Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1764/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce V. V., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti žalované S. O. Ž.a.s., zastoupené JUDr. L. M., advokátem, o zaplacení částky 492.806,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2008, č.j. -60, takto:

I.  Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í   ( ):

Žalobce se domáhal zaplacení částky 492.806,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že provedením stavebních úprav zhodnotil nemovitost ve vlastnictví žalované. Zhodnocení ocenil na základě znaleckého posudku částkou 320.098,- Kč. Protože žalovaná neoprávněně vypověděla smlouvu o nájmu nebytových prostor a žalobce tak nemohl plnit své závazky vůči společnosti P. p., a.s, domáhal se rovněž náhrady škody ve výši 141.155,- Kč a nákladů řízení ve výši 31.553,- Kč, které byl uvedené společnosti povinen zaplatit na základě rozhodnutí soudu.

Krajský soud v Brně v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 8. 2006, č.j. -29, kterým byla žaloba zamítnuta. Smlouvu o nájmu nebytových prostor shledal neplatnou, a proto výpovědí neplatné smlouvy nemohla vzniknout žalobci škoda. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého zhodnocením nemovitosti nepřiznal s odůvodněním, že žalovaná v průběhu řízení úspěšně uplatnila námitku promlčení.

Za situace, kdy odvolací soud potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně v projednávané věci, může být dovolání shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v  Dovolatel vymezil dvě otázky zásadního právního významu, které se týkaly výlučně otázky promlčení nároku z bezdůvodného obohacení:

Je pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodné subjektivní hledisko vnímání této skutečnosti ze strany oprávněného?

Je soud při rozhodování o počátku běhu subjektivní lhůty dle § 107 odst. 1 obč. zák. povinen konkretizovat míru potřebné starostlivosti, kterou je oprávněný povinen zachovat, aby zjistil, že došlo na jeho vrub k bezdůvodnému obohacení?

Uvedené otázky byly v konstantní judikatuře dovolacího soudu vyřešeny tak, že „pro počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby pro vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodný den, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Vyžaduje se skutečná (prokázaná) vědomost oprávněného a tedy nepostačuje, že měl možnost se potřebné skutečnosti dovědět i dříve“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne  14. 8. 2007, sp. zn. ). „Touto vědomostí však ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. ). Ze zjištěného skutkového stavu přitom plyne, že žalobce si byl nejpozději v červnu roku 2001 vědom okolnosti, že v důsledku provedených stavebních úprav na nemovitosti ve vlastnictví žalované se vůči němu žalovaná bezdůvodně obohatila (na úkor žalobce došlo ke zvýšení majetku žalované) a to o částku vyplývající ze znaleckého posudku, který si žalobce k ocenění zhodnocení nemovitosti nechal sám vyhotovit. Žalobce si byl nejpozději v červnu roku 2001 vědom skutkových okolností, které zakládaly jeho nárok vůči žalované. Podle shora citované judikatury je přitom pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby nerozhodné, kdy žalobce z rozhodných skutečností učinil právní závěr o tom, že mu nárok vznikl. Žalobce své právo uplatnil u soudu až dne 22. 9. 2003, kdy mu marně uplynula dvouletá subjektivní promlčecí lhůta.

Závěr o zásadním právním významu nemohou založit ani námitky dovolatele, že soud prvního stupně nevyslechl jím navržené svědky, k čemuž odvolací soud nepřihlédl. Soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci v souladu s konstantní judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu, podle níž ze zásad řádného procesu automaticky nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl. Soud však musí nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl ( ) (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8.7.1999, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.2.2009, sp. zn. ). Odvolací soud skutkové závěry soudu prvního stupně převzal, přičemž soud prvního stupně o vznesených důkazních návrzích řádně na jednání dne 9.8.2006 rozhodl a současně vyložil, o jaké důkazy své rozhodnutí opřel. Nelze proto uzavřít, že by zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele se týkaly pouze otázky promlčení jeho nároku z bezdůvodného obohacení, nezabýval se dovolací soud, jsa vázán dovolacími důvody ( ), nárokem žalobce z titulu náhrady škody.

Protože žádná ze vznesených dovolacích námitek nezakládá závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud podané dovolání podle věta první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 15. července 2009

JUDr. Iva  B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu