Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)3D94DB12D9C642E4C1258E7D006030DC.html
HTML · 52.64 KB
No categories available
22Co 59/2026
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudců Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a Mgr. Filipa Janka ve věci
žalobce: [insolvenční správce], insolvenční správce dlužníka [právnická osoba - dlužník], [identifikační číslo dlužníka], sídlem [sídlo dlužníka], Polská republika,
sídlem [sídlo insolvenčního správce], Polská republika
zastoupený advokátem [advokátem žalobce]sídlem [sídlo advokáta žalobce]
proti
žalované: [právnická osoba - žalovaná], [IČO žalované]sídlem [sídlo žalované]zastoupená advokátem [advokátem žalované]sídlem [sídlo advokáta žalované]
o zaplacení 180 004,06 EUR s příslušenstvím
o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 10. 2025, č. j. 13 C 284/2024-329
takto:
Rozsudek soudu prvního stupně
se
v části výroku I. pro částku 107 404,06 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 404,06 EUR od 31. 3. 2023 do zaplacení a ve výroku II.
zrušuje
a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení; v dalším
se
ve výroku I.
potvrzuje
.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 180 004,06 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 404,06 EUR od 31. 3. 2023 do zaplacení a z částky 72 600 EUR od 5. 6. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem II. uložil žalované povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 271 655,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek ve výši 228 110 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne 4. 10. 2024 byla podána žaloba, jíž se žalobce jako insolvenční správce společnosti [právnická osoba - dlužník] se sídlem v Polsku (dále jen dlužník) a osoba s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě dlužníka domáhal po žalované zaplacení částky 72 600 EUR z faktury č. [číslo faktury] ze dne 5. 4. 2023 (Pohledávka ze závazku 1.) a částky 107 404,06 EUR vyúčtované fakturou č. [číslo faktury] ze dne 28. 2. 2023 (Pohledávka ze závazku 2.) s příslušenstvím do majetkové podstaty dlužníka. Tvrdil, že jde o sjednanou cenu za plnění poskytnuté dlužníkem právní předchůdkyni žalované na základě označených objednávek a vystavených faktur.
3. V průběhu řízení bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalované, když namísto společnosti [právnická osoba - předchůdkyně žalované], [IČO právní předchůdkyně žalované], sídlem [sídlo právní předchůdkyně žalované], do řízení vstoupila žalovaná z důvodu, že právní předchůdkyně žalované ke dni 1. 1. 2025 zanikla bez likvidace fúzí sloučením se žalovanou, na kterou přešlo jmění této společnosti, včetně závazků vyplývajících ze smluv sjednaných s dlužníkem.
4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že je dodavatelem automatických výrobních linek pro automobilové závody a dlužník byl jejím subdodavatelem, nabízel programování automatických linek. Svoji obranu založila jednak na námitce, že plnění ze závazku 2. nebylo dokončeno a poskytnutí pouze částečného plnění nemělo pro právní předchůdkyni žalované hospodářský význam a jednak na tom, že žalovaná pohledávka 1. zanikla započtením pohledávky na vrácení zálohy poskytnuté na závazek 2. poté, co bylo od smlouvy odstoupeno.
5. Žalobce sporoval existenci pohledávky použité k započtení s tím, že záloha byla poskytnuta na jiný závazek a byla zkonzumována.
6. V souzeném případě jde o řízení s cizím prvkem, který je dán tím, že žalobce je cizím insolvenčním správcem cizí právnické osoby, oba se sídlem v Polsku, tedy v jiném členské státě EU. Soud prvního stupně správně posoudil mezinárodní příslušnost soudů České republiky (ČR), která byla založena dle čl. 25, ale i čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I bis), které má aplikační přednost před vnitrostátní právní úpravou. Na vznik a obsah závazkových vztahů dlužníka a právní předchůdkyně žalované pak bylo správně použito české právo, konkrétně zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) za situace, kdy objednávky právní předchůdkyně žalované akceptované dlužníkem (na základě objednávek plnil) obsahovaly odkaz na Všeobecné obchodní podmínky dodavatelské [právnické osoby - žalované] (VOP), které v čl. 8 upravovaly volbu českého práva (viz čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy- nařízení Řím I) a aplikace přímých norem Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží vyhlášené pod č. 160/1991 Sb. (dále jen „Vídeňská úmluva“) byla ve VOP vyloučena.
7. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami a vyšel ze zjištění, že mezi dlužníkem a právní předchůdkyní žalované, společností [právnická osoba - předchůdkyně žalované], [IČO právní předchůdkyně žalované], sídlem [sídlo právní předchůdkyně žalované], docházelo k uzavírání jednotlivých smluv na základě poptávek, nabídek a následně objednávek pro projekt [projekt] s plněním dlužníka od 29. 12. 2022 ve španělské [místě plnění] na žádost právní předchůdkyně žalované. K uzavírání smluv docházelo prostřednictvím nabídky dlužníka vůči právní předchůdkyni žalované, která následně vůči dlužníku učinila svoji objednávku a ten ji akceptoval a plnil. Veškeré objednávky právní předchůdkyně žalované byly formulářové a obsahovaly odkaz na Všeobecné obchodní podmínky, čímž předurčovaly obsah jednotlivých závazků. Ačkoli veškeré listiny obsahují údaje o platebních podmínkách, splatnostech faktur, termínech jednotlivých plnění ze strany dlužníka pro právní předchůdkyni žalované (byť např. odlišně v nabídce, objednávce i faktuře vztahující se k jednotlivým smlouvám), tak ničeho z uvedeného nebylo mezi účastníky smlouvy striktně dodržováno. Naopak vše bylo řešeno ad hoc, různými formami, např. prostřednictvím e-mailu.
8. Z hlediska časové posloupnosti došlo mezi účastníky k založení závazku na základě objednávky č. [číslo objednávky] na částku 900 000 EUR ze dne 15. 7. 2022. Předmětem plnění bylo „010 – HW order“, místem plnění sídlo žalované, [právnická osoba - žalovaná], [místo plnění], Česká republika. Platební podmínky byly uvedeny 15 % záloha, 10 % po úplném schválení a uvolnění návrhu, 45 % po dokončení instalace a bezpečnostním schválením, 30 % po závěrečné akceptaci, splatnost 60 dnů od obdržení faktury. V rámci této smlouvy byly právní předchůdkyní žalované zaplaceny zálohy dne 17. 9. 2022 a dne 15. 1. 2023 – celkem 847 226 EUR. V rámci uvedené smlouvy došlo k její modifikaci, a to jejímu rozšíření na základě nabídky dlužníka č. [číslo nabídky], název projektu: [projekt], č. obj. [číslo objednávky], č. projektu: [číslo projektu], název zboží/služby: 010 – HW objednávka – po dodání hlavních kabelových žlabů, datum splatnosti 2. 3. 2023. Právní předchůdkyně žalované na tuto objednávku zaplatila částku podle faktury č. [číslo faktury] ve výši 84 892,43 EUR. Celkem tak bylo zaplaceno 932 118,43 EUR. Na plnění podle nabídky [číslo nabídky], č. faktury [číslo faktury], nebyl mezi stranami smlouvy vyhotoven předávací protokol.
9. Následně došlo k uzavření smlouvy na základě objednávky č. [číslo objednávky] ze dne 19. 9. 2022 (pohledávka č. 2). Nabídka dlužníka nebyla v řízení doložena, avšak podle objednávky měla být učiněna e-mailem. Žalovaná tvrdila, že tato měla nahradit objednávku č. [číslo objednávky] a že od této právní předchůdkyně žalované odstoupila dne 26. 4. 2023. Projekt byl v objednávce označen: [číslo projektu], popis položek: „1. HW objednávka“ za cenu 1 196 190,34 EUR s termínem dodání 4. 11. 2022, další položka byla označena „2. Dodatečný materiál z důvodu změny rozsahu 2/2“, s cenou 107 404,06 EUR a termínem dodání 4. 11. 2022. Celková cena činila 1 303 594,40 EUR bez DPH. Platební podmínky byly uvedeny: 15 % záloha, 10 % po kompletním schválení a dodání návrhu, 45 % po dokončení instalace a bezpečnostní akceptaci, 30 % po konečném převzetí. Adresa dodání byla v objednávce uvedena [sídlo právní předchůdkyně žalované], Česká republika. Dodání zboží ze strany dlužníka pro právní předchůdkyni žalované nebylo taktéž potvrzeno předávacím protokolem, bylo však prokázáno mezinárodními nákladními listy, fakturami třetích stran z let 2022 – 2023 a seznamem faktur. Na tuto objednávku dlužník neobdržel žádné finanční plnění od právní předchůdkyně žalované v souladu s objednávkou, tj. žádné procentuální plnění. Proto posléze dlužník vystavil dne 28. 2. 2023 fakturu č. [číslo faktury] na částku 107 404,06 EUR (pohledávka č. 2). Faktura obsahovala popis: Dodání zboží do jiného členského státu EU (WDT), název projektu: [projekt], reference dlužníka: [číslo nabídky], č. obj. [číslo objednávky], č. projektu: [číslo projektu]. Datum provedení prodeje bylo 15. 2. 2023, splatnost faktury 30. 3. 2023. Pokud žalovaná tvrdila právě nahrazení objednávky č. [číslo objednávky] objednávkou č. [číslo objednávky] z důvodu přechodu na nový systém SAP, tak z provedeného dokazování uvedené nevyplynulo, neboť žalovaná doložila e-mail se změnou webhostingu až z 2/2024, tj. nikoli ke dni 19. 9. 2022, jak tvrdila, a výpověď webové služby učinila přímo žalovaná, nikoli právní předchůdkyně žalované. Na objednávku č. [číslo objednávky] byla vystavena faktura č. [číslo faktury] na částku 84 892,43 EUR dne 31. 1. 2023 zaplacená právní předchůdkyní žalované (tj. po datu 19. 9. 2022) a i tato faktura obsahuje č. objednávky [číslo objednávky] a č. projektu [číslo projektu]. Tedy ani samy strany v rámci následující spolupráce nikterak zásadně neřešily, zda se jedná o objednávku tuto či jinou a fakturace a platby probíhaly opět ad hoc, po plnění dlužníka. Jinými slovy i kdyby fakticky došlo k nahrazení objednávky č. [číslo objednávky] touto objednávkou, tak beztak byla veškerá realizovaná plnění dlužníkem fakturována až po jejich splnění, tj. samostatnou fakturací. Dlužník vystavil fakturu č. [číslo faktury] (pohledávku č. 2) na částku 107 404,06 EUR, kterou žalovaná, resp. její právní předchůdkyně, nezaplatila.
10. Posléze mezi dlužníkem a právní předchůdkyní žalované došlo k uzavření smlouvy na základě objednávky č. [číslo objednávky] ze dne 9. 11. 2022 s plněním za celkovou částku 72 600 EUR. Adresa dodání byla v objednávce uvedena [sídlo právní předchůdkyně žalované], Česká republika. Jednotlivá plnění byla označena „1. Plánování pro linii DD Přední podlaha“, Pj=[číslo projektu], cena 13 800 EUR, termín dodání 15. 11. 2022, 2. „Simulace pro linii DD Přední podlaha“, Pj=[číslo projektu], cena 58 800 EUR, termín dodání 15. 11. 2022. Platební podmínky byly uvedeny odlišně oproti předchozí nabídce dlužníka. Po splnění plnění z této objednávky dlužník vystavil dne 5. 4. 2023 fakturu č. [číslo faktury] na částku 72 600 EUR (pohledávka č. 1). Faktura obsahovala název projektu [projekt], č. obj. [číslo objednávky]. Datum provedení služby bylo uvedeno 5. 4. 2023, splatnost faktury 4. 6. 2023. Faktura obsahovala označení zboží/služby „1. Plánování pro linii DD Přední podlaha“ v ceně 13 800 EUR, „2. Simulace pro linii DD Přední podlaha“ v ceně 58 800 Kč. Nabídka dlužníka jakožto dodavatele pro právní předchůdkyni žalované jakožto zákazníka byla datována dnem 7. 10. 2022. Dodání zboží/služby ze strany dlužníka pro právní předchůdkyni žalované bylo potvrzeno potvrzením o provedení služby dne 5. 4. 2023, kde projekt byl označen: [číslo projektu], [projekt]. Jako popis účtované služby bylo uvedeno, že na pozici 1. se jedná o 100 % po závěrečném dodání Plánování pro linii DD Přední Podlaha, na pozici 2. se jednalo o 100 % po závěrečném dodání Simulace pro linii DD Přední podlaha; částka k vyúčtování tak činila 100 % z částky uvedené v nabídce i objednávce, a to 72 600 EUR. Na tuto objednávku dlužník taktéž neobdržel žádné finanční plnění (částečné procentuální plnění) od právní předchůdkyně žalované v souladu s objednávkou či nabídkou. Stejně tak vystavená faktura nebyla právní předchůdkyní žalované dlužníku zaplacena.
11. Dlužník podal dne 14. 4. 2023 insolvenční návrh, e-mailem ze dne 16. 4. 2023 informoval právní předchůdkyni žalované o podání insolvenčního návrhu a nemožnosti plnění svých povinností s možností převzetí zaměstnanců právní předchůdkyně žalované. Okresní soud v Gliwicích vydal dne 26. 4. 2023 usnesení o zajištění majetku dlužníka a ustanovení předběžného insolvenčního správce . Okresní soud v Gliwicích vyhlásil dne 1. 6. 2023 úpadek dlužníka a žalobce byl insolvenčním správcem, který je osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě dlužníka.
12. Právní předchůdkyně žalované reagovala na e-mail dlužníka e-mailem ze dne 26. 4. 2023, že má v úmyslu odstoupit od objednávky na projekt [číslo objednávky] (nahrazené objednávkou č. PO [číslo objednávky] dne 19. září 2022) pokud neobdrží od dlužníka záruku, kterou očekává do 27. 4. 2023 do 13:00 hod. Posléze právní předchůdkyně dne 27. 4. 2023 v 17:56 e-mailem, adresovaným dlužníku i insolvenčnímu správci, odstoupila od na základě u objednávky na projekt [číslo objednávky] (nahrazené objednávkou č. PO [číslo objednávky] dne 19. září 2022), a to „ve vztahu ke zbývající nesplněné části plnění dlužníka, která jí dosud nebyla předána“. Současně dlužníka vyzvala k vrácení 897 266 EUR právní předchůdkyni žalované zaplacené touto na základě faktury č. [číslo faktury] vystavené 16. 12. 2022 a č. [číslo faktury] vystavené 19. 7. 2022.
13. Žalobce vyzval právní předchůdkyni žalované dopisem ze dne 16. 8. 2024 k zaplacení žalované částky před podáním žaloby, žalovaná ani její právní předchůdkyně na pohledávku č. 1 a 2. ničeho nezaplatily.
14. Pohledávka č. 1 byla splatná až po zahájení insolvenčního řízení, ke dni 4. 6. 2023. Pohledávka č. 2 byla splatná ke dni 30. 3. 2023, tj. před zahájením insolvenčního řízení. Započtení bylo ze strany právní předchůdkyně žalované učiněno až po zahájení insolvenčního řízení na dlužníka.
15. Po právní stránce měl soud prvního stupně za to, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah, a to na základě smlouvy nepojmenované ve smyslu § 1746 věty druhé o. z. v případě závazku 1. a smlouvy kupní ve smyslu § 2079 odst. 1. o. z. v případě závazku 2., přičemž uzavřel, že dlužník si své povinnosti vůči právní předchůdkyni žalované z těchto smluv splnil. Obranu žalované, že závazek 2. zanikl odstoupením shledal nedůvodným. Odstoupení ze dne 27. 4. 2023 měl za neplatné z důvodu, že neobsahovalo řádnou specifikaci, od jaké části smlouvy odstupuje, respektive od jakého plnění uvedeného v objednávkách (ať již v objednávce č. [číslo objednávky] nebo č. [číslo objednávky]) odstupuje. Opodstatněnou neshledal ani obranu započtením vůči pohledávce 1. Dospěl totiž k závěru, že pro posouzení otázky započtení pohledávky právní předchůdkyně žalované vůči pohledávce dlužníka je třeba aplikovat polské insolvenční právo (lex concursus) v návaznosti na čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. 5. 2015, o insolvenčním řízení (přepracované znění)- dále jen nařízení o insolvenčním řízení, obsahující kritérium pro volbu rozhodného práva a výklad tohoto článku v právní literatuře (konkrétně BĚLOHLÁVEK, Alexander J.. Článek 9 [Věcná práva třetích osob]. In: BĚLOHLÁVEK, Alexander J.. Evropské a mezinárodní insolvenční řízení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 o insolvenčním řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 304–306, marg. č. 09.42.–09.43.). Podle čl. 96 polského zákona o úpadku a reorganizaci, ze dne 28. 2. 2003 (Ustawa z dnia 28 lutego 2003 r. Prawo upadłościowe i naprawcze, Dz.U. 2003 nr 60), věřitel, který chce využít práva na započtení, podává o tom prohlášení nejpozději při přihlášení pohledávky, k čemuž nedošlo. Proto k započtení provedenému v dopise ze dne 28. 4. 2023 nebylo možno přihlédnout. Žalobě proto vyhověl a žalované uložil zaplatit požadované částky včetně příslušného úroku z prodlení do majetkové podstaty dlužníka.
16. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně ohledně nemožnosti provedení započtení na základě aplikace polského insolvenčního práva. Má za to, že pro posouzení otázky insolvenční přípustnosti započtení mělo být použito právo české podle článku 9 nařízení o insolvenčním řízení, podle něhož do doby rozhodnutí o úpadku je započtení přípustné. Proto mělo být započtení posouzeno jako platné, způsobující zánik pohledávky 1. Dále poukázala na to, že soud prvního stupně, pokud neprovedl navrhované výslechy osob odpovědných za dané smluvní vztahy, dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění ohledně předmětu plnění ze závazku 2., jeho poskytnutí a předání a v návaznosti na to i k nesprávnému právnímu závěru ohledně povinnosti zaplatit cenu plnění, a to s odkazem na obsah objednávky a VOP (čl. 5. 2. a 8. 3.). Zdůraznila, že z obsahu objednávek, ale i tvrzení žalobce je zřejmé, že předmětem závazku 2. nebylo pouhé dodání zboží, ale instalace funkčního technického komponentu výrobní linky. Měla za to, že odstoupení, které realizovala její právní předchůdkyně, bylo dostatečně určité a proto platné. Závěr soudu prvního stupně ohledně neurčitosti odstoupení představuje nepochopení fungování vztahu účastníků, kteří jsou profesionály ve svém oboru, veškeré úkony evidují v informačních systémech, a jsou proto schopni podrobně sledovat plnění svých závazků. Dlužník kromě plnění zaplaceného fakturou č. FS 23/01/40 nic na závazek 2. neposkytl. Dlužníku bylo odstoupení doručeno 27. 4. 2023 a splatnost pro vrácení záloh tak nastala 28. 4. 2023. Pro vrácení záloh nejsou ze strany dlužníka nutné žádné zvláštní úkony či součinnost, která by podmiňovala možnost plnění až v delším časovém horizontu. Dále doplnila, že dlužníku byla na závazek 2. poskytnuta záloha ve vyšší částce, než odpovídalo sjednanému zálohovému režimu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.
17. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Pohledávka 1. nezanikla započtením s ohledem na nemožnost započtení podle polského insolvenčního práva. K pohledávce 2. žalovaná tvrdila, že písemnými důkazy bylo prokázáno poskytnutí plnění, byť žalovaná tvrdila opak. Dále poukázala na obsah objednávky, kde je plnění označeno jako HW- order a nepochybně tak předmětem závazku 2. bylo pouhé dodání hardwaru, když na instalaci a zprovoznění v rámci daného projektu strany uzavřely samostatnou objednávku (smlouvu). K dotazu odvolací soudu doplnil, že materiál nebyl žalované (její právní předchůdkyni) předán, zůstal v dispozici pracovníků dlužníka, kteří jej měli instalovat na základě následující smlouvy. U položky 2. týkající se dodatečného materiálu, nebyl žalobce schopen doplnit, k jaké objednávce a základnímu rozsahu plnění se dodatečný materiál vztahuje, zda k položce 1. či nějaké předchozí objednávce.
18. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti nedůvodné a zčásti jsou zde důvody pro jeho zrušení.
19. V souzeném případě se právní předchůdkyně žalované zavázala dodat funkční strojní zařízení –automoatizovanou výrobní linku pro závod [automobilka] v [místě plnění] s tím, že dlužník byl jejím subdodavatelem, jehož úkolem bylo dodat právní předchůdkyni příslušné části plnění (spolupráce v oblasti vývoje, instalace a uvedení do provozu technologii v sektoru automotive, zřejmě šlo o robotickou část výrobní linky). Spolupráce mezi nimi fungovala tak, že k žádosti právní předchůdkyně žalované dlužník připravil nabídku, právní předchůdkyně žalované pak učinila závaznou objednávku, která byla ze strany dlužníka akceptována a realizována.
20. Odvolací soud za podmínek § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakoval dokazování a ve vztahu k závazku 2. zjistil následující:
21. Dne 18. 7. 2022 právní předchůdkyně žalované provedla u dlužníka objednávku č. [číslo objednávky] s označením projektu [PROJEKT] [číslo projektu] bez označení nabídky dlužníka (mělo jít o email ze dne 15. 7. 2022) na plnění 010-HW order (hardwarová objednávka) za cenu 900 000 EUR do sídla žalované bez uvedení data dodání. Objednávka odkazuje na Všeobecné nákupní podmínky právní předchůdkyně žalované s tím, že dojednané podmínky zůstávají v platnosti i při eventuálních pozdějších změnách objemu dodávky či výkonů a na případné změny musí být poukázáno v nabídce na změnu. Platební podmínky byly stanoveny po částech 15 % jako záloha, 10 % po schválení kompletního návrhu, 45 % po dokončení instalace a bezpečnostní přejímky a 30 % po konečném potvrzení. K úplnosti dodávky bylo uvedeno, že objednaný rozsah dodávky zahrnuje nutné práce, části a prvky, kterou jsou nutné pro bezproblémovou funkčnost zařízení.
22. Dne 19. 7. 2022 dlužník vystavil právní předchůdkyni žalované zálohovou fakturu č. [číslo faktury] na částku 550 000 EUR na plnění 010-HW order – down payment (hardwarová objednávka- záloha) se splatností 17. 9. 2022 s označením nabídky dlužníka [číslo nabídky], objednávky č. [číslo objednávky] a č. projektu [PROJEKT] [číslo projektu]. Nebylo sporu, že zálohová faktura byla zaplacena.
23. Dne 19. 9. 2022 právní předchůdkyně žalované provedla u dlužníka objednávku č. [číslo objednávky] na základě emailové nabídky dlužníka (projekt [číslo projektu], projekt [PROJEKT] [číslo projektu]) na plnění 1. „HW order“ (hardwarová objednávka) za cenu 1 196 190,34 EUR a 2. „Additional Material due change of the scope 2/2“ (dodatečný materiál v důsledku změny rozsahu 2/2) za cenu 107 404,06 EUR, s datem a místem dodání 4. 11. 2022 v sídle právní předchůdkyně žalované. Platební podmínky byly totožné jako u objednávky č. [číslo objednávky] Nebylo sporu o tom, že následně došlo ke sjednání změny týkající se místa dodání plnění a plnění mělo být předáno přímo v [místě plnění]. Součástí objednávky byl odkaz na VOP dodavatelů žalované. Žádné potvrzení o poskytnutí plnění nebylo předloženo. Byla vystavena faktura č. [číslo faktury] ze dne 28. 2. 2023 na plnění: 020- HW order – Additional Material due change of the scope 2/2 na částku 107 404,06 EUR s datem splatnosti 30. 3. 2023, v níž dlužník označil nabídku číslem [číslo nabídky], objednávku číslem [číslo objednávky] a projekt [PROJEKT] č. [číslo projektu], datum prodeje 15. 2. 2023.
24. Dne 16. 12. 2022 dlužník vystavil právní předchůdkyni žalované zálohovou fakturu č. [číslo faktury] na částku 347 266 EUR na plnění 010 – Additional Material- out of base scope (dodatečný materiál - mimo základní rozsah), se splatností 15. 1. 2023 s označením nabídky dlužníka č. [číslo nabídky], nabídky právní předchůdkyně žalované č. [číslo objednávky] a projektu [PROJEKT] [číslo projektu].Nebylo sporu, že záloha byla zaplacena.
25. Dne 31. 1. 2023 dlužník vystavil právní předchůdkyni žalované fakturu č. [číslo faktury] na částku 84 892,43 EUR na plnění po položkou 1. s označením 010 - HW order – after main cable trays delivery (010 hardwarová objednávka - po dodání hlavních kabelových žlabů) s datem prodeje 31. 1. 2023 a datem splatnosti 2. 3. 2023 a označením nabídky dlužníka [číslo nabídky], objednávky právní předchůdkyně žalované [číslo objednávky] a projektu [PROJEKT]: [číslo projektu].
26. Mezinárodní nákladní list [číslo nákladního listu] potvrzuje, že z hlavního skladu si dlužník odeslal 21 palet elektroinstalačního materiálu do [místa plnění], kde je dne 20. 1. 2023 od dopravce sám převzal. Mezinárodní nákladní list [číslo nákladního listu] potvrzuje, že z hlavního skladu si dlužník odeslal 6 palet elektroinstalačního materiálu do [město], kde je 31. 1. 2023 sám od dopravce převzal. Mezinárodní nákladní list [číslo nákladního listu] potvrzuje, že z hlavního skladu si dlužník odeslal 11 palet elektroinstalačního materiálu do [město], kde je dlužník sám dne 4. 1. 2023 převzal. Mezinárodní nákladní list [číslo nákladního listu] potvrzuje, že z hlavního skladu si dlužník odeslal 17 palet elektroinstalačního materiálu do [místa plnění], kde si je 4. 1. 2023 sám převzal.
27. Ve vztahu k závazku 1. bylo zjištěno následující:
28. Dlužník k žádosti připravil právní předchůdkyni žalované nabídku [číslo nabídky] a ta provedla objednávku č. [číslo objednávky] ze dne 9. 11. 2022 na plnění "Planning/simulation for line DD Front Floor“ (návrh a simulace označené technologické části) s datem a místem dodání dne 15. 11. 2022 v sídle právní předchůdkyně žalované za odměnu 72 600 EUR s tím, že 80 % mělo být zaplaceno po objednávce a 20 % po přijetí plnění. Součástí nabídky byl odkaz na VOP pro dodavatele žalované. Poskytnutí tohoto plnění bylo právní předchůdkyní žalované potvrzeno dokumentem „service confirmation“ ze dne 5. 4. 2022 (správně mělo být 5. 4. 2023). Souvislost potvrzení je dána označením nabídky, objednávky a projektu [PROJEKT] [číslo projektu]. Oproti objednávce bylo uvedeno, že služba bude vyúčtována po konečném dodání. Cena za plnění byla vyúčtována fakturou [číslo faktury] ze dne 5. 4. 2023 se splatností 4. 6. 2023 s tím, že služba byla dodána právě dne 5. 4. 2023.
29. Všeobecné obchodní podmínky dodavatelské [právnické osoby - žalované], účinné od 1. 1. 2014 obsahovaly článek 8 pojednávající pod bodem 8.1. a 8.2. o tom, že pokud je dodavatelem fyzická či právnická osoba s místem podnikání/sídlem mimo území České republiky (dále jen „zahraniční dodavatel“), užijí se na smlouvu uzavřenou mezi odběratelem a zahraničním dodavatelem následující ustanovení, která mají přednost před ostatními ustanoveními těchto VOP. Právní vztah vzniklý mezi odběratelem a zahraničním dodavatelem na základě smlouvy se řídí českým právem. Pro spory vzniklé z tohoto právního vztahu jsou příslušné české soudy. Vídeňská úmluva se neužije. Dle článku 8.3. není-li nutné provést montáž nebo má-li být montáž dle smlouvy provedena odběratelem, splní zahraniční dodavatel svou povinnost dodat zboží, jakmile zboží odběrateli předá v místě dodání nebo k jeho vlastní přepravě nebo k přepravě přepravci, na němž se zahraniční dodavatel a odběratel dohodli.
30. Emailem ze dne 16. 4. 2023 bylo právní předchůdkyni oznámeno, že dlužník podal návrh na insolvenci a nebude s okamžitou účinností realizovat probíhající projekty.
31. Emailem ze dne 26. 4. 2023 odeslaným 18:39 právní předchůdkyně žalované požádala dlužníka o poskytnutí záruky podle § 2002 odst. 2 o. z. do 27. 4. 2023 do 13:00 hod. s úmyslem odstoupit od smlouvy ohledně objednávky [číslo objednávky] (nahrazené objednávkou č. [objednávka]) vzhledem k tomu, že byli vyrozuměni výkonným ředitelem dlužníka dne 16. 4. 2023, že dlužník podal návrh na insolvenci a není schopen plnit své povinnosti ze závazků. Emailem ze dne 27. 4. 2023 odeslaným 17:56 (a současně dopisem z téhož dne) právní předchůdkyně žalované oznámila ohledně objednávky [objednávka] (nahrazené objednávkou [objednávka]), že vzhledem k neposkytnutí záruky v souladu s § 2002 odst. 2 o. z. § 2004 odst. 2 o. z. odstupuje od smlouvy vzniklé na základě uvedených objednávek ve vztahu ke zbývající nesplněné části dlužníkova plnění, které jí nebylo dosud předáno. Současně byl dlužník vyzván k vrácení zálohy ve výši 897 266 EUR.
32. Dopisem ze dne 28. 4. 2023 právní předchůdkyně žalované oznámila dlužníku, že po ukončení smlouvy na základě objednávky č. [číslo objednávky] eviduje pohledávky na vrácení záloh ve výši 897 266 EUR s tím, že část pohledávky 123 933,40 EUR postoupila žalované, část pohledávky 528 277,58 EUR postoupila společnosti [právnická osoba 1] a zbývající částku 245105,02 EUR započetla na pohledávku dlužníka ze závazku 1., tedy z objednávky č. 22270017.
33. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.
34. Podle § 2632 o. z. není-li předmětem díla hmotná věc, odevzdá zhotovitel výsledek své činnosti objednateli. Dílo s nehmotným výsledkem se považuje za předané je-li dokončeno a zhotovitel umožní objednateli jeho užití.
35. Ve vztahu k pohledávce dlužníka ze závazku č. 1 odvolací soud vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu ze strany soudu prvního stupně, k němuž nemá žádné výhrady. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na předmět plnění šlo o závazek založený smlouvou o dílo dle shora citovaných ustanovení.
36. Za situace, kdy odvolací soud dospěl níže uvedenému k závěru, že pohledávka 1. nezanikla v důsledku započtení a cena díla nebyla zaplacena, měl za to, že soud prvního stupně správně rozhodl, když žalobci do majetkové podstaty dlužníka přiznal částku 72 600 EUR včetně příslušného úroku z prodlení v souladu s § 1968 a 1970 o. z. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve výroku I. v části týkající se zaplacení částky 72 600 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 6. 2023 do zaplacení.
37. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
38. Podle § 2004 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku (odstavec 1). Plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění (odstavec 2).
39. V souzeném případě právní předchůdkyně žalované v emailu ze dne 27. 4. 2023 odstoupila od smlouvy, na základě níž měl vzniknout závazek 2., podle § 2004 odst. 2 o. z. a to výslovně ve vztahu ke zbývající nesplněné části plnění (nikoliv ve vztahu k celému plnění), aniž by ji specifikovala. Došlo tedy k odstoupení podle § 2004 odst. 2 věta první o. z., nikoliv podle § 2004 odst. 2 věta druhá o. z. Implicitně tím vyjádřila, že částečné plnění pro ni určitý význam mělo, protože pokud by pro ni žádný hospodářský význam nemělo, odstoupila by od celého plnění. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018 bylo judikováno pro možnost částečného odstoupení od smlouvy podle § 2004 odst. 2 o. z., že není podstatný závěr, zda bylo mezi stranami sjednáno plnění po částech, nýbrž závěr, zda k částečnému plnění skutečně došlo, přičemž skutečnost, že žádná část předmětu koupě či díla nebyla předána, neznamená nemožnost odstoupit od smlouvy. Má-li však částečné odstoupení vyvolat zamýšlené účinky, musí být toto odstoupení dostatečně určitým právním jednáním, tzn. v okamžiku odstoupení musí být oběma stranám smlouvy zřejmé, jaká jejich konkrétní práva a povinnosti založená smlouvou mají ve smyslu § 2005 odst. 1 o. z. tímto částečným odstoupením zaniknout (v jakém rozsahu) a jaká konkrétní práva a povinnosti (v jakém rozsahu) ze smlouvy mají přetrvávat nadále. Odstoupit částečně od smlouvy účinně nelze, pokud nejsou mezi stranami jednotlivá práva a povinnosti vymezeny způsobem, který by podle shodné vůle obou stran umožňoval oddělit jejich určitou část a jednoznačně ji přiřadit k právům a povinnostem zanikajícím nebo přetrvávajícím po částečném odstoupení. O oddělitelnou část plnění může jít pouze tehdy, pokud lze u takové části plnění vymezit její ekvivalent u protiplnění. Uvedené rozhodnutí je aplikovatelné i na danou věc a pokud z částečného odstoupení právní předchůdkyně žalované nebylo zřejmé, jaká práva a povinnosti ze smlouvy mají zaniknout a jaký je jejich cenový ekvivalent, nemohlo odstoupení ze dne 27. 4. 2023 vyvolat zamýšlené účinky. Z odstoupení není patrné, že by mezi přetrvávající práva a povinnosti mělo náležet pouze plnění zaplacené fakturou č. [číslo faktury].
40. Ke zrušení závazku 2. (ať již jde o položku 1. nebo 2.) tak nemohlo na základě předmětného odstoupení dojít a právní předchůdkyni žalované tak nemohlo vzniknout ani právo na vydání bezdůvodného obohacení, které by mohla využít k započtení na pohledávku dlužníka ze závazku 1.
41. Bez ohledu na závěr o neurčitosti odstoupení ze dne 27. 4. 2023, žalovaná nemohla být úspěšná ani s námitkou započtení.
42. Podle § 1982 dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).
43. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.
44. V rámci obrany proti žalobě žalovaná uvedla, že pohledávka za závazku 1. dlužníka zanikla započtením s poukazem na kompenzační projev učiněný v emailu a dopise ze dne 28. 4. 2023.
45. Vzhledem k tomu, že k započtení mělo dojít v době probíhajícího insolvenčního řízení dlužníka, bylo nutno otázku započtení posoudit podle insolvenčního práva s tím, že mezi účastníky vznikl spor, zda aplikovat insolvenční právo české či polské. Soud prvního stupně aplikoval právo polské vzhledem k datu vzniku aktivně započítávané pohledávky a uzavřel, že započtení nebylo možno aplikovat, pokud aktivně započítávaná pohledávka vznikla že po zahájení insolvenčního řízení a žalovaná svoji pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná pohledávka 1. nemohla zaniknout započtením bez ohledu na to, zda bude aplikováno insolvenční právo polské nebo české.
46. Podle českého práva hmotného k zániku pohledávky započtením dochází se zpětnou účinností ex tunc, a to k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení ve smyslu ustanovení § 1982 odst. 2 o. z., tedy k okamžiku splatnosti aktivně započítávané pohledávky (k započtení použité) nebo k okamžiku splnitelnosti pasivně započítávané pohledávky (pohledávky, proti které je započítáváno) podle toho, který z těchto okamžiků nastane později. Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení, tedy kdy se setkaly (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem). Kompenzační úkon započtení aktivuje. Právně významné proto bylo posouzení otázky splatnosti pohledávky právní předchůdkyně žalované (pohledávky aktivně započítávané), neboť nesplatnou pohledávku proti splatné jednostranně započíst nelze a nelze tak učinit ani pro futuro (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3057/2023).
47. Žalovaná tvrdila, že jde o nárok na vrácení zálohy na zaplacení ceny ze závazku 2. poté, co tento závazkový vztah zanikl odstoupením od smlouvy. Obecně platí, že po odstoupení od smlouvy nastupuje restituční povinnost účastníků smlouvy, kdy strany jsou si povinny vrátit plnění, která si do okamžiku odstoupení navzájem poskytly. Pohledávkou uplatněnou k započtení je tedy nárok na vrácení bezdůvodného obohacení spočívajícího ve vypořádání vzájemných plnění (zálohy a faktického plnění, respektive náhrady za ni) poté, co právní důvod plnění odpadl. Občanský zákoník splatnost nároku na vrácení bezdůvodného obohacení nestanoví, proto pro jeho splatnost je třeba dohody účastníků nebo je třeba splatnost nároku vyvolat výzvou k zaplacení. Odvolací soud konstatuje, že ke dni kompenzačního prohlášení dne 28. 4. 2023 tato pohledávka splatná být nemohla, neboť splatnost bez zbytečného odkladu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. nemohla pro danou pohledávku nastat již 28. 4. 2023. Ať již odstoupení a výzva k vrácení bezdůvodného obohacení byla dlužníku doručena dne 27. 4. 2023 či v následujících dnech, je třeba si uvědomit to, že v daném případě nešlo o odstoupení od smlouvy před započetím faktického plnění ze strany dlužníka. Naopak částečně plněno již bylo, a proto po odstoupení vyvstala potřeba provést mezi stranami vzájemné vypořádání již poskytnutých plnění (vypořádání jejich vztahu). Žalovaná (její předchůdkyně) zvolila cestu odstoupení od nesplněné části plnění, nikoliv celého plnění, čímž dala najevo, že již poskytnuté částečné plnění nějaký hospodářský význam pro ni mělo. Pokud by plnění bylo pro ni hospodářsky bezcenné, došlo by k odstoupení od celé smlouvy. Odvolací soud tak má za to, že nezbytnou lhůtou na přípravu a realizaci splnění dluhu ze strany dlužníka nemohla být lhůta jediného dne, pokud nešlo pouze o vrácení zálohy, ale bylo nutné vypořádání vzájemných plnění. K tomu je možné poukázat na soudní praxí uplatňovaný závěr reprezentovaný rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2022, nebo ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3762/2020, podle něhož tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z., přizná soud pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění (peněžitá náhrada za faktické plnění) poskytnuté jednou smluvní stranou přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté druhou smluvní stranou. K takovému vypořádání není třeba ani vzájemná žaloba ani projev směřující k započtení. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že v kompenzačním prohlášení byla aktivně započítávaná pohledávka identifikována jako právo na vrácení zálohy po skončení smlouvy, nikoli jako právo na vrácení zálohy přeplacené oproti záloze sjednané v platebních podmínkách objednávek a nebyla ani tvrzena a prokázána výzva k vrácení zálohy přesahující sjednaný zálohový režim aktivující splatnost práva, která by předcházela kompenzačnímu projevu.
48. Z obsahu spisu nevyšlo najevo, že by strany závazku uzavřely dohodu o skončení smluvního vztahu.
49. Ve vztahu k pohledávce 2. odvolací soud shledal skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně obsahu závazku 2., splnění povinnosti z tohoto závazku ze strany dlužníka a naopak nesplnění povinnosti ze strany právní předchůdkyně žalované za předčasná.
50. Vzhledem k poskytnutým zálohám na plnění dlužníka bylo v případě pochybností o tom, na jakou objednávku a plnění byly tyto zálohy poskytnuty, nezbytné si vyjasnit, co bylo předmětem objednávek č. [číslo objednávky] a č. [číslo objednávky], zda obsahovaly totožné plnění, případně dle dohody rozšířené nad rámec základního rozsahu nabídky, či zda šlo o dvě odlišná plnění. Pokud žalobce tvrdil, že zálohové platby se týkaly jiného závazku, avšak předložené listiny zakládají v tomto směru pochybnost, pokud zálohové faktury k objednávce [číslo objednávky], faktura k objednávce [číslo objednávky], tedy faktura č. [číslo faktury], identifikují závazek stejným číslem nabídky dlužníka č. [číslo nabídky] a totožné číslo projektu [PROJEKT] [číslo projektu] se objevuje v obou objednávkách, zálohových fakturách i ve faktuře k objednávce [číslo objednávky]. Tyto pochybnosti přitom může žalobce jednoduše rozptýlit, pokud k poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dotvrdí jednak, jaký hardware měl být na základě objednávek poskytnut (předložení nabídek, dokumentace dodávaného zařízení či výrobku) a současně předloží i konečnou fakturu k objednávce [číslo objednávky], neboť každá zálohová faktura má svoji fakturu konečnou (vyúčtovací), pokud žalobce tvrdí, že plnění dle této objednávky poskytl a zálohy byly zkonzumovány.
51. Soud prvního stupně tedy primárně nedostál povinnosti vyzvat žalobce k doplnění žalobních tvrzení ohledně obsahu závazku 2., co konkrétně bylo předmětem objednávky č. [číslo objednávky] a s ohledem na obranu žalované o poskytnutých zálohách, co bylo předmětem plnění i objednávky č. [číslo objednávky], když z popisu objednávek bylo zřejmé jen to, že šlo o HW order, tedy hardwarovou objednávku, ale již chyběla specifikace konkrétního zařízení či výrobku, které mělo být dodáno (popis zařízení dle znění nabídky, obsah dokumentace apod.), dále k jaké objednávce se vztahuje objednaný dodatečný materiál. Již jen ze sjednaných platebních podmínek v obou objednávkách lze usuzovat, že předmětem dodání bude zařízení či komponenty, které bylo nutné instalovat a odzkoušet jejich funkčnost a bezpečnost a že plnění označená pod pol. 1. a 2. z objednávky č. [číslo objednávky] budou spolu souviset, pokud u nich byly dohodnuty totožné platební podmínky. Následně bude na žalobci, aby tvrdil a prokázal, v jakém rozsahu předmět díla či koupě dodal a zda má nárok na zaplacení plné sjednané ceny či zda bylo plněno jen částečně, zda částečné plnění bylo převzato (viz ustanovení VOP) nebo zda objednatelka měla povinnost jej převzít a zda dlužníku vznikl nárok na zaplacení ceny za částečné plnění. V tomto směru si soud prvního stupně nesplnil svoji poučovací povinnost a dosud zjištěný skutkový stav proto neobstojí. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. týkající se částky 107 404,06 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 404,06 EUR od 31. 3. 2023 do zaplacení podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).
52. V dalším řízení se soud prvního stupně zaměří na poučení žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ke vzniku a obsahu závazku 2. ve shora naznačeném smyslu tak, aby byl schopen posoudit, zda plnění bylo ze strany dlužníka poskytnuto a pokud bylo poskytnuto pouze částečně, zda má nárok na jeho zaplacení, přičemž bude mít na paměti, že bude na žalobci, aby popsal rozhodné skutečnosti v rámci svých skutkových tvrzení a nikoli, aby je soud zjišťoval v rámci prováděného dokazování.
53. V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne o nákladech řízení před soudy všech stupňů (§ 224 odst. 3 o. s. ř.), které v novém řízení u soudu prvního stupně tvoří jediný celek nových nákladů řízení před soudem prvního stupně, aniž by náklady vzniklé v jednotlivých řízeních ve výroku výslovně odlišoval.
Poučení:
Proti potvrzující části výroku rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Proti části výroku rozsudku, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen, není dovolání přípustné.
Praha 2. června 2026
Mgr. Kateřina Boudníková, v.r.
předsedkyně senátu