Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4699/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. V., zastoupeného advokátkou, proti povinnému Ing. T. P., správci konkursní podstaty úpadce D., a. s., zastoupenému advokátem, pro 67.658,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 10. července 2008, č. j. -15, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 10. 7. 2008, č. j. -15, změnil usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 12. 2007, č. j. -5, jímž byla nařízena exekuce podle rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 12. 2005, č. j. -39, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 67.658,10 Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení ve výši 20.411,- Kč, „jakož i povinnosti povinného uhradit oprávněnému jeho náklady účelně vynaložené k vymáhání nároku (náklady oprávněného) a soudním exekutorovi pověřenému provedení exekuce s tím, že jejich výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím v příkazu k úhradě nákladů exekuce (§ 87, § 88 exekučního řádu)“, a jejímž provedením byla pověřena soudní exekutorka, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a oprávněnému uložil nahradit povinnému náklady odvolacího řízení a soudní exekutorce náklady exekuce. Odvolací soud shledal důvodnou námitku povinného o nedostatku věcné pasivní legitimace, neboť i když exekuční titul směřuje proti správci konkursní podstaty, je v řízení pasivně legitimován úpadce, jehož majetek, dříve patřící do konkurzní podstaty, má být postižen.

Proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání z důvodů uvedených v a b) Namítá, že v návrhu na nařízení exekuce vycházel z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 12. 2005, č. j. -39, v němž byl chybně (v rozporu s právem) označen žalovaný (povinný), avšak soud prvního stupně jej na nemožnost nařízení exekuce neupozornil a exekuci nařídil, aniž jej vyzval k doplnění návrhu či návrh odmítl. Odvolacímu soudu pak vytýká, že se nevypořádal s tím, že návrh na řízení exekuce podal zcela v souladu s exekučním titulem. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil v plném rozsahu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání (ve věci samé) – přípustné podle a odst. 2 ve spojení s a – není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V otázce, kdo je pasivně legitimován v exekučním řízení pro vymožení pohledávky přiznané exekučním titulem vůči správci konkursní podstaty, byla soudní praxe usměrněna usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2005 pod č. 2, v němž byl vysloven a odůvodněn závěr, že pasivně legitimovaným je v tomto případě úpadce, neboť i pohledávka za podstatou může být uspokojena jedině z majetku konkursní podstaty (jehož vlastníkem zůstává i po prohlášení konkursu úpadce), nikoli z majetku správce (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005 pod č. 147, event. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. ). Závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace povinného je tudíž nesprávný.

Rovněž namítanou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu , spočívající podle dovolatele v tom, že jej soud prvního stupně „na nemožnost nařízení exekuce neupozornil“ a exekuci nařídil, aniž „jej vyzval k doplnění návrhu či návrh odmítl“, dovolací soud neshledal, neboť poučení oprávněného o tom, proti komu (jakému subjektu) má podat návrh na řízení exekuce, přesahuje poučovací povinnost soudu podle a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení (srov. např. rozhodnutí publikované v časopise Právní rozhledy č. 5/93, str. 169, či nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 10, č. 18, s. 403). Označil-li oprávněný v návrhu na nařízení exekuce jako povinného správce konkurzní podstaty úpadce a nikoliv úpadce, nejedná se o vadu podání (vadu v označení účastníka řízení), k jejímuž odstranění by bylo třeba oprávněného vyzvat postupem podle ustanovení

Podle ustanovení , a není dovolání proti výrodku odvolacího soudu o nákladech exekuce přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle a odst. 2 písm. a) a b) ve výroku,jímž bylo usnesení soudu prvního stupně změněno, správné, Nejvyšší soud ČR dovolání oprávněného v tomto rozsahu podle věta před středníkem zamítl. V části týkající se nákladů odvolacího řízení a nákladů exekuce pak dovolání podle , věta první, odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť povinnému, jež by měl na jejich náhradu právo, žádné náklady tohoto řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. července 2009

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu