Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1700/2008

U S N E S E N Í

Dovolání žalobců se odmítá.

Stručné odůvodnění

( ):

Krajský soud v Brně výrokem I. rozsudku ze dne 26. září 2003, č. j. -334, zamítl žalobu, aby žalovaní zaplatili žalobcům společně a nerozdílně každému z nich částku 100.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle (dále jen „o. z.“). Výrokem II. a IV. zamítl žalobu, aby první žalovaný doručil každému z žalobců na adresu jejich bydliště omluvný dopis s textem uvedeným ve výrocích. Výrokem III. a V. zamítl žalobu, aby druhý žalovaný doručil každému z žalobců na adresu jejich bydliště omluvný dopis s textem uvedeným ve výrocích. Výrokem VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. října 2007, č. j. -456, výrokem I. rozsudek krajského soudu v napadených výrocích I., II. a IV., pokud jimi bylo rozhodnuto ve vztahu k prvnímu žalovanému zrušil, a řízení v této části zastavil. Výrokem II. ve zbývajících napadených výrocích I., III., V. a VI., ve vztahu k druhému žalovanému rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení (dále jen „“) potvrdil. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi oběma žalobci na straně jedné a prvním žalovaným na straně druhé. Výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobců chráněných ustanovením násl. o. z. ze strany druhého žalovaného, který byl zadavatelem inzerátu, otištěného v reklamní periodické tiskovině N. ze 44. týdne roku 1995. Bylo prokázáno, že tvrzení obsažená v inzerátu, že firma B. dlužila druhému žalovanému (včetně jeho manželce) peníze, je pravdivé. Uvedení obou žalobců jménem, příjmením a bydlištěm pak považoval odvolací soud jako oprávněnou kritiku obou žalobců jako společníků této firmy, tedy osob odpovědných za tento dluh. Nebylo proto možno dovodit odpovědnost druhého žalovaného podle ustanovení o. z.

Proti výrokům II. a IV. rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení a b) Zejména poukazují na to, že sám odvolací soud řešil otázku, zda došlo či nedošlo zveřejněním inzerátu (v podobě v jaké byl zveřejněn) k zásahu do práva na ochranu osobnosti rozdílně, a tím bylo řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelé jsou nadále přesvědčeni, že užití jejich jména, příjmení a adresy v inzerátu za účelem vyhledání dalších věřitelů bylo nadbytečné. Navíc podle jejich názoru nemohlo jít ani o oprávněnou kritiku, když smyslem inzerátu nebyla kritika činnosti žalobců, ale dohledání dalších věřitelů. Došlo tak k zásahu

do jejich práva na ochranu jména a soud tak v této souvislosti nesprávně aplikoval § 11 o. z. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, mimo jiné uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení (když soud prvního stupně v předchozích a později zrušených rozsudcích rozhodl identicky a žalobu v posuzované části zamítl)

a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam

ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. o. z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vztahující se k předpokladům odpovědnosti za zásah do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2009, sp. zn.

). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu

a jestliže z obsahu dovolání vyplývá též dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení

s § 218 písm. c) téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a druhému žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. července 2009

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu