Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 337/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky   rozhodl   v senátě   složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Hany Gajdziokové v právní  věci  žalobkyně  B. P.,  zastoupené Mgr. O. L., advokátem,  proti žalované P.F. a.s., zastoupené JUDr. L. N., advokátem, o zaplacení  2.500.000 Kč s  příslušenstvím,  vedené  u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2008, č. j. -46, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud  v  Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne  4. září 2007, č. j. -31, jímž Krajský soud v Praze odmítl pro opožděnost odpor žalované  proti  jím  vydanému  platebnímu  rozkazu ze dne 31. srpna 2006, č. j. -11 (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že  platební rozkaz byl žalované řádně doručen dne 5. září 2006. Pokud pak žalovaná předala odpor proti platebnímu rozkazu k poštovní přepravě až dne 23. července 2007, učinila tak opožděně, neboť poslední den zákonné patnáctidenní lhůty k jeho podání, která začala běžet dne 6. září 2006,  připadl na 20. září 2006. Za této situace tedy postupoval soud prvního stupně správně, pokud odpor žalované proti jím vydanému platebnímu rozkazu odmítl. Proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení ve spojení s (dále též jen „ “). Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem [ ] a postižení řízení před soudy obou stupňů vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ].  Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku a rovněž tak usnesení soudu prvního stupně.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , , a

Přípustnost dovolání podle není dána již z toho důvodu, že dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o odmítnutí odporu je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není.

Ustanovení ,  a a 2 nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně           o odmítnutí odporu,  nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení , podle něhož lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li usnesením odvolacího soudu potvrzeno  usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení   odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle         odpor proti platebnímu rozkazu.

Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud  je proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), podle věty první a odmítl (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 89).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu