Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 75/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré

ve věci žalobce F. T. B.V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České republice – M. f. ČR, a 2) P. f. České republiky , o 6.981.695,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2007, č.j. -89, takto:

I.  Dovolání se ve vztahu k první žalované zamítá, jinak se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek

ze dne 15. 6. 2006, č.j. -62, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 6.981.695,05 Kč s 2,5 % úroky z prodlení od 7. 8. 2004 do zaplacení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že pohledávka z úvěrové smlouvy (splatná před 13. 8. 1993) přešla na nabyvatele privatizovaného majetku, a proto se na její zajištění vztahuje , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále jen „ “). Předpoklady ručení první žalované jako nástupkyně F. n. m. České republiky (dále jen „F.“) však splněny nejsou, neboť jediným prostředkem, jímž se právní předchůdkyně žalobce pokusila domoci splnění závazku po nabyvateli privatizovaného majetku, bylo podání přihlášky pohledávky do konkursu „po sedmi letech od její splatnosti.“ Úprava ručení za závazky, které přešly privatizací na nabyvatele, je speciální, tudíž vylučující užití ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“); pokud tedy byl druhý žalovaný v souladu s jen pověřen provedením schváleného privatizačního projektu, není – stejně jako první žalovaná – ve sporu věcně legitimován.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), vytýká nesprávné právní posouzení věci. Smyslem ustanovení je co nejvíce vydobýt po dlužníkovi před tím, než věřitel přistoupí k vymáhání pohledávky po ručiteli; výklad odvolacího soudu, podle něhož musí věřitel vůči nabyvateli privatizovaného majetku „vyčerpat všechny v úvahu připadající právní prostředky postupně,“ proto správný není. Tím, že si zajistila uznání závazku dlužníkem a včas přihlásila pohledávku do konkursu, postupovala právní předchůdkyně žalobce „standardním a racionálním způsobem,“ i když se nedomáhala zaplacení dluhu odpovídajícího pohledávce „bezprostředně po její splatnosti.“  Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. ).

Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( , , odst. 3 ). Ten je dán tím, že výkladem podmínek, za kterých se lze domáhat splnění pohledávky související s privatizovaným majetkem z titulu ručení F., jehož právní nástupkyní je první žalovaná a jehož působnost přešla na ministerstvo financí (srov. , 2, 11 ), se Nejvyšší soud dosud nezabýval.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z hlediska skutkového vycházel odvolací soud z následujícího zjištění, jež nebylo – a s ohledem na založení přípustnosti dovolání ani být nemohlo (viz , ) – zpochybněno.

Smlouvou o úvěru z 19. 2. 1992 (č. 302/1992/K/P) se S. p. p., odštěpný závod A., zavázal vrátit A. P., a. s., poskytnuté peněžní prostředky (6.200.000,- Kč) včetně sjednaných úroků do 19. 2. 1993. Pohledávka z úvěru byla zajištěna smlouvou o zřízení zástavního práva z 31. 3. 1992, registrovanou Státním notářstvím v O. dne 11. 5. 1992 pod č. reg. R III 1137/92, jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví státu (v hodnotě 10.870.000,- Kč), k nimž S. p. p, koncern P. (zástavce), vykonával právo hospodaření. Majetek S. p. p., odštěpného závodu A., přešel spolu s právy a závazky 1. 7. 1992 na H. A., státní podnik, jehož kmenové jmění činilo 64.276.708,- Kč. H. A., státní podnik, 15. 1. 1997 písemně uznal závazek z úvěrové smlouvy co do důvodu a výše (tj. 7.527.077,15 Kč). O privatizaci majetku H. A., státního podniku, formou prodeje MVDr. V. H. rozhodla vláda ČR usnesením z 18. 10. 1995, č. 587. Ministr zemědělství převedl rozhodnutím z 2. 12. 1997, č. 5136/1997, majetek státního podniku na F. a rozhodnutím z 29. 12. 1997 státní podnik zrušil bez likvidace s tím, že práva a závazky přešly na F. Státní podnik H. A. byl 14. 1. 1998 vymazán z obchodního rejstříku (vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl A.XIV, vložka 539). Smlouvou o prodeji části podniku z 28. 11. 1997 převedl druhý žalovaný, který prováděl schválený privatizační projekt č. 15157, majetek privatizované jednotky 3001 (H. A., státní podnik) kupujícímu MVDr. V. H., na něhož přešly i závazky jednotky, tedy také dluh z úvěrové smlouvy. Usnesením z 23. 2. 2000, sp. zn. , prohlásil Krajský soud v Ostravě na majetek MVDr. V. H. (úpadce) konkurs. A. P., a. s. v likvidaci, přihlásila pohledávku z úvěru ve výši 10.945.195,07 Kč, tj. jistinu 6.200.000,- Kč a úroky 4.745.195,07 Kč, podáním z 23. 3. 2000 do konkursního řízení. Pohledávka byla správcem konkursní podstaty a úpadcem uznána v plné výši, věřitelé ji nepopřeli. Usnesením Krajského soudu v Ostravě z 18. 3. 2004, č.j. -937, které nabylo 29. 4. 2004 právní moci, byl konkurs po splnění rozvrhu, podle něhož na pohledávku připadlo 545.382,10 Kč, zrušen. Smlouvou z 17. 12. 2003 postoupila A. P., a. s. v likvidaci, žalobci pohledávku z úvěru s příslušenstvím, tj. 6.200.000,- Kč (jistinu), 1.078.621,25 Kč (úroky po splatnosti) a 3.418.117,92 Kč (úroky z prodlení po splatnosti).

Od účinnosti (1. 4. 1991) prošlo ustanovení , upravující zajištění závazků souvisejících s privatizovaným majetkem, jež přešly

na jeho nabyvatele, několikerou novelizací. Podle původní úpravy ručil F. za splnění závazků celým svým majetkem bez zřetele na výši hodnoty získané privatizací.

Od 8. 12. 1992, kdy nabyl účinnosti , bylo ručení F. omezeno objemově (jen do výše získané hodnoty privatizovaného majetku) a časově (po dobu jednoho roku od přechodu závazku na nabyvatele). , který nabyl účinnosti 13. 8. 1993, úpravu ručení z uvedeného ustanovení zcela vypustil, ale již s účinností od 6. 12. 1994 novelizace provedená zakotvila ručení F. za závazky vzniklé před 13. srpnem 1993, které na nabyvatele přešly v rámci privatizace, za předpokladu, že věřitel vyčerpal všechny právní prostředky vůči nabyvateli privatizovaného majetku, včetně výkonu rozhodnutí a konkursu. V souvislosti se zrušením F. bylo ustanovení , který nabyl účinnosti 1. 1. 2006, zrušeno.

V projednávané věci přešlo vlastnické právo k věcem z privatizovaného majetku na MVDr. V. H. účinností smlouvy o prodeji části podniku, tj. 1. 12. 1997

(čl. XIII bod 4 smlouvy z 28. 11. 1997); tímto dnem přešly na nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem, tedy i ty závazky, které při splnění zákonných předpokladů zajišťoval ručením F. (srov. 15 odst. 1, ). Odvolací soud proto správně aplikoval ve znění účinném od 6. 12. 1994 do 31. 12. 2005.

Obecná úprava zajišťovacího institutu ručení spojuje jeho uhrazovací funkci s nesplněním závazku dlužníkem. Věřitel je oprávněn domáhat se splnění závazku

na ručiteli, jestliže dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván (srov. , větu první, obch. zák., , ). Není zapotřebí, aby věřitel pohledávku proti dlužníkovi nejprve uplatnil u soudu nebo ji vymáhal výkonem rozhodnutí (exekucí), stačí jednostranný právní úkon adresovaný (a doručený) dlužníku, jehož obsahem je výzva k plnění.

Ustanovení předpoklady, za nichž F. (nyní první žalovaná) ručí, upravuje odchylně. V první řadě se zajištění vztahuje jen

na závazky, které souvisejí s privatizovaným majetkem ( ) a které vznikly před 13. 8. 1993, což v dané věci splněno bylo (pohledávka právní předchůdkyně žalobce vznikla 21. 2. 1992 a splatnou se stala 19. 2. 1993). Ručení je dále – a to je v daných poměrech podstatné – vázáno na splnění hmotněprávní podmínky, kterou zákon vyjadřuje slovy „po vyčerpání všech právních prostředků vůči nabyvateli privatizovaného majetku, včetně výkonu rozhodnutí a konkursu.“ Jinak řečeno, první žalovaná není pasivně věcně legitimována z ručitelského závazku založeného ustanovením , není-li výše uvedený předpoklad naplněn. Typickými právními prostředky, jež má na mysli uvedené ustanovení, jsou – s ohledem na konkrétní situace – žaloba proti nabyvateli privatizovaného majetku, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) k vymožení judikátních pohledávek, případně i přihláška pohledávky do konkursu (srov. , o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů). Z toho, že zákon zdůrazňuje nezbytnost vyčerpat „všechny“ právní prostředky, jež by mohly vést k uspokojení věřitele z majetku nabyvatele, vyplývá, že využije-li věřitel jen některé z nich (např. přihlášení se do konkursního řízení), ačkoliv mu nic nebránilo domáhat se splnění pohledávky i jiným způsobem (např. žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení), předpoklady ustanovení , věty druhé, splněny nejsou.

Lze uzavřít, že (právní) otázku, jejíž řešení v napadeném rozhodnutí dovolatel zpochybnil, posoudil odvolací soud správně. Jelikož řízení před soudy obou stupňů netrpí vadami uvedenými v , odst. 2 písm. a/, b/ a , případně jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. , větu druhou, ), Nejvyšší soud dovolání ve vztahu k první žalované zamítl ( , část věty před středníkem, ).

Závěr, že druhý žalovaný není věcně legitimován, protože byl toliko pověřen provedením schváleného privatizačního projektu, dovolatel nenapadl. Při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením ( , věta první, ) je přezkum uvedeného závěru v dovolacím řízení vyloučen; dovolání směřující i proti té části napadeného rozsudku, jež se vztahuje k druhému žalovanému, proto Nejvyšší soud odmítl ( , ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5,

, a 146 odst. 3 (žalovaným náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a žalobce /dovolatel/ na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně  dne 29. července  2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu