Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1659/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida ,CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. Č., zast. advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, za účasti Hl. m. P, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, zast. advokátem, o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu nemovitostí, vedené Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.11.2008,  č. j. -175, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18.11.2008, č. j. , byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26.3.2008, č. j. , kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu pozemků p. č. 1202, p. č. 1710/1 a p. č. 1622/60 v k. ú. Ď. a p. č. 767 v k. ú. L. Odvolací soud převzal   skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobce uplatňuje veškeré své nároky jako nároky, které získal uzavřením smluv o postoupení pohledávek, tedy jako postupník. Shodně se soudem prvního stupně dále vzal za prokázané, že žalobce uplatňuje nárok na poskytnutí náhradních pozemků za pozemky nevydané ve smyslu ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též „zákon o půdě“).

Odvolací soud se rovněž ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který vyšel z nesporného zjištění, že předmětný nárok žalobce není přímým nárokem oprávněné osoby na převod jiných pozemků z vlastnictví státu za pozemky nevydané ve smyslu ustanovení , ale jde o nárok postoupený. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně a v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13.12.2005, sp. zn. , uveřejněným pod č. 531/2005 Sb., jímž byl změněn článek VI , zaujal názor, že tato změna se týkala pouze původních oprávněných osob ve smyslu a zákona o půdě. Dovodil, že postupníci nejsou osobami, jimž byla v minulosti způsobena křivda, nýbrž osobami, které převzetím nároku od oprávněných osob jednaly v rámci běžných občanskoprávních či obchodních vztahů. Dospěl k závěru, že žalobce není původní oprávněnou osobou, proto na jeho právní postavení je nutno aplikovat ustanovení a 7 zákona o půdě a článek VI Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce na převod náhradních pozemků zanikl.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovodil z ustanovení Podle dovolatele  rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam s tím, že nesouhlasil s právními závěry soudů obou stupňů. Dovolatel se mimo jiné domnívá, že bylo porušeno jeho právo zaručené článkem 1 Protokolu č.1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základnách svobod na pokojné užívání majetku tím, že stát jako dlužník zrušil odvolateli jako majiteli restitučních pohledávek jeho majetkové pohledávky, aniž by poskytl odškodnění v rozumně přiměřené hodnotě. Další dovolací důvod spatřuje ve skutečnosti, že mu P. f. účelově znemožnil zúčastnit se jakékoliv veřejné nabídky náhradních pozemků. Domnívá se rovněž, že odnětí jeho restitučních pohledávek s odkazem na stávající právní úpravu restituční tečky odporuje článku 14 výše zmíněné úmluvy, který zakazuje diskriminaci. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu projednání soudu prvního stupně včetně přiznání práva na náhradu nákladů žalobci  dovolacím řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud ve svém odůvodnění správně konstatoval, že obdobná problematika byla již řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. , na něž správně odkazoval a z něhož při svém rozhodování vycházel. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí uzavřel, že zánik nároku na náhradní pozemek podle § 11 zákona o půdě těch osob, jež jej získaly postoupením od jiných subjektů, vyplývá ze zákona, kterým byl změněn zákon o půdě. Jednalo se o zásah do práva dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se  případů, kdy nárok nebyl ve stanovené lhůtě P. f. uspokojen. To i za situace, že byl uplatněn u soudu před 31. 12. 2005. Z výše uvedených závěrů vycházel dovolací soud též ve svém rozhodnutí ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. , ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. , ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. a ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. .

Odvolací soud ve svém rozhodnutí též správně zdůraznil, že nálezem Ústavního soudu sp. zn. , publikovaným pod č. 531/2005 Sb. byla zrušena ustanovení , 7 zákona o půdě a článek VI zákona , avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám a jejich dědicům a nikoli ve vztahu k postupníkům.

Na základě výše uvedeného odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu, jimiž jsou obecné soudy vázány). Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou. Nevykazuje proto znaky zásadního právního významu podle

Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný  opravný prostředek podle .

V Brně dne 21. července 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu