Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
51620296673E8D3CC1257A4E00652AE7.html
HTML · 10.3 KB
No categories available
20 Cdo 5300/2007
U S N E S E N Í
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 11. 2006, č. j. 13 Nc 497/2005 -11, jímž okresní soud podle § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “) odmítl jako opožděné odvolání povinného proti usnesení téhož soudu ze dne 20. 7. 2005, č. j. 13 Nc 497/2005 -7, o nařízení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž v podstatě vytýkal pouze věcnou nesprávnost exekučního titulu (rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 5. 1996, č. j. 12 C 200/95 -30), jehož nápravu svým podáním sledoval.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. o. s. ř.
Podle ustanovení § 238 , § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle § 43 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , nýbrž usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod č. 41).
Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl odvolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97 , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88). Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. usnesení ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002 , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 , věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. – aniž se zabýval nedostatkem obligatorního zastoupení dovolatele advokátem (§ 241b odst. 2 , věta za středníkem, o. s. ř. o. s. ř. ) – jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. července 2009
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu