Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2307/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatele M. s. z. v P., za účasti R. s. r. o. v likvidaci, D. R., zastoupeného JUDr. F. Š., advokátem    a Doc. Ing. A. K., CSc., , o zrušení obchodní společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání D. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2008, č. j. -53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

K odvolání D. R. (dále též jen „jediný společník“) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne7. listopadu 2006,  č. j. -24, kterým byla obchodní společnost R. s. r. o. (dále též jen „společnost“) zrušena s likvidací (bod I. výroku), její likvidátorkou byla jmenována Doc. Ing. A. K., CSc. (bod II. výroku) a bylo rozhodnuto o poplatkové povinnosti a nákladech řízení (body III. a IV. výroku).

Odvolací soud konstatoval, že jediný společník nebrojí proti závěru soudu prvního stupně o nečinnosti společnosti ve smyslu ustanovení , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák“), ale zdůrazňuje, že za tento stav nese odpovědnost správce jeho konkursní podstaty.

K tomu uvedl, že podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2007,       sp. zn. , byl 100% obchodní podíl jediného společníka ve společnosti ze soupisu majetku jeho konkursní podstaty vyloučen, neboť se jej pro nezájem nepodařilo zpeněžit. Vyloučením obchodního podílu z konkursní podstaty pozbylo ve vztahu k němu uplatnění ustanovení § 148 odst. 3 obch. zák. a práva jediného společníka k obchodnímu podílu se v plném rozsahu obnovila. Od tohoto okamžiku mohl (i v průběhu odvolacího řízení) sám jediný společník jmenovat jednatele společnosti a učinit další úkony potřebné k obnovení činnosti společnosti, zůstal však nečinný. Důvod pro zrušení společnosti s likvidací rozhodnutím soudu tak nadále trvá.

Proti usnesení odvolacího soudu podal jediný společník dovolání, maje je za přípustné podle ustanovení 237 odst. 1 písm. c/ , (dále též jen „ “). Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Uvádí, že v době, kdy správce konkursní podstaty „převzal“ (v důsledku prohlášení konkursu na majetek dovolatele dne 20. dubna 2004) 100% obchodní podíl ve společnosti, společnost provozovala obchodní činnost a měla zásoby zboží. Dovolatel se domnívá, že „převzetím“ obchodního podílu ve společnosti (a následným odvoláním dosavadní jednatelky) na správce konkursní podstaty „plně přešla veškerá odpovědnost za chod“ společnosti, „která v té době byla plně funkční“.

Zdůrazňuje, že dříve nemohl s obchodním podílem nakládat, dovolatel připouští,       že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2006, č.j. -256, jež mu bylo doručeno 13. dubna 2007, mu byl obchodní podíl „vrácen“ (rozuměj: vyloučen z jeho konkursní podstaty). Má však za to, že ani po jeho vyloučení z konkursní podstaty nemohl s obchodním podílem  nakládat, tedy ani jmenovat jednatele společnosti „zejména již proto, že probíhalo předmětné řízení o zrušení společnosti s likvidací, kde již byla jmenována likvidátorka“, a také proto, že již uběhla dvouletá lhůta „ke jmenování jednatele společnosti“.

Dovolatel žádá, aby Nejvyšší soud posoudil, zda:

1) správce konkursní podstaty, který „převzal“ 100% obchodní podíl ve společnosti, je povinen zajistit „chod“ společnosti (jmenovat k tomuto účelu jednatele společnosti),

2) v případě, že správce konkursní podstaty povinnost uvedenou ad. 1) nemá, běží lhůta uvedená v ustanovení § 68 odst. 6 písm. a/ obch. zák.,

3) návrh nebyl podán předčasně, neboť „nebylo napevno prokázáno“, kdy došlo k odvolání jednatelky společnosti.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b/ , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak především proto, že posouzení toho, kdo odpovídá za nečinnost společnosti není pro rozhodnutí o jejím zrušení podle ustanovení § 68 odst. 6 písm. a) obch. zák. významné a odvolací soud na něm své rozhodnutí ani nezaložil. Otázka formulovaná dovolatelem ad. 1) nadto již byla v rozhodovací praxi vyřešena. V usnesení uveřejněném    pod číslem 94/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek je formulován a odůvodněn závěr, podle něhož správce konkursní podstaty je ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, oprávněn a povinen vykonávat veškerá akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty (což platí bez zřetele k tomu,     zda akcie byly sepsány jako majetek úpadce nebo jako majetek jiných osob). Tento závěr –     k němuž se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. – se pak beze zbytku prosadí i ve vztahu k výkonu práv společníka správcem konkursní podstaty podle ustanovení obch. zák.

Dále pak proto, že proti závěru, na kterém je usnesení odvolacího soudu postaveno – že společnost po dobu delší než dva roky neprovozuje žádnou činnost, pročež jsou naplněny předpoklady pro její zrušení s likvidací – dovolatel nikterak nebrojí. Právní posouzení (ne)činnosti společnosti v posledních dvou letech z pohledu rozhodnutí o jejím zrušení s likvidací je nadto posouzením stavu konkrétní společnosti, které má význam právě a jen pro projednávanou věc, nikoli z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel mohl – od okamžiku vyloučení jeho obchodního podílu z konkursní podstaty – sám jmenovat jednatele společnosti a činit další úkony potřebné k obnovení činnosti společnosti, je pak i v souladu s hmotným právem  (a dovolatel se mýlí, dovozuje-li opak).

A konečně pak proto, že obchodní zákoník ani zákon o konkursu a vyrovnání v žádném ze svých ustanovení nestanoví, že by se v důsledku prohlášení konkursu na majetek (jediného) společníka stavěla lhůta upravená v ustanovení § 68 odst. 6 písm. a/ obch. zák. Pak ovšem nepřichází možnost stavení této lhůty v úvahu a pro tento zcela zřejmý úsudek důvod připustit dovolání dán není.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že nebylo prokázáno, kdy došlo k odvolání jednatelky společnosti, neboť vystihuje dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne       7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání jediného společníka bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. července 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu