Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3084/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání  žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. října 2005, č. j. -52, v zamítavém výroku ve věci samé a výroku o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné  podle    (dále též jen „o. s. ř“),  jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve  věci  nebylo  soudem  prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu  v obou výrocích)  lze  dovodit,  že jím dovolatel brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle   , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by odvolací soud své rozhodnutí založil a která by byla pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.  ,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004,  pod číslem 132), výslovně nevymezil, přičemž jeho procesní i hmotně-právní námitky se netýkají řešení otázek, pro které by Nejvyšší soud mohl dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.

Otázka výkladu bodu 9.9. „Všeobecných smluvních podmínek finančního leasingu movitých předmětů“ jako nedílné součástí leasingové smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení, t. j. zda při odstoupení leasingového pronajímatele (žalované) od leasingové smlouvy je mu leasingový nájemce (žalobce) povinen uhradit všechny, tedy i dosud nesplatné sjednané leasingové splátky, je pro posouzení žalobního nároku na vrácení uhrazených leasingových splátek včetně zaplacené akontace bez právního významu, neboť na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil; kromě toho tato otázka postrádá potřebný judikatorní přesah. Bez jakéhokoliv vlivu na předmět sporu jsou i nároky z kupní smlouvy, kterou s prodávajícím na předmět leasingu uzavřela žalovaná a které byly předmětem jiného soudního řízení před Obvodním soudem Praha-východ pod sp. zn. .

Dovolací soud rovněž neshledal, že by odvolací soud postupoval při řešení otázky účinků „odstoupení“ žalobce ze dne 3. června 2002 od leasingové smlouvy v rozporu s hmotným právem, přičemž nedovodil ani žádnou jinou okolnost, pro kterou by mohl dospět z pohledu řešení této otázky k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.

Vytýkal-li pak dovolatel odvolacímu soudu, že podání žalobce ze dne 2. března 2005 neposoudil jako částečné zpětvzetí žaloby a že přehlédl rozpor smluvních ujednání ve vztahu „k pravomoci rozhodování sporů“, rovněž žádnou otázku zásadního právního významu nevymezuje. I kdyby se však odvolací soud této vady dopustil, nemohl by k ní dovolací soud přihlédnout, jelikož ve smyslu věty druhé k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží jen v případě přípustného dovolání, což není případ dovolání podaného žalobcem.

Lze tak uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl  [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a  Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto,  nemá  na náhradu svých nákladů právo a je povinen zaplatit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají  ze  sazby  odměny za zastupování advokátem v částce 9 502,50 Kč  podle  ,  , , a   , v platném znění, a z paušální  částky 300 Kč  za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření  k dovolání) podle , v platném znění.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. července 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu