Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22Co 103/2026

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

(anonymizovaný opis)

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a Mgr. Hany Říhové ve věci

žalobkyně: [Anonymizováno]

proti

žalovanému: [Jméno žalovaného] , narozený dne [Datum narození žalovaného] posledně bytem [Adresa žalovaného]

zastoupený advokátkou [advokátkou] jako opatrovnicí

sídlem [sídlo]

o 19 413 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 1. 2026, č. j. -99

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 350 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 19 413 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 20. 5. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a o povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 100 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně podala dne 31. 3. 2025 žalobu na zaplacení částky 19 413 Kč s příslušenstvím, představující náklady za poskytnuté zdravotní služby dne 19. 4. 2022, které nebyly kryty zdravotním pojištěním žalovaného.

3. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice zpochybňoval svoji pasivní legitimaci ve sporu s tím, že osoba, jíž byla zdravotní služba poskytnuta, nebyla řádně identifikována. Dále namítal promlčení uplatněného nároku.

4. Soud prvního stupně správně uzavřel svoji pravomoc i rozhodné právo. Předmětný závazkový vztah ze smlouvy o poskytnutí zdravotních služeb je věcí, která v sobě obsahuje mezinárodní prvek, jelikož žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud prvního stupně proto správně aplikoval dvoustrannou smlouvu mezi Českou republikou (ČR) a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (číslo , m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou (číslo 77/2008 Sbírky, mezinárodních smluv), neboť tato smlouva má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu (, o mezinárodním právu soukromém, dále jen „ZMPS“), ale podle článku 351 smlouvy o fungování Evropské unie a podle článku 73 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním. Podle článku 48 odst. 5 smlouvy má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo nebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Žalovaný je osobou neznámého pobytu, přičemž dvoustranná smlouva tuto situaci neupravuje, proto při řešení otázky bydliště bylo správně soudem prvního stupně postupováno podle nařízení Brusel I bis, konkrétně podle článku 7 odst. 1 písm. b) odrážka druhá, upravující alternativní příslušnost pro nároky plynoucí ze smlouvy, podle něhož je dána příslušnost soudů dle místa plnění, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, tedy soudů ČR. Rozhodným právem je právo české podle článku 48 odst. 2 dvoustranné smlouvy, podle něhož se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území byla smlouva uzavřena.

5. Při rozhodování vyšel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění.

6. Ze záznamu o výjezdu z 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 19. 4. 2022 zdravotnickou záchrannou službou Středočeského kraje převezen z „ [Anonymizováno] [adresa] na urgentní příjem žalobkyně. Policie ČR provedla dechovou zkoušku, během převozu byl pacient při vědomí, orientovaný [Anonymizováno]

7. Z ambulantní zprávy z 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyšetřen na oddělení urgentního příjmu žalobkyně. Byl nalezen na zemi v práci za nejasných okolností. Zřejmě se uhodil do hlavy – epistaxe. Závěr: bez známek intrakraniálního krvácení, kominutivní fraktura nosních kůstek s dislokací ad latus doleva; fraktura nosní přepážky.

8. Z ambulantní zprávy z 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl ambulantně vyšetřen na neurologickém oddělení žalobkyně a propuštěn v doprovodu kamaráda z ubytovny. Pacientovi byl vše vysvětleno i UA překladatelem, bylo voláno na cizinecké oddělení, kde vzhledem k tom, že se operace nosních kůstek dá odložit, doporučeno odložení a zjistit, jak to má žalovaný s pojištěním (udával pojištění u nějaké SK pojišťovny, ale neměl k tomu doklad).

9. Z dokumentu „Výskyt rodného čísla“ bylo zjištěno, že žalovaný nebyl ke dni poskytnutí zdravotních služeb účasten žádného zdravotního pojištění v České republice.

10. Z faktury č. [číslo] ze dne 19. 4. 2022 s datem splatnosti 19. 5. 2022 bylo zjištěno, že byla vystavena žalovanému na částku 9.844 Kč. Faktura obsahuje podpis ošetřené osoby.

11. Z faktury č. [číslo] ze dne 19. 4. 2022 s datem splatnosti 19. 5. 2022 bylo zjištěno, že byla vystavena žalovanému na částku 7.805 Kč. Faktura obsahuje podpis ošetřené osoby.

12. Z faktury č. [číslo] ze dne 19. 4. 2022 s datem splatnosti 19. 5. 2022 bylo zjištěno, že byla vystavena žalovanému na částku 1.764 Kč. Faktura obsahuje podpis ošetřené osoby.

13. Z výzvy k plnění z 14. 6. 2022, vč. dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 19.413 Kč nejpozději do 8. 7. 2022.

14. Ze zprávy [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] [právnická osoba] . ze dne 4. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl pracovníkem agentury a u této společnosti pracoval do 19. 4. 2022.

15. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 7. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnancem této společnosti v době od 3. 10. 2019 do 14. 11. 2019.

16. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení , o zdravotních službách, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o zdravotních službách“), když dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě poskytnuté ambulantní péče ve smyslu , 2 citovaného zákona, kterou žalovaný neměl krytu ani z veřejného ani ze soukromého zdravotního pojištění a která mu byla poskytnuta s jeho souhlasem. Soud prvního stupně proto žalovanému uložil uhradit cenu poskytnutých zdravotních služeb, a to včetně úroků z prodlení, na které jí vznikl nárok, pokud žalovaný svoji platební povinnosti nesplnil ve lhůtě splatnosti na základě žalovaným podepsaných faktur v souladu s o. z. ve spojení s Soud prvního stupně námitku promlčení shledal nedůvodnou, když podle o. z. ve spojení s promlčecí lhůta trvá tři roky a tato ke dni podání žaloby dne 31. 3. 2025 dosud neuplynula.

17. Proti tomuto rozsudku žalovaný prostřednictvím opatrovnice podal odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkl, že se řádně nevypořádal s tvrzením, že žalovaný nebyl ve věci pasivně legitimován, neboť nebyla prokázána jeho totožnost a nebylo tedy prokázáno, komu byly zdravotní služby poskytnuty. Z lékařských zpráv vyplývá, že fyzická osoba, která měla být ošetřena, neměla u sebe žádné doklady. Značné pochybnosti o totožnosti budí i sdělení jeho údajného zaměstnavatele a pracovní agentury, ze kterých vyplývá, že ani tato sdělení nejsou ve shodě, když agentura sdělila, že osoba se jménem a datem narození žalovaného byla jejím zaměstnancem pouze do 14. 11. 2019 a údajný zaměstnavatel uváděl, že dotyčný je zaměstnancem právě agentury. Nebylo vyvráceno, že osoba, která byla ošetřena, použila totožnost žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

18. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Odkázala na zprávy při šetření pobytu žalovaného, zejména sdělení Ministerstva vnitra ze dne 20. 5. 2025 a e-mailového sdělení [jméno FO] z 29. 7. 2025, podle níž žalovaný byl ubytován na ubytovně na adrese [adresa] od 15. 12. 2019 do 4. 5. 2022. Zdravotní stav žalovaného vyžadoval poskytnutí zdravotních služeb, bez ohledu na skutečnost, zda měl u sebe doklady totožnosti nebo ne a žalobkyně tak postupovala zcela v souladu se zákonem. Přesto má za to, že žalovaného ztotožnila dostatečně přesně. Dle záznamu o výjezdu ZZS bylo zřejmé, že žalovaný byl nalezen na pracovišti v bezvědomí a společností [Anonymizováno] – [tituly před jménem] [jméno FO] [právnická osoba] . bylo potvrzeno, že žalovaný zde vykonával pracovní činnost.

19. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích věty první v celém rozsahu podle , 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

20. Odvolací soud se zcela ztotožňuje jak se závěrem o skutkovém stavu, ze kterého soud prvního stupně při posuzování věci vycházel, tak i s jeho právním závěrem.

21. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

22. Bylo prokázáno, že dne 19. 4. 2022, poté, co byl žalovaný přivezen zdravotnickou záchrannou službou k žalobkyni, tato mu s jeho souhlasem poskytla neodkladnou ambulantní zdravotní péči a jeho povinností, o níž byl vyrozuměn, jak vyplynulo z ambulantních zpráv, bylo, pokud neměl tuto službu krytu veřejným zdravotním pojištěním či z jiných zdrojů uhradit žalobkyni její cenu v souladu se shora citovaným zákonným ustanovením. Soud prvního stupně učinil správný závěr i o nedůvodnosti námitky promlčení, když v souladu s § 619 odst. 1 o. z. (počátek promlčení) a § 629 odst. 1 o. z. (promlčecí lhůta v trvání tří let) ke dni podání žaloby promlčecí lhůta dosud neuplynula.

23. Stran námitky o nedostatku pasivní legitimace odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že přestože žalovaný v době, kdy byl přivezen k žalobkyni, neměl u sebe doklady, veškeré žalovaným nahlášené identifikační údaje odpovídají provedenému šetření soudem prvního stupně. Existence žalovaného byla potvrzena zprávou Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 21. 7. 2025 a stejně tak údaj o bydlišti byl potvrzen majitelkou ubytovny [jméno FO] v emailu ze dne 29. 7. 2025, dle kterého byl žalovaný ubytován na ubytovně [adresa] od 15. 12. 2019 do 4. 5. 2022 (adresa na Ukrajině [adresa]). Za těchto okolností ani odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že to byl právě žalovaný, komu byly poskytnuty zdravotní služby. Žalobkyně jako poskytovatel zdravotních služeb neodpovídá za chování žalovaného či jeho případných zaměstnavatelů. Pokud žalovaný nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění, měl možnost uzavřít komerční zdravotní pojištění.

24. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití , v souladu s věta prvá , podle , když žalobkyně byla v této fázi řízení procesně úspěšná. Žalobkyni náleží paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka v souladu s , ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , za tři úkony po 450 Kč (vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání, účast při odvolacím jednání) podle , b) a c), dané vyhlášky, tj. celkem 1 350 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem.

Praha 16. června 2026

Mgr. Kateřina Boudníková

předsedkyně senátu