne 31. 10. 2025, kterým byl nezletilý svěřen do její péče a otci byl upraven kontakt s ním. Zdůraznila, že slovenský soud při svém rozhodování vycházel nejen z jejího návrhu, ale i z vyjádření otce, stanoviska [orgánu ochrany dětí] a dalších podkladů a zohlednil rovněž relevantní evropské předpisy a mezinárodní úmluvy. Současně poukázala na rozhodnutí [zahraničního soudu] ve věci návratu nezletilého do České republiky, kterým měl být zamítnut návrh otce na navrácení nezletilého, přičemž podle jejího tvrzení bylo po rozsáhlém dokazování zjištěno, že obvyklý pobyt nezletilého se nachází na území Slovenské republiky. Z těchto skutečností dovozovala nedostatek pravomoci českých soudů a požadovala přerušení, případně zastavení vykonávacího řízení.

6. Dále vytýkala soudu prvního stupně, že ačkoli podrobně popsal dokazování týkající se zdravotního stavu nezletilého, neuvedl, jaké konkrétní skutkové závěry z těchto důkazů vyvodil, a bez dalšího přistoupil k uložení pokuty. Namítala, že soud dostatečně nezohlednil zdravotní stav nezletilého, jeho nízký věk ani náročnost cestování mezi Slovenskou republikou a Českou republikou. Zdůraznila, že nemá dostatečné finanční prostředky k opakovanému cestování na velkou vzdálenost ani k hrazení nákladů na ubytování a že není povinna vystavovat nezletilého riziku zhoršení zdravotního stavu nebo nadměrné fyzické zátěži. Podle jejího názoru soud nijak nevyhodnotil skutečnost, že šlo o nemocné dítě útlého věku, které by muselo absolvovat cestu trvající přibližně deset hodin.

7. Z uvedených důvodů označila napadené usnesení za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť postrádá odpovídající skutková zjištění, posouzení zájmu nezletilého i vyhodnocení jejích možností plnit uložené povinnosti. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

8. Otec ve svém písemném vyjádření navrhl, aby odvolací soud odvolání matky jako nedůvodné zamítl a napadené usnesení ve všech výrocích potvrdil. Především poukázal na to, že řízení o úpravě poměrů k nezletilému bylo zahájeno nejprve v České republice na jeho návrh podaný dne 26. 9. 2025 u Okresního soudu Praha-západ, zatímco řízení zahájené matkou před slovenskými soudy následovalo až poté. Zdůraznil, že otázka pravomoci českých soudů byla již posouzena jak soudem prvního stupně, tak Krajským soudem v [obci] v řízení o předběžném opatření, který výslovně uzavřel, že obvyklé bydliště nezletilého bylo založeno v České republice a že přemístění nezletilého na Slovensko proběhlo bez souhlasu otce. Námitky matky týkající se nedostatku pravomoci českých soudů proto označil za nedůvodné.

9. Současně zdůraznil, že matka zahájila řízení na Slovensku až po zahájení řízení v České republice a až po vydání předběžného opatření upravujícího péči o nezletilého. Poukázal na příslušná ustanovení unijní úpravy mezinárodní příslušnosti a dovozoval, že za této situace měly slovenské soudy vyčkat na vyřešení otázky příslušnosti soudů českých. Současně namítal, že matka v odvolání opírá svoji argumentaci o rozhodnutí slovenských soudů, která v době podání jeho vyjádření nebyla pravomocná.

10. Ve vztahu k meritu věci otec uvedl, že matka zcela vědomě a dlouhodobě nerespektuje vykonatelné soudní rozhodnutí, a to přesto, že jí z něj jednoznačně vyplývá povinnost umožnit realizaci jeho péče o nezletilého. Zdůraznil, že od vydání předběžného opatření nezletilého ani jednou nepředala způsobem stanoveným soudem a fakticky mu znemožnila jakýkoliv pravidelný kontakt se synem. Podle jeho názoru matka svým jednáním nejen porušuje vykonatelné rozhodnutí soudu, ale současně zasahuje do práva nezletilého na péči obou rodičů a brání vytváření citové vazby mezi otcem a dítětem. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany.

11. Námitky matky týkající se údajného nedostatku finančních prostředků na realizaci předání nezletilého označil za nevěrohodné. Poukázal na to, že matka dlouhodobě studuje soukromou vysokou školu v [obci], hradí náklady spojené se studiem a pravidelně cestuje mezi Slovenskou republikou a Českou republikou. Podle jeho názoru proto nelze tvrzení o nedostatku finančních prostředků považovat za legitimní důvod pro neplnění soudního rozhodnutí. Současně se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pokud matka považuje cestování za zatěžující, měla by zvážit návrat do České republiky.

12. Otec se dále vymezil proti argumentaci matky odkazující na nízký věk nezletilého. Uvedl, že v době podání vyjádření byl nezletilý již ve věku přesahujícím jeden rok a nacházel se ve vývojovém období batolete. Zdůraznil, že rozsah jeho péče byl předběžným opatřením nastaven s ohledem na věk a potřeby nezletilého formou kratších, avšak pravidelných kontaktů, jejichž účelem bylo postupné budování vztahu mezi ním a synem.

13. Ve vztahu ke zdravotnímu stavu nezletilého otec uvedl, že soud prvního stupně měl k dispozici veškeré relevantní podklady, včetně komunikace rodičů, vyjádření ošetřující lékařky i dalších lékařských zpráv. Zdůraznil, že soud prvního stupně správně dovodil, že nejpozději od 17. 10. 2025 neexistovala žádná objektivní překážka, která by bránila předání nezletilého do jeho péče. Podle jeho názoru proto matka výkon rozhodnutí mařila vědomě a úmyslně. Nesouhlasil rovněž s tvrzením matky, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné. Naopak uvedl, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, opatřil si řadu podkladů i z vlastní iniciativy a své závěry dostatečně a srozumitelně odůvodnil.

14. Z uvedených důvodů otec navrhl, aby odvolací soud odvolání matky v celém rozsahu zamítl a usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

15. Opatrovník nezletilého navrhl potvrzení napadeného usnesení soudu prvního stupně jako věcně správného. Současně uvedl, že souhlasí s ukládáním pokut za každé jednotlivé nepředání nezletilého, a to i v částkách blížících se horní zákonné hranici, tedy až do výše 50 000 Kč za každé porušení povinnosti. Zdůraznil, že jednání matky má charakter dlouhodobého, systematického a vědomého maření výkonu soudního rozhodnutí. Jedná se o trvající stav, kdy matka nerespektuje soudní rozhodnutí, ačkoliv byla opakovaně poučena o svých povinnostech i o následcích jejich neplnění. Takové jednání přímo popírá autoritu soudního rozhodnutí a narušuje princip právní jistoty.

16. Opatrovník zdůraznil, že smyslem ukládání pokut ve vykonávacím řízení není matku sankcionovat, nýbrž přimět ji k respektování soudního rozhodnutí a k obnovení funkčního vztahu mezi otcem a nezletilým [nezletilý]m. Vzhledem k dosavadnímu postoji matky je podle jeho názoru zjevné, že mírnější prostředky nevedly k nápravě a bez využití donucovacích nástrojů nelze očekávat změnu jejího jednání. Je proto namístě ukládání pokut v horní polovině zákonného rozmezí, případně až na jeho horní hranici, neboť nižší pokuty by neplnily svůj účel a vedly by pouze k dalšímu prodlužování stávajícího neudržitelného stavu.

17. Opatrovník současně zdůraznil, že jednání matky je v přímém rozporu se zájmem nezletilého, jak byl vyjádřen v rozhodnutí českého soudu. Nezletilý má právo na kontakt s oběma rodiči a na rozvoj vztahu k nim. Matka toto právo podle dlouhodobě porušuje tím, že bez legitimního důvodu brání realizaci péče otce v souladu s vykonatelným rozhodnutím soudu. Současně neplní svou základní rodičovskou povinnost podporovat vztah nezletilého k otci a na realizaci péče jej řádně připravovat.

18. Při jednání před odvolacím soudem dne 14. 7. 2026 matka (prostřednictvím své zástupkyně) na podaném odvolání v plném rozsahu setrvala a plně odkázala na jeho písemné odůvodnění. V reakci na vyjádření otce zdůraznila, že tvrzení o jejím manipulativním jednání, vytváření konfliktních situací a úmyslném maření kontaktu otce s nezletilým nebyla prokázána žádným důkazem. Současně uvedla, že dne 13. 7. 2026 měl proběhnout další online kontakt mezi otcem a nezletilým, přičemž za tímto účelem nezletilého probudila, k samotnému spojení však nedošlo, neboť otec byl nekontaktní.

19. K výslovnému dotazu odvolacího soudu, co matku vede k tomu, že neplní vykonatelné rozhodnutí českého soudu, její zástupkyně uvedla, že matka není přesvědčena o schopnosti otce o nezletilého řádně pečovat, a to s ohledem na své osobní zkušenosti z jejich předchozího soužití. Zdůraznila, že podle názoru matky otec neprojevoval o nezletilého zájem ani v době jejího těhotenství, ani po jeho narození. Současně uvedla, že podstatnou okolností případu je skutečnost, že matka po porodu odcestovala s nezletilým na Slovensko, kde následně dlouhodobě setrvala, a to s vědomím a souhlasem otce, který tehdy o nezletilého zájem neprojevoval.

20. K aktuálním osobním a majetkovým poměrům matky její zástupkyně uvedla, že nemá k dispozici podrobnější informace. Soudu sdělila pouze to, že matka nadále dálkově studuje vysokou školu v České republice a žije v rodinném domě svých rodičů na Slovensku. Další návrhy na doplnění dokazování neučinila.

21. Při jednání před odvolacím soudem dne 14. 7. 2026 otec v plném rozsahu odkázal na svá dosavadní písemná vyjádření, zejména na jeho vyjádření k odvolání matky. Současně doplnil aktuální informace o poměrech účastníků a o dalších řízeních vedených mezi rodiči. Uvedl, že na Slovensku zahájil řízení o výkon rozhodnutí, jehož cílem je dosažení uznání a výkonu českého předběžného opatření i na území Slovenské republiky, a to s ohledem na skutečnost, že matka nadále nerespektuje rozhodnutí českých soudů, nezletilého mu nepředává a její dosavadní postoj nenasvědčuje tomu, že by své jednání dobrovolně změnila. Zdůraznil, že takové jednání matky je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého.

22. Otec dále informoval odvolací soud o svém setkání s nezletilým dne 3. 7. 2026 v [obci], ke kterému došlo po soudním jednání, kterého se rodiče účastnili. Po tomto jednání mu matka kontakt s nezletilým umožnila, avšak za své přítomnosti a přítomnosti svých rodičů. Kontakt trval přibližně pět hodin a probíhal nejprve v herně a následně venku v parku. Kontakt proběhl bez jakýchkoliv problémů, nezletilý byl spokojený, s otcem komunikoval, hrál si a neprojevoval žádné známky obav nebo odmítání. Otec následně usiloval alespoň o pravidelný dálkový kontakt se synem. Jeden videohovor po osobním setkání proběhl bez komplikací, další již byl ze strany matky omezen a další kontakty následně realizovány nebyly.

23. Dále uvedl, že matka dlouhodobě vytváří situace, jejichž cílem je vykreslit ho v negativním světle a oslabit jeho postavení v probíhajících řízeních. Současně zdůraznil, že přes minimální rozsah kontaktu se synem o něho nepřestal projevovat zájem a nadále vyvíjí aktivitu směřující k zachování a rozvoji jejich vzájemného vztahu.

24. V závěrečném návrhu navrhl uložení pokuty za každé jednotlivé porušení povinnosti ve výši 50 000 Kč. Zdůraznil, že účelem pokuty není matku sankcionovat za minulost, ale motivovat ji k respektování vykonatelného rozhodnutí českého soudu. Současně uvedl, že ani nemoc nezletilého nemůže odůvodnit jeho nepředání, neboť to byla matka, která nezletilého bez souhlasu otce přemístila na Slovensko a vytvořila tak stav, v němž je otec fakticky vyloučen z každodenní péče o něho.

25. Odvolací soud se nejprve zabýval opakovanou námitkou matky, že ve věci není dána pravomoc českých soudů. Tuto námitku neshledal důvodnou. Otázka mezinárodní příslušnosti českých soudů již byla v projednávané věci opakovaně řešena a pravomocně vyřešena v předchozích řízeních. Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. 10. 2025, č. j. -51, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2025, č. j. -196, bylo uzavřeno, že obvyklé bydliště nezletilého bylo založeno v České republice a že jeho přemístění na území Slovenské republiky proběhlo bez souhlasu otce. Krajský soud v Praze se následně touto otázkou opětovně zabýval v usnesení ze dne 28. 4. 2026, č. j. -458, v němž znovu uzavřel, že k rozhodování ve věci jsou mezinárodně příslušné české soudy.

26. Krajský soud přitom vycházel ze zjištění, že rodiče před narozením nezletilého dlouhodobě žili v České republice, matka zde měla zajištěno bydlení, studovala zde vysokou školu a po narození nezletilého se s ním do České republiky také vrátila. Teprve následně, po rozpadu vztahu rodičů, se matka s nezletilým přemístila na Slovensko bez souhlasu otce. Za obvyklé bydliště nezletilého bezprostředně před tímto přemístěním proto české soudy považovaly Českou republiku. Současně dovodily, že nelze připustit, aby rodič jednostranným přemístěním dítěte do jiného státu založil pravomoc soudů tohoto státu a následně z takto vytvořeného stavu těžil.

27. Správnost tohoto závěru potvrzuje i další vývoj řízení vedených na území Slovenské republiky. [zahraniční soud] usnesením ze dne 10. 2. 2026, č. j. 4CoP/3/2026, zrušil rozhodnutí Okresního soudu v [obci], vyslovil, že nemá pravomoc ve věci jednat a řízení zastavil s odůvodněním, že pravomoc k rozhodování o poměrech nezletilého náleží soudům České republiky, u nichž bylo řízení zahájeno dříve. I slovenské soudy tak nakonec dospěly k závěru, že nejsou oprávněny ve věci rozhodovat a že matka je povinna svá rodičovská práva a povinnosti uplatňovat v řízení vedeném před českým soudem.

28. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku matky, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné. Podle ve spojení s musí soud v odůvodnění rozhodnutí uvést, čeho se účastníci domáhali, jaké skutečnosti tvrdili, které skutečnosti považuje za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jak věc po právní stránce posoudil. Těmto požadavkům soud prvního stupně v projednávané věci dostál. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, z jakých listinných důkazů vycházel, jaká skutková zjištění z nich učinil, jak hodnotil tvrzení matky o zdravotním stavu nezletilého a z jakých důvodů dospěl k závěru, že matka v rozhodném období opakovaně porušila povinnost uloženou jí vykonatelným předběžným opatřením. Soud prvního stupně se zabýval rovněž zdravotním stavem nezletilého, obsahem lékařských zpráv i sděleními ošetřující lékařky a vysvětlil, proč nepovažoval tvrzené zdravotní obtíže za dostatečný důvod pro dlouhodobé nerespektování soudního rozhodnutí. Současně vyložil, z jakých důvodů považuje uložení pokuty za potřebné a přiměřené okolnostem případu. Jeho úvahy jsou srozumitelné, logické a umožňují přezkum správnosti napadeného rozhodnutí v odvolacím řízení. Skutečnost, že se matka se závěry soudu prvního stupně neztotožňuje, sama o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí založit nemůže.

29. Krajský soud v [obci] jako soud odvolací ( , dále jen ) poté v řízení postupoval podle zákona zvláštních řízeních soudních, a to s ohledem na okamžik svého rozhodování ve znění účinném od 1. 1. 2026, který upravuje mimo jiné řízení o výkonu rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé a ve vztahu k obsahuje zvláštní procesní úpravu ( , 4).

30. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně je přípustné, podala je matka jako účastnice řízení, učinila tak v zákonné lhůtě ( , a contr., věta první ) a odvolání splňuje náležitosti podle , přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v mezích odvolání včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle a , 5 a 6 a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

31. Rozsah odvolání matky posoudil odvolací soud podle jeho obsahu ( ). Dospěl přitom k závěru, že odvolání matky směřuje pouze proti výroku I. napadeného usnesení o uložení pokuty a proti na něm závislému výroku III. o náhradě nákladů řízení. Ačkoli matka výslovně neuvedla, proti kterým výrokům usnesení odvolání podává, z obsahu jejího odvolání je zřejmé, že veškeré odvolací námitky směřují výlučně proti závěrům soudu prvního stupně, na jejichž základě byla uložena pokuta za neplnění vykonatelného rozhodnutí, případně proti souvisejícímu nákladovému výroku. Naproti tomu proti výroku II., kterým byl nezletilému pro řízení o výkon rozhodnutí jmenován opatrovník, matka neuplatnila žádné konkrétní skutkové ani právní námitky a správnost tohoto výroku nijak nezpochybnila. Odvolací soud proto uzavřel, že výrok II. nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci; v tomto rozsahu proto usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumával.

32. Odvolací soud považuje za potřebné stručně popsat i dosavadní průběh odvolacího řízení, neboť z něj vyplývá procesní postup matky. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 11. 5. 2026. Matka se jednání osobně nezúčastnila. Do spisu založila plnou moc udělenou advokátce, jejíž substitutka se k jednání dostavila a předložila substituční plnou moc podle Mezitím však matka založila do spisu plnou moc udělenou [zástupci matky] jako obecnému zmocněnci podle Substitující zástupkyně uvedla, že o této skutečnosti nebyla matkou informována a že nemá žádnou vědomost o ukončení svého zastoupení. Za této situace vznikly důvodné pochybnosti o tom, kdo je oprávněn matku v odvolacím řízení zastupovat. Odvolací soud proto věc dne 11. 5. 2026 projednal, avšak současně matku vyzval, aby odstranila vzniklé pochybnosti o svém zastoupení, a odročil jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí. Matka následně nedoložila obnovení zastoupení původní advokátkou, ale předložila novou plnou moc pro [zástupce matky] jako advokáta. Původní zástupkyně se následně odvolacímu soudu omluvila s tím, že o změně zastoupení nebyla matkou vůbec informována a že matka odmítla její výzvu k vyjasnění situace. Odvolací soud proto nepřistoupil k vyhlášení rozhodnutí původně nařízenému na den 19. 5. 2026 a ve věci nařídil nové jednání. Při tomto jednání již matku zastupovala další advokátka, [advokátka matky], která předložila novou plnou moc. Teprve za této procesní situace, kdy již nevznikaly pochybnosti o rozsahu a trvání zastoupení matky, odvolací soud věc znovu projednal a rozhodl.

33. Odvolací soud uvedené skutečnosti zmiňuje proto, že opakované změny zástupců matky a nejasnosti ohledně trvání jednotlivých plných mocí vedly k prodloužení odvolacího řízení a znemožnily vydání rozhodnutí v původně předpokládaném termínu. Přesto odvolací soud postupoval maximálně zdrženlivě a ve prospěch ochrany procesních práv matky, když jí opakovaně poskytl prostor k odstranění vzniklých nejasností a zajistil, aby byla zastoupena osobou, kterou si sama zvolila.

34. Odvolací soud doplnil v souladu s ustanoveními , 4 část věty před středníkem , a z. ř. s. dokazování v následujícím rozsahu:

35. Z výměnného listu ze dne 9. 10. 2025, výzvy soudu prvního stupně ze dne 15. 10. 2025, reakce [lékařky nezletilého] na tuto výzvu ze dne 17. 10. 2025, vyjádření [lékařky nezletilého] ze dne 29. 10. 2025 a lékařské zprávy [lékařky nezletilého], dětské lékařky [zdravotnické zařízení], [obec] ze dne 12. 10. 2025 odvolací soud zjistil, že dne 9. 10. 2025 [lékařka nezletilého], všeobecná lékařka pro děti a dorost v [obci], potvrdila, že nezletilý [nezletilý] je od 7. 10. 2025 nemocný. Byl doporučen klid na lůžku a dodržování léčebného režimu. Kontrola byla stanovena na 21. 10. 2025. Soud prvního stupně ji vyzval ke sdělení, jaké onemocnění bylo nezletilému diagnostikováno, z jakého důvodu je kontrola naplánována až na 21. 10. 2025 a zda jsou z lékařského hlediska dány objektivní důvody, případně jaké, aby se nezletilý nemohl až do data kontroly vidět se svým otcem v České republice. Dne 17. 10. 2025 lékařka reagovala tím, že s ohledem na ochranu osobních údajů pacientů neposkytují informace o pacientech elektronickou poštou ani telefonicky. Uvedla však, že nezletilý je aktuálně v rekonvalescenci po respiračním onemocnění s tím, že podrobnější zprávu poskytne po doručení oficiální písemné žádosti na adresu své ambulance. Následně dne 29. 10. 2025 zaslala soudu prvního stupně vyjádření k zdravotnímu stavu nezletilého. Uvedla, že dne 7. 10. 2025 byl ošetřeny na dětské ambulanci, byla mu stanovena diagnóza [diagnóza]. Byla mu nasazena adekvátní léčba a doporučen klid na lůžku. Dne 9. 10. 2025 vystavila na žádost matky potvrzení o zdravotním stavu nezletilého. Z důvodu zhoršení jeho zdravotního stavu navštívila matka pohotovostní službu v [obci], kde byl nezletilému diagnostikován přidružený zápal průdušek. Kontrola dne 21. 10. 2025 v její ambulanci byla adekvátní. Ošetření nezletilého na pohotovostní službě v [obci], včetně stanovené diagnózy, bylo potvrzeno lékařskou zprávou [lékařky nezletilého].

36. Z obsahu SMS komunikace rodičů odvolací soud zjistil, že matka informovala otce o tom, že nezletilý je nemocný a nemůže se tedy dostavit k předání. Otec požadoval předložení lékařské zprávy a upozornil matku, že by měla respektovat rozhodnutí soudu. Matka reagovala tím, že lékařskou zprávu nemá, u lékařky bude až dne 21. 10. 2025 v rámci kontroly. Otec uvedl, že je schopný se o nezletilého postarat i v době nemoci, předání nezletilého tedy nic nebrání. Matka argumentovala tím, že nebude nezletilého vystavovat riziku desetihodinové cesty a dalšímu onemocnění. Současně uvedla, že nemá finanční prostředky, aby se k otci dostavila. Vyzvala otce, aby nadále komunikoval pouze s jejím zástupcem. Otec žádal o zaslání kontaktu na dětského lékaře nezletilého a dalších informací o jeho zdravotním stavu.

37. Z emailové komunikace otce a [lékařky nezletilého] z 9. 10. 2025 odvolací soud zjistil, že lékařka reagovala na emailovou žádost otce tím, že informace o dítěti po telefonu neposkytuje z důvodu ochrany dítěte. O předběžném opatření nemá žádné informace, proto otci nemůže dokumentaci zaslat. Informovala otce, že nezletilý pravidelně absolvuje prohlídky a očkování v doprovodu matky. Poté, kdy jí otec zaslal předběžné usnesení soudu prvního stupně lékařka uvedla, že z tohoto usnesení vyplývá, že nezletilému byl jmenován opatrovníkem [opatrovník nezletilého]. Dokumentaci tedy vydá pouze na základě oficiální žádosti této instituce.

38. Z usnesení [zahraničního soudu] ze dne 2. 12. 2025, sp. zn. 78Pn/2/2025-214, odvolací soud zjistil, že byl zamítnut návrh otce na navrácení nezletilého s odůvodněním, že nebyla splněna podmínka obvyklého pobytu nezletilého na území České republiky. Otec proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, o kterém do doby rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci nebylo rozhodnuto.

39. Z usnesení [zahraničního soudu] ze dne 10. 2. 2026, sp. zn. 4CoP/3/2026, odvolací soud zjistil, že uvedený soud rozhodoval ve věci úpravy poměrů nezletilého dítěte [nezletilého]. Předmětem odvolacího přezkumu byla otázka mezinárodní příslušnosti soudů Slovenské republiky a České republiky k rozhodování o rodičovské odpovědnosti k tomuto nezletilému. [zahraniční soud] dospěl k závěru, že slovenské soudy nemají ve věci pravomoc, zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastavil. Ve svém odůvodnění zdůraznil, že otázka pravomoci soudu představuje procesní podmínku, kterou je soud povinen zkoumat v každém stádiu řízení, a že po potvrzení pravomoci soudu jiného členského státu Evropské unie není soud druhého členského státu oprávněn v téže věci dále jednat a meritorně rozhodovat. Současně zdůraznil zásadu, že účelem příslušných ustanovení Nařízení Rady (EU) 2019/1111 je zabránit vedení souběžných řízení a vydávání vzájemně neslučitelných rozhodnutí ve věcech rodičovské odpovědnosti.

40. V řízení bylo prokázáno, že u soudu prvního stupně je vedeno řízení o úpravě poměrů nezletilého. K návrhu otce bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 10. 2025, č.j. -51, nařízeno předběžné opatření, kterým byly zatímně upraveny poměry nezletilého tak, že matce byla uložena povinnost strpět péči otce o nezletilého vždy každý kalendářní týden ve čtvrtek od 13:00 hodin do 18:00 hodin a v pátek od 13:00 hodin do 18:00 hodin a dále každý sudý kalendářní týden v sobotu od 10:00 hodin do 18:00 hodin a v neděli od 10:00 hodin do 18:00 hodin. Místem předávání nezletilého bylo určeno místo bydliště otce. Předběžné opatření se stalo vykonatelným dne 8. 10. 2025.

41. Předběžné opatření bylo odůvodněno zejména potřebou bezodkladně upravit poměry účastníků poté, co matka přemístila nezletilého na Slovensko a otci neumožňovala realizovat jeho rodičovská práva. Za osvědčené soud považoval, že poslední rodiči dohodnuté bydliště nezletilého se nacházelo v České republice, a proto určil místem předávání bydliště otce na území České republiky. Proti tomuto rozhodnutí podala matka odvolání, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 18. 11. 2025, č.j. -196, potvrdil.

42. Matka následně zahájila na Slovensku řízení o úpravu poměrů nezletilého. V tomto řízení byla řešena rovněž otázka mezinárodní příslušnosti soudů a otázka obvyklého pobytu nezletilého. [zahraniční soud] usnesením ze dne 10. 2. 2026, sp. zn. [zahraniční spisová značka], vyslovil nedostatek pravomoci slovenských soudů, zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastavil. Zdůraznil přitom, že o otázce pravomoci již rozhodly české soudy jako soudy členského státu, které zahájily řízení jako první, a slovenské soudy proto nemohou ve věci rodičovské odpovědnosti dále meritorně rozhodovat.

43. Předmětem nyní projednávaného řízení jsou tři návrhy otce na výkon vykonatelného usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. 10. 2025, č. j. -51. Otec podal první návrh dne 13. 10. 2025 s tvrzením, že matka nerespektovala uvedené předběžné opatření a nepředala mu nezletilého ve dnech 9. 10. a 10. 10. 2025, kdy měla být podle vykonatelného rozhodnutí realizována jeho péče. Druhý návrh podal dne 21. 10. 2025 a domáhal se výkonu rozhodnutí pro další nepředání nezletilého ve dnech 16. 10., 17. 10., 18. 10. a 19. 10. 2025. Třetí návrh podal dne 31. 10. 2025 s odůvodněním, že matka nepředala nezletilého ani ve dnech 23. 10., 24. 10., 30. 10. a 31. 10. 2025. Předmětem tohoto řízení je tedy posouzení, zda matka v období od 9. 10. 2025 do 31. 10. 2025 plnila povinnosti vyplývající jí z vykonatelného předběžného opatření a zda důvody uváděné k neuskutečnění jednotlivých předání byly objektivně způsobilé ospravedlnit neplnění soudního rozhodnutí.

44. Z provedených důkazů, zejména z obsahu spisu soudu prvního stupně, z komunikace rodičů a z jejich vyjádření před odvolacím soudem bylo zjištěno, že matka vykonatelné rozhodnutí v předmětném období nerespektovala a nezletilého otci v místě jeho bydliště nepředávala. Za celé rozhodné období nedošlo ani k jedinému řádnému předání nezletilého způsobem předpokládaným exekučním titulem. Otec se v jednotlivých termínech domáhal realizace péče marně a opakovaně upozorňoval matku na existenci vykonatelného soudního rozhodnutí. Matka naopak zastávala názor, že české soudy nejsou ve věci příslušné, a vyjadřovala výhrady k výchovným schopnostem otce.

45. Ve vztahu k jednotlivým termínům předání bylo prokázáno, že matka nezletilého otci nepředala ani v jednom z termínů uvedených v předmětných návrzích na výkon rozhodnutí. Zpočátku jako důvod nepředání uvedla zdravotní stav nezletilého, který mu dle jejího tvrzení neumožnil předání do péče otce. K tomu odvolací soud provedl důkaz výměnným listem [lékařky nezletilého] ze dne 9. 10. 2025, jejími dalšími vyjádřeními a lékařskou dokumentací nemocniční pohotovosti. Bylo zjištěno, že dne 7. 10. 2025 byl nezletilému diagnostikován akutní zánět hrtanu a následně i zánět průdušek. Matka však otci při oznámení nepředání nepředložila žádnou lékařskou zprávu ani jiné objektivní podklady. Sama v komunikaci uvedla, že žádnou lékařskou zprávu nemá a že kontrola u lékařky proběhne až dne 21. 10. 2025. Otec naopak opakovaně uváděl, že je připraven o nezletilého pečovat i po dobu nemoci a žádal poskytnutí bližších informací o zdravotním stavu nezletilého. Matka argumentovala zejména délkou cesty do České republiky, možným zhoršením zdravotního stavu dítěte a svými finančními možnostmi, které jí absolvovat cestu do České republiky neumožňují.

46. Z lékařských podkladů bylo zjištěno, že nezletilý skutečně v říjnu 2025 prodělal respirační onemocnění. Současně však z žádného z předložených lékařských vyjádření nevyplývá, že by existoval dlouhodobý zákaz kontaktu nezletilého s otcem nebo že by zdravotní stav dítěte objektivně odůvodňoval nerespektování vykonatelného soudního rozhodnutí po delší dobu. Nadto matka po odeznění zdravotních obtíží nezletilého nezačala předběžné opatření respektovat a v nepředávání nezletilého pokračovala i nadále.

47. Z obsahu SMS komunikace rodičů odvolací soud dále zjistil, že otec opakovaně požadoval realizaci své péče, zaslání lékařských zpráv a poskytnutí informací o zdravotním stavu dítěte. Matka naopak opakovaně uváděla, že k předání nedojde, odkazovala na zdravotní stav nezletilého, nedostatek finančních prostředků či na probíhající řízení na Slovensku a současně požadovala, aby otec komunikoval výhradně prostřednictvím jejích právních zástupců. Z této komunikace nevyplývá, že by matka činila konkrétní kroky směřující k realizaci soudem stanovené péče otce. Naopak z ní vyplývá dlouhodobá snaha odůvodnit nerealizaci péče okolnostmi, které nebyly způsobilé zprostit ji povinnosti respektovat vykonatelné soudní rozhodnutí.

48. Soud prvního stupně věc právně posoudil správně podle , o zvláštních řízeních soudních, ve znění účinném do 31. 12. 2025, neboť napadené usnesení vydal dne 6. 11. 2025. V průběhu odvolacího řízení však nabyl účinnosti , kterým byl s účinností od 1. 1. 2026 novelizován mimo jiné i zákon o zvláštních řízeních soudních, a to včetně ustanovení , upravujícího výkon rozhodnutí uložením pokuty. Vzhledem k tomu, že novelizace neobsahuje přechodná ustanovení upravující postup v řízeních zahájených před 1. 1. 2026, je odvolací soud povinen při svém rozhodování vycházet z právní úpravy účinné v době svého rozhodnutí. Přestože tedy návrhy otce na výkon rozhodnutí byly podány ještě za účinnosti dosavadní právní úpravy a soud prvního stupně o nich rozhodoval podle právního stavu účinného do 31. 12. 2025, odvolací soud věc posoudil již podle z. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2026.

49. Podle § 502 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte.

50. Podle § 502 odst. 3 věta první z. ř. s. lze výkon rozhodnutí uložením pokuty nařídit opětovně; výše jednotlivé pokuty nesmí být nižší než 5 000 Kč a nesmí přesahovat 50 000 Kč.

51. Novela zákona o zvláštních řízeních soudních zpřísnila dosavadní úpravu výkonu rozhodnutí ukládáním pokut a posílila represivní i preventivní funkci tohoto institutu. Zatímco podle dosavadní právní úpravy bylo možné uložit pokutu až do výše 50 000 Kč, novelizované ustanovení § 502 z. ř. s. nově vychází z toho, že za každé jednotlivé porušení povinnosti má být uložena samostatná pokuta, přičemž výše jednotlivé pokuty nesmí být nižší než 5 000 Kč a současně nesmí přesáhnout 50 000 Kč. Zákonodárce tak jednoznačně vyjádřil vůli důsledněji postihovat opakované neplnění rozhodnutí o péči o nezletilé a zamezit situacím, kdy povinný rodič dlouhodobě nerespektuje vykonatelné rozhodnutí soudu bez citelnějších následků. Nová právní úprava proto vyžaduje, aby soud každé jednotlivé nepředání dítěte posuzoval jako samostatné porušení povinnosti a při ukládání pokut tomu odpovídajícím způsobem reagoval.

52. I nadále však platí, že primární účel pokuty uložené podle § 502 z. ř. s. nespočívá v sankcionování povinného rodiče za dobrovolné nesplnění povinnosti, nýbrž je prostředkem k donucení povinného, aby respektoval právní poměry založené vykonávaným titulem. Jejím uložením je totiž sledována ochrana zájmu jednoho z účastníků řízení na respektování právních poměrů založených vykonatelným rozhodnutím soudu a má tak zásadně charakter prostředku směřujícího k ochraně práva na nerušený rodinný život (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. ). Účelem je vynucení splnění povinnosti uložené povinnému soudem ve prospěch oprávněného, založené vykonávaným titulem, tzn. nikoliv jeho sankcionování (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. ). Základním prvkem rodinného života dle č. 32 odst. 4 y a Úmluvy o právech dítěte je soužití rodičů a dětí, což zahrnuje nejenom právo rodiče na kontakt s dítětem, ale i právo dítěte na péči a výchovu oběma rodiči rovnocenně.

53. Odvolací soud vzal v úvahu nález ÚS ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. , dle kterého zajištění styku či předání dětí druhému rodiči musí být pro pečujícího rodiče prioritou a zjištění příčin dřívějších porušení je nezbytné pro posouzení celkového přístupu povinného rodiče k plnění soudních povinností a případně pro určení účelnosti výše pokuty s cílem zajistit jejich dodržování do budoucna. Jednotlivá porušení nelze posuzovat izolovaně, ale vždy v kontextu celého vývoje věci, zejména s ohledem na jejich opakovanost, délku trvání a postoj povinného rodiče k výkonu jeho povinností. Systematické a dlouhodobé nepředávání dítěte druhému rodiči může postupem času mít nezvratné důsledky na vztah dítěte s rodičem, se kterým v danou dobu nežije. O to přísnější musí být požadavky na tvrzení a prokázání případných překážek, které nejsou jednorázového charakteru. Nečinnost či rezignace na výkon rozhodnutí znamená popření účinné ochrany základních práv. Uvedená zásada platí vůči oběma rodičům rovnoměrně. Soudy musí důsledně trvat na výkonu svých rozhodnutí a vyžadovat jejich plnění bez rozdílu, i když

s nimi některý z rodičů nesouhlasí. Cílem není hledat viníka nebo někoho trestat, ale zajistit, aby mělo dítě pravidelný a smysluplný kontakt s oběma rodiči.

54. V projednávané věci není mezi rodiči sporné, že matka vykonatelné soudní rozhodnutí dlouhodobě nerespektuje. Sama nezpochybňuje, že nezletilého v žádném z termínů uvedených v návrhu na výkon rozhodnutí otci nepředala. Sporné jsou pouze důvody, pro které tak neučinila. Tyto důvody však odvolací soud neshledal způsobilými zprostit matku povinnosti respektovat vykonatelné rozhodnutí soudu.

55. Matka především namítá nedostatek pravomoci českých soudů. Touto argumentací však nelze odůvodnit neplnění vykonatelného rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno výše, otázka mezinárodní příslušnosti byla v projednávané věci opakovaně posouzena českými i slovenskými soudy a byla pravomocně vyřešena ve prospěch pravomoci soudů České republiky. Matka proto nebyla oprávněna sama posuzovat správnost těchto rozhodnutí a na základě vlastního právního názoru odmítat plnit vykonatelné soudní rozhodnutí. Do doby jeho případné změny nebo zrušení je povinna se jím řídit. Matka však zvolila opačný postup, kdy rozhodnutí českých soudů dlouhodobě nerespektuje a současně se snaží z faktického stavu, který sama vytvořila přemístěním nezletilého na Slovensko a setrváváním na tomto území, dovozovat argumenty ve svůj prospěch. Takový postup však nemůže požívat právní ochrany.

56. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce matky založené na zdravotním stavu nezletilého. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že nezletilý v říjnu 2025 prodělal respirační onemocnění, současně však nebylo prokázáno, že by jeho zdravotní stav dlouhodobě bránil realizaci péče otce. Žádný z předložených lékařských dokladů neobsahuje zákaz kontaktu s otcem ani závěr, že by nezletilý nemohl být v péči druhého rodiče. Otec navíc po celou dobu uváděl, že je připraven o nezletilého řádně pečovat i v době nemoci. Skutečnost, že dítě onemocní, sama o sobě nevede k zániku rodičovských práv druhého rodiče ani k pozastavení vykonatelnosti soudního rozhodnutí. Nemoc dítěte může být důvodem k dílčí úpravě způsobu realizace péče, nikoliv však bez dalšího důvodem k jejímu úplnému znemožnění.

57. Pokud matka argumentuje délkou cesty mezi Slovenskou republikou a bydlištěm otce v České republice, ani tuto námitku neshledal odvolací soud důvodnou. Právě matka totiž byla osobou, která nezletilého bez souhlasu otce přemístila na Slovensko a vytvořila tak situaci, v níž je realizace péče otce spojena s potřebou překonávat značnou vzdálenost. Nelze připustit, aby rodič nejprve svým jednostranným jednáním vytvořil překážku výkonu rodičovských práv druhého rodiče a následně se existence této překážky dovolával jako důvodu pro neplnění soudního rozhodnutí. Takový postup by ve svém důsledku legalizoval protiprávní stav vytvořený samotným povinným rodičem.

58. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku matky, že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky k realizaci předávání nezletilého. Takové tvrzení neodpovídá zjištěným osobním a majetkovým poměrům matky ani rozsahu finanční podpory, kterou jí dlouhodobě poskytují její rodiče. Nadto nelze přehlédnout, že právě matka byla osobou, která bez souhlasu otce a bez předchozího rozhodnutí soudu přemístila nezletilého na území Slovenské republiky a následně zde setrvala. Právě její jednání tak vytvořilo situaci, v níž je realizace péče otce spojena se zvýšenými náklady na dopravu a překonáváním značné vzdálenosti mezi bydlišti rodičů. Nelze proto připustit, aby se matka dovolávala finančních důsledků stavu, který sama vytvořila, a aby jí tato okolnost sloužila jako důvod pro neplnění vykonatelného soudního rozhodnutí. Přijetí opačného závěru by znamenalo poskytnout právní ochranu protiprávnímu jednání a současně umožnit rodiči, aby z něj čerpal procesní výhodu. Takový postup je nepřípustný.

59. Matka dále opakovaně zpochybňuje rodičovské a výchovné kompetence otce. Ani tato argumentace však neobstojí. Tvrzení matky zůstávají převážně v rovině jejích subjektivních obav a nebyla podložena žádným přesvědčivým důkazem. Naopak již při vydání předběžného opatření bylo soudem osvědčeno, že otec je schopen o nezletilého řádně pečovat, disponuje vhodným bydlením, vytvořil pro nezletilého odpovídající zázemí a jeho zdravotní stav nebrání výkonu rodičovských povinností. Právě na základě těchto zjištění bylo předběžné opatření vydáno. Matka proto nemůže v řízení o výkonu rozhodnutí opětovně otevírat otázky, které byly již vyřešeny v řízení nalézacím. Předmětem tohoto řízení není přezkum správnosti exekučního titulu, ale jeho vynucení. Má-li matka za to, že jsou dány důvody pro změnu péče, musí využít prostředků nalézacího řízení; do té doby je povinna vykonatelné rozhodnutí respektovat, pokud v tom nebrání závažné objektivní důvody či významná změna skutkového stavu, což však v daném případě nenastalo.

60. Lze tedy shrnout, že obrana matky je založena primárně na zásadním odmítnutí závaznosti rozhodnutí českých soudů jako takových.

61. Odvolací soud současně připomíná, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu nespočívá povinnost pečujícího rodiče pouze v pasivním nebránění kontaktu dítěte s druhým rodičem. Naopak je jeho povinností aktivně vytvářet podmínky pro rozvoj tohoto vztahu a přijímat přiměřená opatření směřující k realizaci soudem stanovené péče. Rodič nesmí svévolně rezignovat na plnění této povinnosti a odůvodňovat neplnění soudního rozhodnutí okolnostmi, které již byly pravomocně posouzeny soudem nebo které nejsou způsobilé zprostit jej povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím.

62. Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 9. 4. 2026 ve věci Novák proti České republice, č. stížnosti 6656/24, zdůraznil, že od státních orgánů lze očekávat využití všech prostředků, které jsou za daných okolností přiměřené, aby zabránily narušení vazeb mezi dítětem a rodičem, a že budoucí vztahy mezi rodičem a dítětem nesmějí být určovány pouhým plynutím času. Současně uvedl, že protiprávní jednání jednoho rodiče nesmí být odměňováno tím, že se následná adaptace dítěte na nově vytvořený stav stane hlavním argumentem pro další rozhodování soudů. Naopak je třeba přijmout včasná a účinná opatření směřující k zachování rodinných vazeb a zabránit tomu, aby se protiprávně vytvořený stav postupně stal fakticky nezvratným.

63. Tyto závěry dopadají i na nyní projednávanou věc. Matka v řízení namítá zejména nedostatek mezinárodní pravomoci českých soudů, zdravotní stav nezletilého v některých termínech předávání a nedostatečné rodičovské kompetence otce. Ani jedna z těchto námitek však nemůže odůvodnit dlouhodobé nerespektování vykonatelného soudního rozhodnutí, jak bylo podrobně vysvětleno výše.

64. Projednávaná věc se tak skutkově velmi blíží situaci posuzované Evropským soudem pro lidská práva ve věci Novák proti České republice, neboť i zde byl vytvořen nový faktický stav jednostranným jednáním jednoho z rodičů a následně byly právě důsledky tohoto stavu používány jako argument proti realizaci rodičovských práv druhého rodiče.

65. Odvolací soud proto nepovažuje za rozhodující, zda matka s rozhodnutím soudu souhlasí nebo zda sdílí jeho závěry o osobě otce. Rozhodující je, že existuje vykonatelné soudní rozhodnutí, které je povinna respektovat. Připuštění opačného přístupu by ve svém důsledku znamenalo, že rodič může neplnit soudní rozhodnutí tak dlouho, dokud se mu nepodaří vytvořit nový faktický stav, a následně právě tímto stavem argumentovat. Právě před takovým důsledkem Evropský soud pro lidská práva ve věci Novák proti České republice výslovně varoval.

66. Z celkového průběhu věci je zřejmé, že matka dlouhodobě hledá důvody, proč vykonatelné rozhodnutí neplnit, nikoliv způsoby, jak jej splnit. Dlouhodobě setrvává na argumentaci založené na zpochybňování pravomoci českých soudů, zdravotním stavu nezletilého a údajných nedostatcích rodičovských kompetencí otce, žádný z těchto důvodů však neodůvodňuje neplnění vykonatelného rozhodnutí. Vytváří a udržuje stav, v němž se péče otce nerealizuje. Takový postup je v rozporu nejen s vykonatelným soudním rozhodnutím, ale i s právem nezletilého na péči obou rodičů a s právem otce na respektování rodinného života. Takový stav nelze tolerovat. Každým dalším nepředáním totiž dochází k oslabování vztahu mezi nezletilým a otcem, přičemž právě zachování a rozvoj tohoto vztahu je základním cílem vykonávaného rozhodnutí.

67. Všechny námitky matky mají společné to, že vycházejí ze stavu vytvořeného jejím vlastním jednáním. Nemožnost každodenního kontaktu otce s nezletilým, značná vzdálenost mezi rodiči, náročnost cestování i komplikace spojené s péčí o nemocné dítě jsou přímým důsledkem toho, že matka přemístila nezletilého na území Slovenské republiky a následně zde setrvala. Nelze připustit, aby se rodič dovolával důsledků stavu, který sám vytvořil, a na tomto základě odmítal plnit vykonatelné soudní rozhodnutí.

68. Při úvaze o výši pokuty přihlédl odvolací soud k osobním, majetkovým a příjmovým poměrům matky. Současně však vycházel z toho, že pokuta musí být natolik citelná, aby byla schopna splnit svůj donucovací účel. Pokuta, kterou je povinný schopen bez obtíží absorbovat jako běžný výdaj, svůj účel neplní.

69. Odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že novela zákona o zvláštních řízeních soudních účinná od 1. 1. 2026 stanoví dolní hranici jednotlivé pokuty ve výši 5 000 Kč a současně sleduje důslednější postih opakovaného nerespektování rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé. Již samotná zákonná úprava tak vyjadřuje vůli zákonodárce, aby soudy v případech soustavného neplnění rodičovských povinností reagovaly účinněji než podle dosavadní právní úpravy. Uložení pokuty v zákonném minimu však nemusí být v každém jednotlivém případě dostatečné k dosažení jejího donucovacího účelu.

70. V projednávané věci odvolací soud neshledal důvod pro uložení pokuty pouze v minimální zákonné výši. Matka totiž neporušila vykonatelné rozhodnutí jednorázově či v důsledku omluvitelného pochybení. Naopak bylo prokázáno, že nezletilého otci nepředala ani v jednom z deseti termínů, kterých se návrhy na výkon rozhodnutí týkají, a to navzdory existenci vykonatelného soudního rozhodnutí, o jehož obsahu i závaznosti nepochybně věděla. Současně je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že celé situaci předcházelo jednostranné přemístění nezletilého na území Slovenské republiky bez souhlasu otce a bez předchozího rozhodnutí soudu. Právě toto jednání matky vytvořilo stav, jehož důsledkem je dlouhodobé znemožnění péče otce o nezletilého.

71. Významnou okolností pro stanovení výše pokuty je i postoj matky k plnění povinností do budoucna. Z její procesní obrany i z jejího dlouhodobého jednání je zřejmé, že vykonatelné rozhodnutí nepovažuje za závazné a že jeho plnění nepokládá za svou povinnost. Naopak opakovaně dává najevo odmítavý postoj vůči rozhodováním českých soudů a setrvává na názoru, že jejich rozhodnutí není povinna respektovat. Odvolací soud přitom nepřehlédl, že ani po vydání předběžného opatření, po zahájení vykonávacího řízení, ani po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně nedošlo ke změně postoje matky. Povinnost uloženou exekučním titulem nezačala plnit a z průběhu řízení nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že tak hodlá činit v budoucnu. Naopak i při jednání před odvolacím soudem nadále setrvala na argumentaci směřující k ospravedlnění svého dosavadního postupu.

72. Za této situace by pokuta uložená pouze v minimální zákonné výši nebyla způsobilá splnit svůj účel. Účelem pokuty podle § 502 z. ř. s. není pouze formálně reagovat na porušení povinnosti, ale především přimět povinného rodiče ke změně jeho chování a k respektování vykonatelného rozhodnutí do budoucna. Je proto třeba uložit takovou pokutu, která bude pro povinného dostatečně citelná a která mu zřetelně signalizuje, že další pokračování v protiprávním stavu nebude státem tolerováno. Odvolací soud současně vycházel ze závěrů Evropského soudu pro lidská práva ve věci Novák proti České republice, podle nichž nesmí být protiprávní jednání jednoho z rodičů odměňováno tím, že se postupně vytvořený faktický stav stane rozhodující skutečností pro další vývoj věci, a státní orgány jsou povinny využít všechny rozumně dostupné prostředky k zachování vztahu dítěte s oběma rodiči.

73. Pokud jde o majetkové a osobní poměry matky, bylo zjištěno, že matka dlouhodobě žije v rodinném domě svých rodičů, kteří jí poskytují finanční i jinou pomoc. Nadále studuje soukromou vysokou školu v České republice, jejíž studium je podle provedených důkazů financováno její rodinou. Současně nebylo prokázáno, že by se nacházela v takových majetkových poměrech, které by jí bránily uloženou pokutu uhradit. Již soud prvního stupně zjistil, že pobírá rodičovský příspěvek, přídavek na dítě a že je ekonomicky podporována rodiči, s nimiž sdílí společnou domácnost. Také z průběhu odvolacího řízení vyplynulo, že její rodina jí poskytuje dlouhodobé zázemí a finanční podporu.

74. Po zvážení všech těchto okolností dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřenou pokutou za každé jednotlivé porušení povinnosti je částka 15 000 Kč. Takto stanovená výše pokuty sice výrazně převyšuje zákonné minimum, stále se však pohybuje výrazně pod zákonnou horní hranicí 50 000 Kč za jednotlivé porušení. Současně odpovídá mimořádné závažnosti jednání matky, délce trvání protiprávního stavu, počtu jednotlivých porušení povinnosti, její zjevné neochotě vykonatelné rozhodnutí respektovat a potřebě účinně chránit právo nezletilého na péči obou rodičů i právo otce na rodinný život. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že matka neprojevila ani minimální snahu své jednání korigovat poté, co se seznámila s exekučním titulem, po zahájení vykonávacího řízení ani po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Výše pokuty proto musí reflektovat skutečnost, že dosavadní soudní zásahy nevedly ke změně jejího postoje. Pouze takto stanovená pokuta může být způsobilá motivovat matku k tomu, aby své povinnosti začala konečně plnit a aby nedocházelo k dalšímu prohlubování narušení vztahu mezi otcem a nezletilým.

75. Nebude-li ani tato sankce postačovat, musí být matka připravena na další procesní důsledky svého jednání. Zákon o zvláštních řízeních soudních předpokládá opětovné ukládání pokut, a pokud by ani ty nevedly k nápravě, nelze do budoucna vyloučit využití dalších prostředků výkonu rozhodnutí, v krajním případě ani výkon rozhodnutí odnětím dítěte. Odpovědnost za případnou potřebu použití těchto intenzivnějších prostředků by však nesla výlučně matka svým dlouhodobým odmítáním respektovat závazné soudní rozhodnutí.

76. Odvolací soud dále dodává, že řízení o výkonu rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé patří mezi řízení, která lze zahájit i bez návrhu, pročež odvolací soud není vázán mezemi, v nichž se matka jako odvolatelka domáhala přezkoumání napadeného usnesení (§ 13 odst. 2 z. ř. s.). Odvolací soud proto mohl při rozhodování o odvolání matky přistoupit i k uložení pokuty v souhrnné výši přesahující částku uloženou usnesením soudu prvního stupně, vyplývá-li taková výše z aplikace právní úpravy účinné ke dni jeho rozhodnutí. Nejde přitom o zhoršení postavení matky v důsledku jí podaného odvolání, které by odporovalo zásadě zákazu reformatio in peius, nýbrž o promítnutí kogentního ustanovení § 502 odst. 3 z. ř. s., které je odvolací soud povinen aplikovat bez ohledu na to, která z procesních stran podala odvolání a v jakém rozsahu.

77. Vzhledem k tomu, že pokuta uložená odvolacím soudem ve svém souhrnu přesahuje výši uloženou usnesením soudu prvního stupně, mohlo by jít o rozhodnutí pro matku nepředvídatelné. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu k právu na spravedlivý proces ( d) soud nesmí založit své rozhodnutí na právním posouzení, které účastník řízení s ohledem na dosavadní průběh řízení nemohl předvídat, aniž by mu dal možnost se k němu vyjádřit. Odvolací soud proto matku v rámci odvolacího jednání výslovně poučil o změně právní úpravy a jejích důsledcích, jakož i o svém předběžném právním názoru v dané věci, tedy o tom, že návrhy otce na výkon rozhodnutí považuje za důvodné a že matce bude uložena pokuta za každé z deseti zjištěných porušení povinnosti, nejméně ve výši 5 000 Kč za každé z nich. Matka měla po tomto poučení možnost zvážit další procesní postup; i přesto na podaném odvolání setrvala. Rozhodnutí odvolacího soudu tak pro ni nepředstavuje překvapivé rozhodnutí a k porušení jejího práva na spravedlivý proces nedošlo.

78. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že návrhy otce na výkon rozhodnutí jsou důvodné. Je třeba zdůraznit, že podle judikatury Ústavního soudu (již shora citovaný nález sp. zn. ) i Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek ve věci Zavřel proti České republice ze dne 18. 1. 2007, č. stížnosti 14044/05, rozsudek ve věci Novák proti České republice ze dne 9. 4. 2026, č. stížnosti 6656/24) je každý rodič povinen nejen se zdržet jednání, které by bránilo výkonu rozhodnutí, ale rovněž aktivně napomáhat naplnění práva dítěte na kontakt s oběma rodiči. V případě narušení vzájemného vztahu mezi nezletilým a jedním z rodičů je pak úkolem druhého rodiče dítě k narovnání vztahů motivovat. V případě nezletilého by měli oba rodiče začít vzájemně komunikovat a aktivně spolupracovat, a to případně i za pomoci odborníků, aby negativní dopad jejich rozpadu partnerského vztahu byl pro nezletilého co nejmenší.

79. S ohledem na novou právní úpravu minimální výše pokuty za každé jednotlivé porušení povinnosti pak odvolací soud podle přistoupil ke změně usnesení soudu prvního stupně tak, že uložil matce pokutu za každé nepředání nezletilého otci ve výši 15 000 Kč, a to za 10 nepředání, tedy pokutu v celkové výši 150 000 Kč.

80. Změnil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, rozhodoval znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, jakož i o nákladech řízení odvolacího ( , 2, , z. ř. s.).

81. Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou dány podmínky pro postup podle § 23 věty druhé z. ř. s. a pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému otci. Přihlédl přitom zejména ke konkrétním okolnostem případu, které odůvodňují odklon od obecného pravidla, podle něhož v řízeních, která bylo možné zahájit i bez návrhu, zpravidla žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Otec byl nucen domáhat se soudní ochrany svého práva na péči o nezletilého výlučně v důsledku dlouhodobého a soustavného neplnění vykonatelného soudního rozhodnutí ze strany matky. Matka přitom ani přes vykonatelné soudní rozhodnutí svůj přístup nezměnila a nadále nerespektovala povinnosti z tohoto rozhodnutí vyplývající. Za této situace by nebylo spravedlivé požadovat po otci, aby nesl náklady řízení, které musel vynaložit pouze proto, aby se domohl plnění povinností již dříve uložených matce soudním rozhodnutím. Právě dlouhodobý postoj matky k plnění soudního rozhodnutí, jakož i rozsah a délka jejího neplnění, představují okolnosti případu ve smyslu § 23 věty druhé z. ř. s., které odůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení otci před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.

82. Náklady otce v řízení před soudem prvního stupně vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem a sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši 750 Kč za jeden úkon právní služby při celkem čtyřech poskytnutých úkonech (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, sepsání 3 návrhů na zahájení řízení), celkem tedy odměna ve výši 3 000 Kč ( , ), , dále jen „AT“), paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč ke každému úkonu právní služby ( AT), celkem tedy ve výši 1 800 Kč, a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 008 Kč, když zástupkyně otce osvědčila, že registrována jako plátce daně ( ). Celkem tak otci náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 5 808 Kč.

83. V souvislosti s odvolacím řízením pak otci vznikly náklady za zastoupení advokátem sestávající z odměny za tři úkony právní služby spočívající v sepisu vyjádření k odvolání matky a účasti u jednání před odvolacím soudem dne 11. 5. 2026 a dne 14. 7. 2026, každý ve výši 750 Kč, tedy odměna v celkové výši 2 250 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby při celkem třech poskytnutých úkonech ( AT), tedy náhrada v celkové výši 1 350 Kč, a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 756 Kč, když zástupkyně otce osvědčila, že registrována jako plátce daně ( ). Celkem tak otci náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč.

84. O lhůtě k plnění pak rozhodl odvolací soud podle část věty před středníkem a o místu plnění (k rukám advokáta) podle

85. Ve vztahu mezi rodiči a ostatními účastníky řízení pak odvolací soud neshledal důvody pro stanovení náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů, když u nezletilého nelze hovořit o jakémkoliv zavinění ve vztahu k celkové situaci a jeho opatrovník náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo soudní exekuci.

Praha 16. července 2026

Mgr. Jana Boudová Zvěřinová v. r.

předsedkyně senátu