Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 844/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek  soudu prvního stupně ve spojení s usnesením ze dne 19.10.2007, č.j. – 80, kterým byla zamítnuta žaloba, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků parc. č. 188/2,  parc. č.205/5 a parc. č. 242/1 v k.ú. R.  z vlastnictví státu. Náklady řízení – soudní poplatek ze žaloby a z odvolání – považoval   odvolací soud za nesprávně určené a odvolání žalobce v tomto směru za důvodné. Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 19.10.2007, č.j. – 80 podle § 220 odst. 1 o.s.ř  změnil proto tak, že povinnost zaplatit tyto výše uvedené poplatky se neukládá a žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud posoudil nárok žalobce jako nárok osoby oprávněné ve smyslu   na straně jedné a nárok postupníka, který jej získal od postupitele, na straně druhé. Žalobce jako postupník uzavřel smlouvy o postoupení pohledávky dne 6.12.2004 a dne 6.4.2005 tj. po zavedení restituční tečky. Odvolací soud neshledal důvodnost  žaloby o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků za pozemky nevydané podle a uvedená žaloba byla proto jako nedůvodná zamítnuta.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v zákonné lhůtě dovolání, jehož přípustnost dovozoval podle a důvodnost opíral o zásadní nesouhlas žalobce s právními závěry učiněnými soudy obou stupňů. Podle jeho názoru je v právním státě nepřijatelné a v rozporu se základními právy žalobce, aby jeho návrh byl zamítnut z důvodu uplynutí prekluzívní lhůty k uplatnění nároku, když tento prokázal, že nárok byl uplatněn včas. Podáním  žaloby  muselo, podle jeho názoru, dojít ke stavění běhu lhůt a právo na vydání náhradního pozemku nemohlo zaniknout. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího  soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný P. f. ČR podal k dovolání žalobce své vyjádření. Ztotožnil se se závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2008, sp.zn. , který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a navrhl, aby Nejvyšší soud  dovolání žalobce odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Přípustnost dovolání lze dovodit podle ustanovení a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání bylo možné podřadit pod , tedy pod tvrzené nesprávné posouzení věci.

Jak již bylo zmíněno výše, je právo na vydání náhradního pozemku omezeno dnem 31.12.2005 (tzv. restituční tečka). Základní otázkou, kterou je třeba v této souvislosti zodpovědět, je otázka, dopadají-li derogační důvody vypovídající ve prospěch zrušení ustanovení a 7 , ve znění , a ustanovení čl. VI , nejen na oprávněné osoby dle zákona o půdě nýbrž i na postupníky. Smyslem a účelem právní konstrukce, dle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového právního vztahu, který obecně upravuje ( – ), a tudíž je lze postoupit na základě , bylo rozšířit spektrum alternativ uspokojení nároků restituentů. Nelze z ní ale dovodit závěr, podle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky. Při postoupení předmětných pohledávek si postupníci museli být vědomi nejen možných výhod, nýbrž i rizika takové cese s ohledem na způsob nabídky a přidělování náhradních pozemků P. f.. Proto na jejich straně při posuzování ústavnosti a 7 zákona o půdě ve znění , a čl. VI , nelze konstatovat rozpor uvedených zákonných ustanovení s ústavním principem ochrany oprávněné důvěry občana v právo.

Ratio decidendi předmětného nálezu tudíž dopadá pouze na část z celkového okruhu osob, kterých se týkají ustanovení a 7 , ve znění , a čl. VI , přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle zákona o půdě, tj. původní restituenti a jejich dědicové, nikoliv však postupníci.

V posuzovaném případě je tedy třeba odlišit prvotní nároky oprávněných osob podle zákona od nároků osob, které tyto nároky ve smyslu zákona prvotně nenabyly a nepožívají tudíž stejné ochrany jako osoby oprávněné. Předmětný nárok žalobce není přímým nárokem oprávněné osoby na převod jiných pozemků z vlastnictví státu za pozemky nevydané ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě, ale jde o nárok postoupený (viz nález Ústavního soudu   ze dne 13.12.2005, sp.zn. ).

Odvolací soud tedy posoudil pro věc určující právní otázku z hlediska hmotného práva správně. Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku nejsou splněny, nebyla nalezena žádná judikatorní mezera či kontradikce a Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, právo na jejich náhradu se proto nepřiznává ( , )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 21. července 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu