Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 10/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. , byl obviněný P. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. , podal obviněný P. K. odvolání a věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze.

Podáním ze dne 27. 5. 2009 vznesl obviněný P. K. námitku podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Martina Zelenky a podle § 30 tr. řádu navrhl vyloučení JUDr. Martina Zelenky z projednávání jeho trestní věci.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. , bylo podle § 31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Martin Zelenka není ve věci obviněného P. K., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení.

Proti tomuto usnesení podal obviněný P. K. stížnost, ve které uvedl, že námitka podjatosti JUDr. Martina Zelenky vyplývala z obsahu jeho rozhodnutí ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. , kterým bylo rozhodováno o stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. , kdy podle obviněného JUDr. Martin Zelenka zastává v tomto rozhodnutí stejný názor jako orgány činné v přípravném trestním řízení, tedy, že je obviněný P. K. vinen a že je správná právní kvalifikace jeho jednání, a proto není třeba provádět žádné další dokazování a postačí jen důkazy navržené obžalobou. Názor JUDr. Martina Zelenky se stal vodítkem, návodem, či pokynem pro soud prvního stupně, který veškeré návrhy obhajoby odmítl. Vzhledem k tomu, že je obviněný přesvědčen o důvodnosti námitky podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Martina Zelenky, navrhl Nejvyššímu soudu, aby napadené usnesení zrušil a soudce JUDr. Martin Zelenka byl vyloučen z projednávání jeho trestní věci.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.

Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.

Podjatost předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Martina Zelenky spatřuje obviněný P. K. v jeho celkovém přístupu k trestní věci obviněného, což dokládá především rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. , kterým bylo rozhodnuto o stížnosti krajského státního zástupce v Plzni proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. , tak, že napadené usnesení bylo podle § 149 odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušeno a podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo Krajskému soudu v Plzni uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl, přičemž podle § 71 odst. 5 tr. řádu a § 192 tr. řádu byl obviněný P. K. ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Tímto svým rozhodnutím si JUDr. Martin Zelenka rozhodně nevytvořil poměr k projednávané věci ani osobám, který by založil důvod k jeho vyloučení podle § 30 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na ustálenou judikaturu a soudní praxi, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v § 30 tr. řádu. Jestliže obviněný P. K. ve své stížnosti namítá, že soudce JUDr. Martin Zelenka si v jeho trestní věci předem, bez řádné znalosti věci a ještě před zahájením hlavního líčení učinil názor o jeho vině a právní kvalifikaci jeho jednání a nesouhlasí s jeho právním názorem, tak se nejedná o naplnění důvodů pro vyloučení tohoto soudce z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo osobě. Tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudce v případě, v němž rozhodl v neprospěch obviněného P. K., od právního názoru obviněného, nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně, nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. Rovněž námitka obviněného P. K., že rozhodnutím JUDr. Martina Zelenky byl dán návod a pokyn, jakým způsobem má nalézací soud přistupovat k návrhům obhajoby a jakým způsobem má o těchto návrzích rozhodnout a tím že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, na spravedlivý proces a rovnost stran řízení, nebyla shledána shodně s vrchním soudem důvodnou a z postupu JUDr. Martina Zelenky nelze vyvozovat závěr, že by měl k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci takový poměr, který by vyvolával pochybnost o jeho nestranném rozhodování v trestní věci obviněného P. K. S námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný se Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Martina Zelenky neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2009

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera