Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1803/2007

U S N E S E N Í

Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění

( ):

Žalobou podanou dne 23. června 2005 se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 335.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky mělo dojít k výměně bytu prostřednictvím realitní kanceláře, u níž žalobce složil zálohu 695.000,- Kč, přičemž realitní kancelář z této částky vyplatila žalovanému 475.000,- Kč, avšak k výměně bytu nakonec nedošlo. Žalovaný pak žalobci vrátil částku 140.000,- Kč, avšak zbytek z vyplacené zálohy ve výši 335.000,- Kč mu i nadále dluží.

Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 4. května 2006, č.j. -76, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 335.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3% od 1. 9. 2004 do zaplacení. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že mezi účastníky měla být na základě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené žalobcem a realitní kanceláří a zprostředkovatelské smlouvy uzavřené realitní kanceláří a žalovaným realizována výměna bytu. Žalobce složil u realitní kanceláře zálohu ve výši 695.000,- Kč. Z této částky realitní kancelář převedla na žalovaného částku 475.000,- Kč. K výměně bytu nakonec nedošlo, avšak žalovaný poté vrátil žalobci pouze částku 140.000,- Kč, zatímco částku 335.000,- Kč si ponechal, čímž u něj vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení násl. (dále jen “o. z.“), které musí vydat.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. listopadu 2006, č. j. –94, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil pouze tak, že zamítl žalobu na zaplacení 3% úroku z prodlení z částky 335.000,- Kč od 1. září 2004 do 19. dubna 2005; jinak jej podle (dále jen „“) potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, nikoli však s jeho právními závěry (byť podle jeho názoru tato okolnost neměla na výsledek řízení žádný vliv). Odvolací soud dovodil, že zprostředkovatelské smlouvy uzavřené mezi realitní kanceláří a účastníky řízení, sice nezaložily dvoustranný právní vztah mezi žalobcem a žalovaným, avšak současně je právně významné písemné prohlášení žalovaného ze dne 1. března 2004, které podepsal i žalobce, obsahující závazek žalovaného, že pro případ, že nedojde k realizaci výměny bytů vrátí tzv. odstupné ve výši 570.000,- Kč. Obsah tétoy odvolací soud posoudil jako zajištění závazku formou nepojmenované smlouvy ve smyslu o. z. za situace, kdy žalovaný měl žalobci na základě svého závazku vrátit odstupné ve výši 570.000,- Kč, které mu bylo vyplaceno. To, že si žalovaný tuto svou povinnost uvědomoval, vyplývá i z příjmového pokladního dokladu, kterým žalobci vrátil částku 140.000,- Kč, a kterou sám označil jako “dílčí platbu odstupného“. Odvolací soud pak uzavřel, že ač podle jeho názoru v daném případě se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, jde o nesplnění závazku ze smlouvy o zajištění závazku, která je platná a svým obsahem a účelem neodporuje zákonu. Protože žalovaný tak žalobci dluží částku 335.000,- Kč, je žalovaný povinen žalobci žalovanou částku zaplatit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání. Domnívá se, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam a proto je přípustné podle Uplatňuje dovolací důvod podle (výtka, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a dovolací důvod podle (námitka, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Za otázku zásadního právního významu považuje, „zda v případě neexistence platně sjednaného dvoustranného smluvního vztahu mezi účastníky, lze tento hlavní (zajišťovaný) závazek zajistit vedlejším (zajišťovaným) závazkem, a to právním prostředkem výslovně neupraveným v – 588 o. z.“. V daném případě mezi účastníky hlavní (zajišťovaný) závazek platně neexistoval a nemohl tedy být ani zákonu odpovídajícím způsobem zajišťován. Proto navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se podáním ze dne 16. dubna 2007 vyjádřil žalobce a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Posouzení věci odvolacím soudem je v souladu

s judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. července 2004, sp. zn. , citovaný odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí). Pokud žalovaný uplatňuje dovolací důvod podle , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání proto bylo (s přihlédnutím k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení

s § 218 písm. c) téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a 146 odst. 3 , když v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srovnej , ., , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce, představována částkou 12.257,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. července 2009

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu