Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 600/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci žalobců a) Ing. I. J., b)  J. J., a c) M. P., všech zastoupených JUDr. A. V., advokátkou, o obnovu řízení o výmaz obchodní společnosti I. P., s. r. o. z obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze                         pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze        ze dne 17. října 2008, č. j. -26, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2008, č. j. -13, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení o výmaz obchodní společnosti I. P., s. r. o., naposledy  (dále jen „společnost“) z obchodního rejstříku.

Přitom zdůraznil, že žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, kterým může podle ustanovení , (dále jen „“) účastník řízení napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé.

Žalobci (kteří byli společníky společnosti, nebyli však navrhovateli řízení o její výmaz z obchodního rejstříku), však účastníky řízení o výmaz společnosti z obchodního rejstříku nebyli a vzhledem k ustanovení – jež stanoví, že účastníky řízení           ve věcech obchodního rejstříku jsou toliko navrhovatel a podnikatel (tj. společnost) – jimi ani být nemohli. Žalobcům proto nesvědčí legitimace k podání žaloby o obnovu uvedeného řízení.

S ohledem na závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců k podání žaloby    na obnovu řízení se odvolací soud nezabýval otázkou, zda rozhodnutí o výmazu společnosti z obchodního rejstříku vůbec nabylo právní moci (což žalobci zpochybňovali).

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení Navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Uvádějí, že společnost vede od roku 2004 soudní spor, ve kterém se domáhá určení vlastnictví k „neoprávněně zcizenému“ majetku. „V době, kdy je veden tento spor, podává návrh na výmaz společnosti“ J. P., (většinový) společník, který „blokuje                  ve společnosti volbu jednatele a který se přímo se statutárním orgánem společnosti podílel     na vyvedení aktiv ze společnosti bez náležité protihodnoty“. Jedná „prostřednictvím osob       a zájmových skupin, které nechtějí, aby soudní spor o určení vlastnictví vyzněl ve prospěch žalobce“. O tom, že spor probíhá, věděl „obchodní rejstřík“ ze stanoviska společnosti ze dne 31. března 2004.

Dovolatelé se domnívají, že „pokud probíhá spor o určení vlastnictví, nemůže být firma vymazána z obchodního rejstříku. Obchodní rejstřík ve věci výmazu společnosti nepostupoval správně, celá záležitost byla předem dohodnuta zájmovými skupinami osob.“

Protože společnost nemá „obstrukcí společníka P.“ jednatele, nemohl podat žalobu na obnovu řízení nikdo jiný, než její (bývalí) společníci, „z toho dva bývalí jednatelé“. Nemají-li dovolatelé aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, „pak ji v daném konkrétním případě nemá nikdo“. Naproti tomu byl obchodním rejstříkem bez problému přijat návrh na výmaz, (rovněž podaný společníkem) a bylo o něm rozhodnuto „proti vůli společníků, v neprospěch společnosti, proti logice společenstevního úsilí o návrat majetku a bez jakékoliv možnosti obrany společnosti“.

Dovolatelé poukazují i na nález Ústavního soudu ze dne 3. března 2005,                    sp. zn. , namítajíce, že odvolací soud nepostupoval správně, potvrdil-li usnesení soudu prvního stupně z jiných, než v něm uvedených důvodů, aniž by o svém právním názoru informoval odvolatele. Tím jim znemožnil právně argumentovat.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení (odstavec 1 písm. a/). Ustanovení platí obdobně (odstavec 2).

Ustanovení tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v     (včetně omezení, jež plynou z ustanovení ). Z ustanovení ve spojení s dikcí pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b/ , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení         a odmítl.

Učinil tak především proto, že dovolatelé výhradami proti postupu odvolacího soudu   a namítanou překvapivostí jeho rozhodnutí uplatňují dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne       7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ).

Dále pak proto, že jedinou právní otázkou, kterou odvolací soud ve svém rozhodnutí řešil, bylo posouzení aktivní věcné legitimace žalobců k podání žaloby na obnovu řízení         o výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Jelikož toto posouzení se přímo odvíjí               od zjištění, zda žalobci byli účastníky řízení, jehož obnovy se domáhají, Nejvyšší soud v řešení této otázky zásadní právní význam neshledává, neboť jde o posouzení procesního postavení konkrétních žalobců, které má význam právě a jen pro projednávanou věc, nikoli    z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobci, nebyli-li účastníky řízení o výmaz, nemohou být aktivně věcně legitimování k podání žaloby na jeho obnovu, odpovídá ustanovení Napadené rozhodnutí tak neřeší právní otázku ani v rozporu s hmotným právem (jde v něm     o výklad procesního práva).

Jen pro úplnost a nad rámec odůvodnění Nejvyšší soud dodává, že k dovolacím námitkám, doplněným dovolateli až po uplynutí dovolací lhůty (tj. po 10. lednu 2009), nemohl při rozhodování o dovolání přihlížet (, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. července 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu