Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 55/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 1992, sp. zn. , a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních , odst. 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění , a , 6 tr. řádu, v tehdy platném znění, v neprospěch obviněného V. T.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 1992, sp. zn. .

Okresnímu soudu v Českých Budějovicích s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 1956, sp. zn. , byl obviněný V. T. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , jehož se dopustil tím, že v říjnu 1956 odmítl vykonávat vojenskou základní službu s tím, že je s. J. a že vykonávat vojenskou službu mu nedovoluje jeho náboženské přesvědčení. Za tento trestný čin byl podle tr. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.

Tento rozsudek nabyl právní moci a byl nařízen výkon uloženého trestu, z něhož vykonal třináct měsíců, zbytek mu byl prominut na základě amnestie prezidenta republiky vyhlášené v roce 1957.

Obviněný V. T. požádal písemným podáním ze dne 20. 12. 1991 o rehabilitaci podle , o soudní rehabilitaci.

Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 1992, sp. zn. , byl podle , o soudní rehabilitaci, výše citovaný rozsudek zrušen ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích nabylo právní moci dne 19. 3. 1992.

V hlavním líčení dne 27. 5. 1992 rozhodl bývalý Vojenský obvodový soud v Českých Budějovicích rozsudkem sp. zn. , tak, že u obviněného, jemuž ponechal v platnosti výrok o vině trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. při shodném popisu skutku ve znění skutkové věty z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu České Budějovice ze dne 6. 12. 1956, sp. zn. , upustil podle tr. zákona od potrestání.

Proti pravomocnému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 1992, sp. zn. , podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. T.

Podle názoru stěžovatelky byl tímto usnesením v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních , a tr. řádu.

Podle ministryně spravedlnosti se v posuzovaném případě bývalý Vojenský obvodový soud v Českých Budějovicích v rámci rehabilitačního řízení těmito ustanoveními důsledně neřídil, když rehabilitaci zúžil pouze na výrok o trestu a bez náležité pozornosti ponechal výrok o vině, i když smyslem zákona o soudní rehabilitaci bylo rehabilitovat nejen právně, ale i morálně co nejvíce těch, kteří v období totalitního režimu trpěli a byli pronásledováni. Na čin obviněného V. T. bylo nutno nahlížet jako na jednání, které směřovalo k uplatnění základního práva zaručenéhou a vyhlášeného ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. , a nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , které závazným způsobem řeší otázku odpírání vojenské služby z náboženských důvodů a dle kterých – pokud by bývalý vojenský obvodový soud důsledně vycházel z ustanovení , o soudní rehabilitaci - nemohl by ponechat nedotčeným výrok o vině v původním odsuzujícím rozsudku.

V petitu stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že výše označeným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích byl v neprospěch obviněného V. T. porušen zákon v namítaném rozsahu, dále aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto pravomocné usnesení zrušil, stejně tak i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména pak rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 1992, sp. zn. 2 Rtv 69/91. Dále navrhla procesní postup podle § 270 odst. 1 tr. řádu s tím, aby Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle rehabilitačního zákona, ve znění , bylo účelem zákona o soudní rehabilitaci zrušení odsuzujících soudních rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručenéu, vyjádřenými v mezinárodních dokumentech a normách, označoval zákon za trestné. Podle citovaného zákona činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručenýchu a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a navazujících paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání.

Podle § 2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení mj. postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.

Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení, bývalý Vojenský obvodový soud v Českých Budějovicích vycházel z výsledků dokazování v původním řízení a dospěl k závěru, že výrok o vině je správný, neboť tento byl učiněn na podkladě správných skutkových zjištění, přičemž v řízení nedošlo k hrubému porušení procesních předpisů. Bývalý Vojenský obvodový soud v Českých Budějovicích dospěl k jinému závěru ohledně výroku o trestu. Konstatoval, že nalézací soud v původním trestním řízení akcentoval společenskou nebezpečnost předmětného jednání a dostatečně nepřihlédl k motivaci jednání obviněného, jakož i ke zjištěným polehčujícím okolnostem, k jeho řádně vedenému životu a dosavadní bezúhonnosti, a uložil trest nepřiměřeně přísný. Proto bývalý Vojenský obvodový soud v Českých Budějovicích podle , o soudní rehabilitaci, zrušil výrok o trestu v napadeném rozsudku v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Rozsudkem ze dne 27. 5. 1992, sp. zn. poté bývalý Vojenský obvodový soud v Českých Budějovicích v této trestní věci rozhodl tak, že podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákona upustil od potrestání obviněného.

Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná právní názor a závěry nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. , a navazujícího rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. , v jiné obdobné trestní věci, že „pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejšíu 9. května z roku 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoliv tato deklarovala v článku 15 odst. 1 svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezovala již v odstavci 2 citovaného článku, podle něhož víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí negovala ale i v článku 34 odst. 2 tak, že stanovila každému občanu povinnost konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu vojenské základní služby pro případy, že by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především článku 15d, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby za trestný čin“.

Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a rozhodnutími Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je zřejmé, že rehabilitační senát bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích tyto úvahy a právní názory nerespektoval, pokud napadeným usnesením uznal správnost výroku o vině obviněného V. T. trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. Popsané jednání obviněného totiž postrádalo požadovanou nebezpečnost činu pro společnost a nevykazovalo tak znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Tyto okolnosti měl rehabilitační senát v rámci řádně provedených skutkových zjištění zjistit a v souladu se zákonnými požadavky, kladenými na způsob hodnocení důkazů, je také vyhodnotit.

Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle tr. řádu, že pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 1992, sp. zn. , a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních , odst. 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění , a v ustanoveních , 6 tr. řádu, v tehdy platném znění, v neprospěch obviněného V. T.

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 1992, sp. zn. , zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí, která na toto rozhodnutí obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména pak rozsudek tohoto soudu ze dne 27. 5. 1992, sp. zn. 2 Rtv 69/91.

Věc poté podle tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Příslušnost tohoto okresního soudu vyplývá ze znění ustanovení , o soudní rehabilitaci.

Okresní soud v Českých Budějovicích na podkladě spisu bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích sp. zn. , znovu návrh obviněného na rehabilitaci dle , o soudní rehabilitaci, projedná a rozhodne o něm.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. července 2009

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á